Spolehlivá obnova plechových střech na stojatou drážku

Pokud se soukromý investor dostane do rukou zhotovitele s nízkou odborností, mohou mít investice do rekonstrukce střechy velmi vážné následky. Cílem tohoto článku je upozornit na zásady správného návrhu plechových krytin na stojatou drážku a zároveň poukázat na nejčastější chyby při jejich návrhu a realizaci.

Rekonstrukce stávajících střech v praxi

V současnosti probíhá velké množství revitalizací střech, financovaných ze soukromých i veřejných zdrojů. Starší typy krytin, jako jsou asfaltové šindele nebo eternitové desky, se dnes často nacházejí na hranici své technické i morální životnosti.

Opravy těchto střech se mnohdy provádějí bez demontáže původní krytiny. Nová krytina se pokládá přímo na stávající vrstvu přes separační vrstvu a je kotvena do původní konstrukce. Tento postup může být výhodný, šetří čas i náklady, zejména pokud je odstranění nebezpečného odpadu finančně náročné.

Právě proto je důležité, aby se investor předem seznámil s cenami stavebních prací a měl přehled o rozdílech mezi jednotlivými postupy rekonstrukce, aby mohl realisticky zhodnotit svůj rozpočet.

Význam podkladních a nosných vrstev

Pro dlouhou životnost nové střechy není rozhodující pouze samotná krytina, ale také všechny vrstvy pod ní. Stav podkladních konstrukcí, jako jsou záklopy a nosné prvky, je často nedílnou součástí rekonstrukce.

V mnoha případech je nutné provést doplňkové zednické práce, aby vznikla pevná a stabilní základna pro novou krytinu. Kvalitní podklad zabraňuje pronikání vlhkosti, omezuje tepelné ztráty a je zásadní pro správnou montáž plechové střechy.

Kontrola krovu před montáží krytiny

Ještě před zahájením montáže je nutné důkladně zkontrolovat krov, latění a další nosné části střešního pláště. Tesařské konstrukce musí být v bezvadném stavu, aby byla zajištěna maximální stabilita střechy.

Nedostatečně připravené nosné prvky mohou vést k deformacím krytiny a jejímu poškození. Součástí kontroly bývá také úprava výšky kontralatí, která má zásadní vliv na správné odvětrání střechy.

Zásady spolehlivého návrhu plechových krytin na stojatou drážku

Plechové krytiny na stojatou drážku se používají již po staletí. V minulosti sloužila podkroví především jako skladovací prostory. Dnes je většina podkroví využívána k bydlení, což zásadně ovlivňuje návrh a skladbu celého střešního pláště.

Bezporuchová a trvanlivá plechová střecha je možná pouze tehdy, pokud je věnována dostatečná pozornost těmto klíčovým oblastem:

• zajištění účinného odvětrání střešního pláště
  
• správné řešení tepelné roztažnosti krytinových pásů
  
• vhodný sklon střechy
  
• správný výběr klempířských detailů a napojení
  
• realizace podle předem odsouhlasených technických řešení
  

Odvětrání střešního pláště

Přirozeným jevem u plechových krytin je tvorba kondenzované vlhkosti na jejich spodní straně. Některé kovy jsou na kondenzát citlivé a mohou korodovat.

Odvětrání střešního pláště slouží nejen k odvádění kondenzované vlhkosti, ale také k vysoušení vlhkosti zabudované do konstrukce, například vlhkosti obsažené v novém dřevě.

Správné odvětrání je zásadním předpokladem dlouhé životnosti střechy, zejména u obytných podkroví.

Požadavky na skladbu střešního pláště

U většiny plechových krytin na stojatou drážku se doporučuje následující skladba:

• dvouplášťová větraná konstrukce s dostatečně dimenzovanou vzduchovou mezerou
  
• spolehlivě řešený přívod a odvod vzduchu
  
• kvalitně provedená parozábrana nebo parobrzda
  
• použití difuzně otevřené fólie nad tepelnou izolací
  

Větraná skladba střechy je dnes osvědčeným a velmi často používaným řešením. Nejčastěji se na nosné prvky krovu, například na krokve, instalují kontralatě, které vytvářejí potřebnou větrací mezeru. Jejich výška je zásadně ovlivněna sklonem střechy a délkou krokví.

