Montáž kuchyňské linky - bez spotřebičů

Montážník, obvykle truhlář nebo specializovaný montér kuchyní, se stará o truhlářskou část kuchyně. Jeho úkolem je, aby linka stála rovně a pevně a aby se vše správně otevíralo a zavíralo. Běžně jde o tyto úkony:

• sestavení korpusů skříněk podle montážního plánu výrobce,
• osazení a vyrovnání spodních skříněk na stavitelných nožičkách,
• zavěšení a ukotvení horních skříněk do zdi,
• vzájemné spojení skříněk do jednoho celku,
• zaměření, nařezání a osazení pracovní desky včetně výřezů pro dřez a varnou desku,
• montáž soklů, krycích lišt, bočních panelů a lišt u zdi,
• seřízení pantů, dvířek a zásuvek.

Mimo tuto práci zůstává zapojení trouby, varné desky, myčky a digestoře, montáž dřezu a baterie, napojení vody a odpadu, přesouvání zásuvek, nové elektrické rozvody i osvětlení pod skříňkami. Elektrické zapojení patří elektrikáři s odbornou způsobilostí. Pokud je v kuchyni plyn, připojit nebo odpojit plynový sporák smí jen plynař s oprávněním. Když ucítíte plyn, zavřete uzávěr, otevřete okna, nepoužívejte vypínače a volejte plynárenskou pohotovost na čísle 1239.

Zkušený montážník začíná kontrolou. Přeměří místnost, zkontroluje rovinnost stěn a podlahy a porovná vše s návrhem kuchyně. Zjistí, kde je nejvyšší bod podlahy, protože od něj se odvíjí výška celé linky. Teprve pak si na zeď narýsuje vodorovnou čáru pro spodní skříňky a pro závěsnou lištu horních skříněk.

Proč se začíná spodními skříňkami? Tvoří základ, na který se později položí pracovní deska, a podle nich se kontroluje celá linie. Skříňky se postaví, vyrovnají vodováhou v obou směrech a sešroubují mezi sebou. Potom přijdou na řadu horní skříňky. Jejich výška se volí podle digestoře a podle toho, kdo bude v kuchyni vařit. Mezi pracovní deskou a horními skříňkami se obvykle nechává mezera zhruba 50 až 60 cm.

Následuje pracovní deska. Nařezat ji je potřeba přesně, protože stěny jen výjimečně svírají dokonalý pravý úhel. Výřezy pro dřez a varnou desku se dělají podle šablony nebo rozměrů od výrobce spotřebiče. Rohové spoje se u kvalitnějších desek dělají frézovaným spojem se stahovacím kováním, který je téměř neviditelný a lépe odolává vlhkosti. Na závěr se osadí sokly, lišty a panely a seřídí se všechna dvířka a zásuvky.

Kuchyň se montuje jako jedna z posledních věcí. Než přijde montážník, měly by být hotové:

• finální podlaha, aby se linka nemusela později zvedat ani rozebírat,
• omítky a malba, případně obklad, pokud vede i za skříňky,
• vývody vody, odpadu, elektřiny a odtahu digestoře na správných místech podle návrhu kuchyně.

Rozvody nemusí být zapojené, ale jejich poloha musí být jasná. Jinak se stane, že zásuvka skončí za bočnicí skříňky nebo odpad přesně pod příčkou. Místnost vykliďte a uvolněte cestu od vchodu. Dlouhá pracovní deska potřebuje prostor na manipulaci a skříňky je potřeba někde rozbalit a ještě před montáží zkontrolovat, jestli nejsou poškozené.

Hlavní roli hraje stav místnosti. V novostavbě s rovnými stěnami a novou podlahou jde montáž hladce. Ve starších bytech, třeba v panelácích po vybourání původních umakartových jader nebo ve starých domech s křivými zdmi, je potřeba vyrovnávat větší odchylky, upravovat lišty a dořezávat desku podle nerovné stěny. To zabere víc času.

Dále záleží na velikosti a tvaru kuchyně. Rovná linka je jednodušší než kuchyň do tvaru L nebo U, s rohovými skříňkami, vysokými skříněmi nebo ostrůvkem. Velkou roli hraje i materiál desky:

• laminovaná deska je běžná volba, řeže se na místě a řezné hrany se musí utěsnit,
• masiv potřebuje prostor pro přirozené pracování dřeva a ošetření olejem,
• kámen a kompozit se obvykle zaměřují až na osazených skříňkách a výřezy dělá výrobce desky.

Práci ovlivňuje i zeď. Do cihly a betonu se kotví běžnými hmoždinkami, pórobeton potřebuje speciální kotvy a do sádrokartonu je třeba použít kotvy do dutých stěn, nebo ještě lépe výztuž v konstrukci příčky.

V praxi se často stává, že kuchyň vypadá v den montáže dobře a potíže přijdou po pár měsících. Obvyklé příčiny jsou tyto:

• skříňky nejsou vyrovnané, takže se dvířka sama otevírají a zásuvky drhnou,
• horní skříňky visí na nevhodných hmoždinkách a postupně se uvolňují,
• řezné hrany laminované desky u dřezu nejsou utěsněné a deska nabobtná,
• deska je přitažená ke zdi natvrdo a při změně vlhkosti se vlní nebo praská,
• kuchyň se osadí před dokončením podlahy či obkladu a pak se musí rozebírat.

Dobrou pojistkou je dodržet pořadí prací a nešetřit na kotevním materiálu.

Sestavit a osadit jednoduchou rovnou linku zvládne šikovný kutil s vodováhou, vrtačkou a pomocníkem. Elektřinu, vodu a plyn ale nechte odborníkům. Horní skříňky nikdy nevěšte sami, vždy ve dvou.

1. Zkontrolovat dodávku podle seznamu a rozbalit skříňky.
2. Najít nejvyšší bod podlahy a od něj narýsovat vodorovnou čáru pro spodní skříňky.
3. Ověřit detektorem, kudy ve zdi vedou kabely a trubky.
4. Sestavit korpusy podle návodu výrobce, zatím bez dvířek.
5. Postavit spodní skříňky, vyrovnat je nožičkami a spojit šrouby.
6. Připevnit závěsnou lištu kotvami vhodnými pro daný typ zdi.
7. Zavěsit horní skříňky ve dvou a dotáhnout závěsná kování.
8. Zaměřit a nařezat pracovní desku, řezné hrany utěsnit.
9. Připevnit desku zespodu ke skříňkám a osadit lištu u zdi.
10. Nasadit dvířka, zásuvky a sokly a vše seřídit.

Při převzetí si kuchyň projděte v klidu a s vodováhou v ruce. Ověřte, že:

• pracovní deska je vodorovná v délce i do hloubky,
• mezery mezi dvířky jsou rovnoměrné a dvířka jsou v jedné linii,
• dvířka zůstanou stát v každé poloze a sama se neotevírají,
• zásuvky jedou lehce a zavírají se celé,
• horní skříňky se při zatažení nehýbou,
• spoje desky jsou hladké a řezné hrany utěsněné,
• výřezy pro dřez a varnou desku odpovídají rozměrům spotřebičů,
• vývody vody a elektřiny jsou přístupné otvory ve skříňkách,
• sokly a lišty sedí a nic není poškrábané.