Osazení odvodňovacího žlabu do betonu

Práce začíná vytyčením trasy a výšek. Řemeslník natáhne šňůru nebo použije laser, aby věděl, kde bude horní hrana roštu a kam poteče voda. Teprve potom se kope.

Výkop musí být širší a hlubší než samotný žlab, protože kolem něj přijde beton. Dno se zhutní a podle podloží a zatížení se na něj dá zhutněná vrstva štěrku. Na ni přijde vrstva betonu, do které se žlaby postupně osazují.

Žlaby se kladou od nejnižšího místa, tedy od výtoku nebo vpusti, směrem proti toku vody. Každý díl se vyrovná do šňůry, spoje do sebe zapadnou a na začátek se nasadí čelní zátka. Potom se žlab z obou stran obetonuje. U plastových žlabů zůstávají při betonování rošty vložené. Bez nich by tlak betonu mohl boční stěny prohnout.

Nakonec se žlab napojí na odtok a kolem něj se dokončí povrch, například zámková dlažba nebo beton. Než po žlabu přejede auto, musí beton dostatečně vyzrát. Podle počasí a typu směsi to obvykle trvá několik dní.

Při výběru rozhoduje hlavně to, co bude po žlabu chodit nebo jezdit. Žlaby a rošty se dělí do tříd zatížení podle normy ČSN EN 1433. Pro pěší zónu a terasu stačí nejnižší třída. Pro vjezd osobního auta se volí třída vhodná pro parkoviště, pro těžší vozidla ještě vyšší. Třídu najdete v podkladech výrobce.

• plastové žlaby jsou lehké, snadno se řežou a hodí se k terase, chodníku a k vjezdu osobního auta, pokud to výrobce pro danou třídu připouští,
• polymerbetonové a betonové žlaby jsou těžší a tužší, lépe snášejí zatížení a používají se u vjezdů, parkovacích ploch a dvorů s provozem,
• pozinkované ocelové rošty jsou běžné u pěších ploch a teras,
• litinové rošty se volí tam, kde jezdí auta, protože jsou pevné a dají se spolehlivě uchytit.

Platí jednoduché pravidlo: žlab i rošt musí odpovídat stejné nebo vyšší třídě zatížení, než jaká bude na ploše. Silný rošt na slabém žlabu problém nevyřeší.

Voda v žlabu musí mít kam téct. Některé žlaby mají spád zabudovaný přímo ve dně, jiné se kladou vodorovně a voda odteče díky hloubce žlabu a výtoku. Pokud se spád dělá uložením, v praxi se obvykle volí zhruba 0,5 až 1 % podle doporučení výrobce, tedy přibližně 5 až 10 mm na metr délky. U žlabu dlouhého pět metrů a spádu 1 % je rozdíl výšek zhruba pět centimetrů.

Stejně důležitá je samotná plocha. Dlažba nebo beton musí mít spád směrem k žlabu, jinak voda proteče kolem něj.

Odtok se řeší podle pozemku:

• napojením na dešťovou nebo jednotnou kanalizaci,
• zaústěním do vsakovacího bloku nebo vsakovací jámy, pokud to podloží dovolí,
• svedením do nádrže na dešťovou vodu.

Napojení na veřejnou kanalizaci nedělejte bez dohody s jejím provozovatelem. V Česku se dnes dešťová voda má pokud možno vsakovat nebo zadržet na vlastním pozemku a do kanalizace se pouští až tehdy, když to jinak nejde. Za odvádění srážkové vody do kanalizace se navíc v mnoha obcích platí. Zda na větší úpravu odvodnění nebo na nové napojení potřebujete povolení podle platného stavebního zákona, ověřte na stavebním úřadě. Nespoléhejte na to, že nic vyřizovat nemusíte. V bytovém domě se předem domluvte se SVJ nebo se správcem.

Nejjednodušší situace je nová plocha, kde se žlab osazuje ještě před dlažbou a vpusť nebo vsak jsou hned vedle. Práce je pak rychlá a přehledná.

