Strojní omítky - vápenocementová omítka

Stroj dávkuje vodu pořád stejně, takže směs má na celé ploše stejnou konzistenci. Na větších plochách se díky tomu práce zrychlí a povrch vychází rovnoměrněji než při míchání v kbelíku. Postup bývá takový:

1. Kontrola a příprava podkladu. Omítkář zkontroluje zdivo, odstraní prach a zbytky malty, vyplní větší spáry a podle podkladu nanese penetraci nebo spojovací můstek.
2. Osazení lišt. Na stěny se osadí omítníkové lišty, které určují rovinu, a na rohy a ostění rohové lišty, které chrání hrany.
3. Nastavení stroje. Přívod vody se nastaví tak, aby směs nebyla ani řídká, ani příliš hustá.
4. Nástřik. Omítka se stříká v pruzích, obvykle odspodu nahoru, v souvislé vrstvě. Tloušťka bývá obvykle 10 až 20 mm podle rovinnosti zdiva a pokynů výrobce.
5. Stahování latí. Dlouhou hliníkovou latí se omítka stáhne po lištách. Přebytečný materiál se odebere a propadlá místa se doplní, dokud je omítka čerstvá.
6. Úprava povrchu. Když omítka trochu zatuhne, srovná se a potom se zahladí houbou nebo filcem. Vznikne jemný povrch, na který se dá malovat, případně natáhnout tenký štuk nebo stěrka.
7. Zrání. Omítka schne přirozeně, při mírném větrání a bez prudkého topení.

Většina potíží s omítkou začíná ještě před nástřikem. Podklad musí být pevný, čistý a bez solí. Staré nesoudržné vrstvy, olejové nátěry nebo zbytky lepidla je potřeba odstranit, jinak na nich nová omítka nevydrží.

Každý materiál saje vodu jinak:

• pálená cihla saje středně, obvykle stačí penetrace, která sjednotí savost,
• pórobeton saje silně, proto se používá penetrace a omítka, kterou výrobce na pórobeton výslovně doporučuje. Jinak omítka vyschne příliš brzy a popraská,
• hladký beton (stropy, překlady, monolitické stěny) vodu skoro nepřijímá, proto potřebuje spojovací můstek s pískem, který vytvoří drsný povrch.

Před omítáním musí být hotové všechny rozvody ve stěnách. Kabely a krabice osadí a zkontroluje elektrikář s odbornou způsobilostí, krabice mají sedět v rovině budoucí omítky. Rozvody vody a topení je rozumné nechat topenáře natlakovat a zkontrolovat ještě před omítáním, protože opravovat netěsnost pod hotovou omítkou je mnohem pracnější. Drážky, které po rozvodech zůstanou, se předem vyplní a u větší šířky se překryjí perlinkou.

Samotné omítání interiéru obvykle žádné povolení nepotřebuje. Pokud k němu ale patří i stavební úpravy, například nové otvory ve stěnách nebo zásahy do nosných zdí, ověřte si postup podle aktuálního stavebního zákona na stavebním úřadu. V bytě dejte vědět SVJ nebo správci domu o hlučných pracích a o zásazích do společných rozvodů.

Vápenocementová omítka spojuje pevnost cementu s prodyšností vápna. Je tvrdá, odolná proti nárazům a oděru a vlhkost snáší lépe než sádra. Proto se volí do koupelen, kuchyní, chodeb, sklepů, garáží, kotelen a pod obklady.

Sádrová omítka je jemnější a po zahlazení bývá tak hladká, že se na ni dá rovnou malovat. Hodí se do suchých obytných místností. Do koupelny ji výrobci připouštějí jen za určitých podmínek, například při dobrém větrání a pod obkladem se stěrkovou hydroizolací. Do sklepa nebo garáže se nehodí.

Strojní vápenocementová omítka se v interiéru běžně dělá jako jednovrstvá, tedy jádro i povrch vzniknou najednou a zahladí se filcem. Pokud chcete stěnu hladší, například pod světlou barvu, na kterou svítí boční světlo z okna, natáhne se na ni po vyzrání tenký štuk nebo jemná stěrka.

Náročnost, a tím i výsledná cena, záleží hlavně na tom, jak vypadá stěna před omítáním:

• rovné zdivo z novostavby se omítá nejrychleji, protože stačí tenčí vrstva,
• křivé stěny ve starších domech potřebují silnější vrstvu, někdy i ve dvou krocích, a víc materiálu,
• otloukání starých omítek a vynášení suti přidává práci navíc,
• hodně oken, ostění, rohů a nik znamená hodně lišt a ručního dorovnávání,
• vysoké stropy a schodiště vyžadují lešení,
• přístup pro stroj rozhoduje také: stroj potřebuje přívod vody, elektřinu a místo na pytle, a v bytě ve vyšším patře se hadice táhnou daleko.

Pokud máte na výběr, spojte omítání celého domu nebo bytu do jednoho termínu. Stroj se pak rozkládá i čistí jen jednou.

• Omítání na neočištěný nebo nesoudržný podklad. Omítka pak při poklepu zní dutě a může se odlupovat.
• Špatná konzistence směsi. Řídká směs ztrácí pevnost a dělá mapy, hustá se špatně stahuje a povrch zůstane hrubý.
• Pozdní stahování latí. Na stěně zůstanou vlny a propadlá místa.
• Špatně načasované hlazení. Brzy zahlazený povrch se trhá a uzavírá, pozdě zahlazený už se nesrovná.
• Příliš rychlé schnutí. Průvan, přímé slunce nebo naplno puštěné topení způsobují smršťovací trhliny. Za mrazu se neomítá, většina výrobců uvádí minimální teplotu kolem +5 °C.
• Malování nebo obkládání na mokrou omítku. Barva se může zabarvit nebo odlupovat. Pro orientaci se často uvádí zhruba den schnutí na každý milimetr tloušťky, rozhodující je ale údaj výrobce.

K převzetí si vezměte dlouhou lať nebo vodováhu a baterku. Když na stěnu posvítíte zboku, nerovnosti uvidíte mnohem lépe. Přípustnou odchylku rovinnosti je dobré sjednat předem ve smlouvě, obvykle s odkazem na příslušnou normu ČSN. Pod obklad a velkoformátové dlaždice se vyžaduje vyšší přesnost. Zkontrolujte:

• rovinnost stěn latí ve svislém i vodorovném směru a přes celou plochu,
• svislost rohů a ostění a rovné, nepoškozené hrany s lištami,
• souvislý povrch bez map, trhlin, výronů a stop po nářadí,
• poklep, jestli někde nezní dutě,
• krabice a vývody, jestli jsou volné, čisté a v rovině omítky,
• čistá okna, rámy, podlahy a rozvody bez zbytků omítky,
• pokyny ke schnutí a větrání a termín, od kdy se může malovat nebo obkládat.