Jak už bylo uvedeno, je potřeba vypořádat se s tvorbou kondenzované vlhkosti na spodní straně plechu. Řešením je vhodná separační vrstva mezi podkladem a samotnou střešní krytinou. Chemická odolnost kovů vůči kondenzátu v kombinaci s teplem ze slunečního záření se liší. V závislosti na barvě plechové krytiny se povrchová teplota pohybuje od 60 do 90 °C. V minulosti se jako separační vrstva pod plechové krytiny používala „lepenka“, tedy asfaltový pás. Toto řešení je nevhodné pro kovy citlivé na korozi horkou vodou (například titanzinek TiZn nebo FeZn). V takovém případě je potřeba použít jako separační vrstvu strukturovanou rohož. Strukturovaná rohož je separační vrstva, která se klade přímo pod plech na bednění a brání kontaktu spodní strany plechu s případnou vlhkostí. Tvoří ji polyamidová rohož o tloušťce 7 až 8 mm a podkladní difuzně propustná fólie. Strukturovaná rohož má zvukově izolační vlastnosti a vyrovná drobné výškové nerovnosti dřevěného bednění. Používá se vždy, když se místo dřevěného bednění použijí velkoformátové dřevotřískové desky, OSB, MDF nebo desky CETRIS.

Opakující se nedostatky při provádění odvětrání střešního pláště

Pokud projekt nestanoví výšku vzduchové mezery, sáhne se při realizaci po cenově nejdostupnějším řešení, které určují skladové zásoby prodejce řeziva. V současnosti je nejprodávanějším průřezem střešní latě 60/40 mm. Ze statických důvodů se tento prvek kotví k podkladu širší stranou, takže výška vzduchové mezery je v tomto případě 40 mm. Tento průřez ale pro plechové krytiny vůbec nevyhovuje. Pokud je vzduchová mezera nižší než 50 mm, nelze mluvit o účinném odvětrání střešního pláště. Mezi časté nedostatky dále patří:

• uzavření otvorů pro přívod vzduchu do střešního pláště nesprávně provedeným obložením podhledu
• ukončení krytiny v hřebeni bez funkčního odvětrání střešního pláště (viz detail č. 1)
• znemožnění odvětrání chybně umístěnou tepelnou izolací
• použití nefunkční pojistné difuzní fólie

Například podélné spoje fólie se řeší jen přeložením i při sklonech do 20°, fólie je u okapu nesprávně ukončena nebo je napojena na prostupy střešním pláštěm (komín, střešní okno, odvětrání kanalizace) bez důsledného přelepení systémovými komponenty. Mylná je také představa, že strukturovaná rohož pod plechem dokáže odvětrat celý střešní plášť.

Chybou je také provádění střech s drážkovou plechovou krytinou jako jednoplášťových, tedy nevětraných.

Při přípravě podkladu pod krytinu se často používají nekvalitní prkna s vlhkostí nad 20 % a nesprávných rozměrů (optimum je šířka 80 až 160 mm a tloušťka 24 mm). Chybné je také takzvané řídké bednění, kdy se vynechává každé druhé prkno.

Tepelná roztažnost krytinových pásů

V minulosti se pro krytiny na stojatou drážku používaly téměř výhradně tabule plechu o rozměrech 2 x 1 m. Problémy s tepelnou roztažností se proto téměř nevyskytovaly. S příchodem strojů na zhotovování spojů stojaté drážky se do moderní klempířské praxe dostaly plechy ze svitků. Tato skvělá novinka má však i svá úskalí. Architekti navrhují stavby s velmi atraktivním a zároveň náročným tvarem. Délky krytinových pásů často přesahují 10 m. Ojediněle se řeší i stavby, hlavně sportovní, kde délky přesahují dokonce 30 m.

Krytinu ze svitkového plechu na dvojitou stojatou drážku je třeba navrhnout s ohledem na tepelnou roztažnost materiálu v příčném i podélném směru. V příčném směru se roztažnost řeší nastavením správného profilu drážky na stroji, který drážky profiluje (viz obr. č. 1). Pozornost je přitom nutné věnovat i správné tloušťce plechu vzhledem k jeho rozvinuté šířce.