Víc práce vyžaduje:

• dodatečné osazení do hotové plochy, kdy je potřeba dlažbu nebo beton nařezat, vybourat a potom doplnit,
• dlouhá trasa s několika rohy, odbočkami nebo s výtokem daleko od žlabu,
• vyšší třída zatížení, která znamená mohutnější betonové obetonování a těžší díly,
• špatné podloží, například jílovitá nebo navážená zemina, kterou je potřeba vyměnit nebo zpevnit,
• sítě v zemi, stísněný přístup nebo ruční kopání bez techniky.

V praxi se často stává, že je žlab osazený příliš vysoko. Rošt pak trčí nad dlažbu, voda se u něj zastaví a kola ho postupně rozbíjejí. Horní hrana roštu má být obvykle o několik milimetrů pod okolním povrchem, výrobci uvádějí zhruba 3 až 5 mm.

• málo betonu po stranách, žlab se časem pohne a dlažba kolem se rozestoupí,
• betonování bez vložených roštů u plastových žlabů, boční stěny se prohnou a rošt pak nesedí,
• nezhutněné podloží, žlab si sedne a vznikne v něm prohlubeň se stojatou vodou,
• chybějící dilatace u dlouhých betonových ploch, beton u žlabu praská,
• zapomenutá čelní zátka nebo netěsný výtok, voda teče pod žlab a vymílá podklad,
• plocha se spádem od žlabu, žlab zůstává suchý a voda míří k domu.

Krátký plastový žlab u terasy nebo chodníku zvládnete i sami, pokud máte vodováhu, šňůru a trochu trpělivosti. U vjezdu pro auta a při napojení na kanalizaci je rozumnější zavolat firmu.

1. Ověřit si, kam půjde voda, a připravit výtok, vpusť nebo vsak.
2. Vytyčit trasu a natáhnout šňůru ve výšce budoucí horní hrany roštu.
3. Vykopat rýhu širší a hlubší než žlab podle návodu výrobce.
4. Dno zhutnit, nasypat štěrk a znovu zhutnit.
5. Rozprostřít vrstvu zavlhlého betonu.
6. Uložit první díl u výtoku a postupovat proti toku vody.
7. Každý díl vyrovnat do šňůry a zkontrolovat vodováhou.
8. Nasadit čelní zátku a utěsnit napojení na výtok.
9. Vložit rošty a žlab obetonovat z obou stran.
10. Nechat beton vyzrát a teprve potom dokončit dlažbu kolem žlabu.
11. Vylít do žlabu kbelík vody a sledovat, jestli všechna odteče.

• rošt je po celé délce mírně pod úrovní okolního povrchu a nikde netrčí,
• žlab vede v jedné linii bez schodů na spojích,
• rošty sedí pevně, neklepou a u vjezdu jsou zajištěné,
• po vylití vody nezůstávají v žlabu louže,
• voda odtéká do výtoku a nikde neuniká pod žlab,
• beton po stranách je celistvý, bez trhlin a dutin,
• plocha kolem má spád směrem k žlabu,
• třída zatížení žlabu i roštu odpovídá tomu, co po ploše jezdí,
• k žlabu je snadný přístup kvůli čištění a rošty jdou vyjmout.

Musí být žlab vždy osazený do betonu?

U pěší plochy výrobci někdy připouštějí i jednodušší uložení, ale betonové lože a obetonování jsou spolehlivější. U vjezdu a parkování je beton prakticky nutný, jinak se žlab pod koly pohne.

Můžu dešťovou vodu ze žlabu pustit do kanalizace?

Záleží na tom, jakou kanalizaci vaše obec má a co dovolí její provozovatel. Předem se informujte u vodárenské společnosti a na stavebním úřadě. Častým a obvykle preferovaným řešením je vsakování na vlastním pozemku.

Jak často je potřeba žlab čistit?

Obvykle stačí několikrát do roka, hlavně po opadu listí, po silné bouřce a před zimou. Rošty se vyjmou, nečistoty se vyhrabou a žlab se propláchne vodou.

Kam umístit žlab u garáže?

Nejčastěji těsně před vrata, kde zachytí vodu stékající z vjezdu dřív, než se dostane dovnitř. Vjezd musí mít spád směrem k žlabu a žlab i rošt musí unést osobní auto.