Pokládka dlažby do betonu (bez obrubníku)

Celá plocha se pokládá klasicky, tedy na zhutněný štěrkový podklad a lože z drobné drti. Do betonu jde jen krajní řada, u více namáhané plochy případně dvě řady. Postup obvykle vypadá takto:

• připraví se výkop a zhutněný podklad v celé šířce plochy i s pruhem navíc pod okraj,
• podél okraje se natáhne provázek ve výšce budoucí dlažby a se spádem plochy,
• pod krajní řadu se nanese zavlhlý beton, který jde tvarovat a neteče,
• dlažba se do betonu zatlačí gumovou paličkou přesně podle provázku,
• zvenku se vytvaruje betonový klín, který sahá zhruba do dvou třetin výšky dlažby,
• po zatvrdnutí betonu se dokončí vnitřní plocha, zaspáruje se a zavibruje.

Proč klín nesahá až k horní hraně? Aby se na něj dala nasypat zemina nebo štěrk a beton nebyl vidět. Dlažbu přitom ze strany pořád pevně drží.

Někdy se setkáte i s pokládkou celé plochy do betonu. To je jiná, tuhá konstrukce, která potřebuje betonovou desku, dilatační spáry a dobře vyřešené odvodnění. S touto položkou si ji nepleťte.

Betonový klín pod krajní řadou dobře poslouží u chodníků, teras, ploch u domu a menších ploch, po kterých se jen chodí. Hodí se i tam, kde dlažba přechází do trávníku a okraj se má sekat bez překážky, nebo u oblouků a členitých tvarů, kde se obrubník špatně skládá.

U příjezdové cesty nebo parkovacího stání tlačí na okraj kola auta mnohem víc. Betonová opora se tu dělá širší a mohutnější, dlažba silnější (obvykle kolem 80 mm místo 60 mm) a podklad mocnější. Při těžším provozu nebo u okraje, za kterým je výškový rozdíl, bývá obrubník jistější volba. Pokud plocha patří k bytovému domu, domluvte se předem s SVJ nebo se správcem. U vjezdu z veřejné komunikace si na stavebním úřadu nebo u správce komunikace ověřte, co je potřeba vyřídit.

Jednoduchá je rovná dlouhá hrana na dobře zhutněném podkladu, kam se dá dojet s kolečkem. Víc práce dávají:

• oblouky a lomené hrany, kde se dlažba musí řezat,
• okraj u zdi, schodů nebo fasády, kde se klín špatně tvaruje,
• měkké, jílovité nebo podmáčené podloží, které je nutné nejdřív zpevnit,
• větší výškový rozdíl mezi dlažbou a okolním terénem,
• dvě řady v betonu místo jedné u namáhané plochy,
• špatný přístup, kdy se beton musí nosit ručně.

V praxi se často stává, že se okraj zabetonuje na málo zhutněný podklad. Beton si pak sedne spolu s ním a krajní řada praskne nebo se vyklopí. Další častou chybou je příliš řídký beton: teče, klín nedrží tvar a dlažba v něm „plave“.

Problém bývá i v tom, že klín je jen symbolický, jako tenká vrstvička. Taková opora při prvním mrazu nebo zatížení praskne. Pozor také na vibrační desku: když s ní přejedete čerstvě zabetonovaný okraj nebo pojedete bez gumové podložky, krajní kusy se uvolní nebo odštípnou. Nezapomínejte ani na spád. Okraj v betonu po zatvrdnutí už neopravíte, proto spád zhruba 1 až 2 % nastavte hned při natahování provázku.

Nebetonujte v mrazu ani ve velkém vedru. Pod zhruba +5 °C beton tvrdne velmi pomalu a může zmrznout, v horku naopak rychle vysychá a praská. Čerstvý okraj chraňte před přímým sluncem, deštěm a mrazem.

Tuhle práci zvládnete sami, pokud máte hotový zhutněný podklad a trochu trpělivosti. Připravte si provázek, kolíky, vodováhu, gumovou paličku, zednickou lžíci a pytlovanou betonovou směs nebo míchačku.

1. Zkontrolovat, že je podklad pod okrajem zhutněný a přesahuje hranu dlažby aspoň o šířku klínu.
2. Zatlouct kolíky a natáhnout provázek ve výšce horní hrany dlažby se spádem od domu.
3. Namíchat zavlhlý beton, který po zmáčknutí v dlani drží tvar a neteče z něj voda.
4. Nanést beton pod krajní řadu v délce, kterou stihnete položit, než začne tuhnout.
5. Položit dlažbu a doklepat ji paličkou přesně na úroveň provázku, dodržet šířku spár.
6. Průběžně kontrolovat vodováhou rovinu a spád.
7. Zvenku vytvarovat lžící šikmý klín zhruba do dvou třetin výšky dlažby.
8. Očistit dlažbu od betonu hned, dokud je měkký.
9. Zakrýt čerstvý beton fólií nebo vlhkou textilií a nechat ho vytvrdnout podle údajů výrobce směsi.
10. Teprve potom doplnit vnitřní plochu, zaspárovat a zavibrovat přes gumovou podložku.
11. Zasypat klín zeminou nebo štěrkem.

• krajní řada je v jedné linii bez vybočení a zubů,
• okraj je v rovině se zbytkem plochy, nic nevyčnívá ani se nepropadá,
• spád odvádí vodu od domu a na ploše nestojí kaluže,
• krajní kusy se po zatížení nekývají ani neklopí,
• betonový klín je souvislý, bez prasklin a pod dlažbou nejsou vidět holá místa,
• na pohledové straně dlažby nezůstaly zaschlé zbytky betonu,
• spáry jsou vyplněné a krajní spáry nejsou zalité betonem až k povrchu,
• klín je zasypaný a okolní terén plynule navazuje na dlažbu.

Vydrží betonový okraj stejně jako obrubník?

U chodníků a teras ano, pokud je podklad dobře zhutněný a klín dostatečně mohutný. Při pojezdu autem je okraj namáhaný víc, proto se dělá širší opora a silnější dlažba, případně se volí obrubník.

Kdy se dá po zabetonovaném okraji chodit?

Obvykle po několika dnech, kdy beton dostatečně ztvrdne. Přesná doba závisí na teplotě a na směsi, proto se řiďte údaji výrobce. S vibrováním plochy a jízdou autem je potřeba počkat déle.

Dá se takový okraj později opravit nebo rozebrat?

Dá, ale s námahou. Beton se musí odbourat a krajní kusy se přitom často poškodí. Vyplatí se proto nechat si pár kusů dlažby v záloze na pozdější opravu.

Má se do betonu dávat i vnitřní plocha?

Ne. U této položky jde do betonu jen okraj. Vnitřní plocha zůstává v loži z drti, aby mohla odvádět vodu a v případě potřeby se dala rozebrat.