Obr. č. 1: Geometrie profilu spojů krytiny na dvojitou stojatou drážku

Tepelnou roztažnost v podélném směru je nutné řešit u krytinových pásů delších než 3,0 m. Kotvení krytiny k podkladu se řeší systémem posuvných (dilatačních) a pevných příponek (viz obr. č. 2).

Obr. č. 2: Pevná a posuvná příponka pro ukotvení krytinových pásů k podkladu

Při běžných délkách krytinových pásů do 10 m se používají standardní posuvné příponky. Aby tepelná roztažnost krytiny fungovala jako celek, je nutné vyřešit také napojení pásů na okapní hranu a hřeben střechy. U okapnicového pásu (viz obr. č. 3) a při ukončení v hřebeni se musí dodržet dilatační mezera 8 až 10 mm.

Obr. č. 3: Dilatační napojení krytinových pásů na okapní hranu

V nezbytných případech lze zvolit délku krytinových pásů až 15 m. Dilatační mezeru je pak nutné zvětšit na 15 mm a použít prodloužené posuvné příponky.

Krytině s extrémními délkami je nutné věnovat komplexní pozornost a posoudit celý návrh ve všech souvislostech. U střech s krytinovými pásy delšími než 15 m je nutné v ploše střechy provést příčné dilatační spoje. Detail příčného dilatačního spoje je potřeba sladit s konkrétním sklonem střechy. Zároveň se musí zohlednit poloha prostupů střešním pláštěm, například střešních oken, komínů a světlíků. Tyto prostupy je potřeba umístit do pásma pevných příponek.

Tepelnou roztažnost kovů je nutné zohlednit u všech liniových oplechování, jako jsou úžlabí, římsy, atiky a všechny typy žlabů. Zvlášť důležité je to u žlabů za atikou a u mezistřešních žlabů.

Tab. č. 2: Koeficienty tepelné roztažnosti kovů a některých stavebních materiálů

Sklon střechy

Stanovení správného sklonu střechy si zaslouží pozornost. Ovlivňují ho nejen normové požadavky na střechy, ale i výškové limity v platných regulativech územních plánů.

Zkušenosti potvrzují, že minimální sklon plechových krytin 3°, který normy v minulosti povolovaly, není pro drážkové krytiny vždy dostatečný. Podle současných poznatků lze funkční střechu na stojatou drážku očekávat od sklonu 7°. Systém dvojité stojaté drážky je odolný proti dešti, nikoli vodotěsný, jak si mnozí mylně myslí. Pokud se dvojitá stojatá drážka ocitne pod vodou, například kvůli tlakové vodě z tajícího sněhu u studených okrajů střechy nebo nad většími prostupy, vlhkost pronikne pod krytinu.

Za určitých podmínek lze střechy na dvojitou stojatou drážku provést i při sklonu 3°. V sousedním Rakousku je to možné například tehdy, když v ploše střechy není žádný prostup, žádné úžlabí ani příčný spoj, tedy krytinové pásy musí být z jednoho kusu bez spojů.

I u nás je nutné ke střechám s limitním sklonem v rozmezí 3° až 7° přistupovat se zvýšenou opatrností a volit řešení, která snižují riziko:

1. celoplošné použití těsnění do drážek
2. zvýšení těsnosti pojistné hydroizolace vytvořením vodotěsného podstřeší
3. opatření, která vyloučí vliv kondenzované vlhkosti na krytinu i na podklad pod ní (vhodná separační vrstva)
4. a hlavně dostatečné odvětrání střešního pláště (výška vzduchové mezery 80 až 100 mm)

Bohužel i mezi odborníky panuje nejistota, jak sklon střechy udávat. Někteří používají stupně, jiní procenta. Pro úplnost uvádím převodní tabulku sklonů podle STN 73 1901 (v Česku platí obdobná ČSN 73 1901).

Klempířské detaily a napojení

Sklonu střechy, který stanoví projektant, je nutné přizpůsobit výběr a způsob provedení tesařských a klempířských konstrukcí. Velmi důležitou funkční součástí každé střechy je technicky správně navržené odvodnění a související detaily, mezi které patří i klempířské ukončení krytiny u okapu. Tak jako každý příběh má svůj začátek, i montáž každé střechy začíná u okapu. Při hraničních sklonech 3° až 7° je nutné pamatovat na snížení podkladu, aby při vyústění krytiny do žlabu nevznikl zpětný spád.

To lze provést nejméně dvěma způsoby:

• v šířce prvního okapního prkna (asi 150 mm) snížit výšku kontralatě o 2 až 4 mm
• snížit tloušťku okapního prkna o 2 až 3 mm

První možnost je na provedení náročnější, ale staticky bezpečnější a spolehlivější, protože nesnižuje předepsanou kotevní hloubku spojovacích prostředků.

I oplechování prostupů střechou je potřeba sladit se sklonem střechy. Klempířské detaily krytin na dvojitou stojatou drážku je třeba řešit jako drážkové spoje bez přímého kotvení k podkladu (bez provrtání materiálu) a bez těsnicích tmelů a „silikonů“. Cenově nejdostupnější tvarované plechové krytiny používají jako „systémový“ prvek pro ukotvení krytiny k podkladu farmářský šroub. Ten se rozšířil do celého klempířského oboru jako virus. Bohužel se jím často nechají nakazit i zkušení řemeslníci a místo nepřímého upevnění příponkovým plechem použijí farmářský šroub a provrtají hodnotný materiál, čímž výrazně zkrátí jeho životnost.

Farmářský šroub do tradičního klempířského řemesla nepatří.

Z pohledu návrhu detailů a jejich napojení musí plechová krytina fungovat jako celek, včetně všech detailů. Nejčastější příčinou nefunkčnosti plechových krytin (až v 90 % případů) je právě nesprávná volba klempířských detailů a jejich nespolehlivé provedení. Této problematice je nutné věnovat zvýšenou pozornost při projektové přípravě i během realizace. Důslednou přípravu může zajistit jen zkušený odborník, projektant s dostatečnými znalostmi a praxí v oboru.

Realizace klempířských prací

Nezbytnou součástí přípravy obnovy plechové střechy má být i výběr spolehlivého a zkušeného dodavatele klempířských prací, který zvolenou technologii ovládá.

Dodavatel musí před zahájením prací převzít staveniště a podklad a sepsat o jeho stavu podrobný záznam do stavebního deníku. Při přebírání tesařských konstrukcí je potřeba podle možností odhalit skryté vady, které rekonstrukce střech často provázejí, například nefunkční odvětrání střešního pláště kvůli nesprávné výšce tepelné izolace vzhledem k výšce krokve, nevhodný podklad pod krytinou nebo nefunkční pojistnou hydroizolaci a její detaily.

Nezbytným předpokladem spolehlivé realizace je také důkladné nastudování všech projektových podkladů, výkresů a detailů. Doporučuje se osobní konzultace s projektantem, případně s technickým dozorem stavby. Během realizace je nutné použít všechna navržená řešení a pro spolehlivé zpracování klempířských prací využívat nejmodernější dostupnou strojní i ruční technologii. Při dodržení těchto zásad lze očekávat spolehlivý výsledek a funkční zastřešení.

Na závěr krátce ke stavu klempířského řemesla. Klempířství se dnes bohužel nachází na určitém rozcestí. Chybí kvalifikovaní pracovníci, odborný dorost i patřičné uznání pro ty, kdo vlastníma rukama vytvářejí hodnoty z plechu. Do tradičního řemesla navíc pronikají moderní, průmyslové a hlavně levné střešní systémy, které svými způsoby pokládky poškozují stavovskou čest a odbornost řemeslníků. Věřím, že se společným úsilím nadšenců pro poctivé klempířské řemeslo podaří tento nelichotivý trend zvrátit.

Autor: Ing. Gabriel Boros, PROJECT CONSULTING
Autor článku je odborníkem na plechové střešní krytiny společností Rheinzink a Prefa Aluminiumprodukte s třicetiletou praxí v oboru.

Použitá literatura: Firemní podklady PREFA ALUMINIUMPRODUKTE GMBH
Firemní podklady RHEINZINK Co KG. GMBH
STN 73 1901, Navrhování střech. Základní ustanovení