Designová polyuretanová litá podlaha

Pod touto položkou se obvykle myslí celý systém: příprava podkladu, penetrace, základní polyuretanová vrstva, designová vrstva a závěrečný ochranný lak. Celková tloušťka bývá podle systému zhruba 2 až 3 mm. Podlaha tak téměř nezvedne úroveň a dveře většinou není nutné zkracovat.

Proč polyuretan, a ne epoxid? Epoxid je tvrdší a hodí se spíš do garáže, dílny nebo skladu. Polyuretan je pružnější, pod nohou lehce pruží, na dotek působí tepleji a při chůzi tolik „neklape“. Proto se používá hlavně v obytných prostorách. Zázraky ale nečekejte: tak tenká vrstva sice ztlumí zvuk kroků v místnosti, kročejový hluk k sousedům pod vámi však vyřeší až správná skladba podlahy s izolací.

Litá podlaha se dobře snese s podlahovým topením. Je tenká a teplo přes ni projde bez větších ztrát. Firmě o topení řekněte předem, aby zvolila vhodný systém a naplánovala postupné náběhové vytápění.

V běžné místnosti trvá práce obvykle několik dní, protože každá vrstva musí vyzrát. Postup vypadá přibližně takto:

1. Posoudit podklad: pevnost, rovinnost, trhliny a vlhkost. Vlhkost se měří přístrojem, přípustnou hodnotu určuje výrobce systému.
2. Přebrousit povrch a odstranit zbytky lepidel, nátěrů, oleje a mastnoty. Potom vše důkladně vysát.
3. Opravit trhliny a poškozená místa, případně podklad vyrovnat samonivelační stěrkou.
4. Nanést penetraci, která zpevní povrch, sníží savost a zlepší přilnavost.
5. Rozlít základní polyuretanovou vrstvu v předepsané tloušťce a odvzdušnit ji ježkovým válečkem.
6. Vytvořit designovou vrstvu: jednobarevnou, s pigmenty, s metalickým efektem nebo se vzorem.
7. Po vyzrání nanést ochranný lak ve zvoleném stupni lesku, podle potřeby s protiskluzovou přísadou.
8. Dodržet dobu zrání: pochozí bývá podlaha obvykle zhruba po jednom dni, nábytek a plné zatížení snese až po několika dnech podle výrobce.

Během lití a zrání je potřeba místnost větrat. Děti, zvířata a citlivější lidé by měli být jinde. Nevytvrzené pryskyřice dráždí kůži a jejich výpary nejsou příjemné. Hotová vytvrzená podlaha už nezapáchá.

• Jednobarevná podlaha v šedé, béžové, pískové nebo antracitové. Působí klidně, nestárne a technicky je nejméně náročná.
• Metalický efekt má hloubku, která se mění podle světla. Hodí se do reprezentativních prostor, výsledek je ale vždy trochu jedinečný a přesně se dopředu odhadnout nedá.
• Vzor nebo imitace betonu či kamene. Dělá se ručně přímo na místě, proto je dobré vidět vzorek od konkrétní firmy.
• Matný nebo saténový lak méně ukazuje prach, šlápoty a jemné škrábance. Do bytu se psem nebo s dětmi je to praktičtější volba.
• Lesklý lak vypadá efektně, ale ukáže každou nečistotu a na mokru může klouzat.
• Protiskluzová úprava má smysl v kuchyni, v předsíni a v koupelně.

U světlého povrchu se vyplatí zeptat, jestli je vrchní lak odolný vůči UV záření. Některé polyuretany na slunci časem žloutnou, odolnější systémy si barvu drží.

Rychleji a jednodušeji to jde na velké, rovné a suché ploše bez překážek, například na novém betonu nebo pevném anhydritu v novostavbě. Jednobarevný povrch je méně pracný než vzor nebo metalika.

Více práce přináší:

• stará dlažba, kterou je nutné přebrousit, vyplnit spáry a vyrovnat,
• drolivý, mastný nebo vlhký podklad,
• členité prostory s výklenky, přechody a schody,
• napojení na stěnu nebo na lité schody,
• malá výměra, kdy se příprava a technika rozpočítá na málo metrů,
• práce v obydleném bytě, kde je potřeba vše vystěhovat a zakrýt.

V bytovém domě je slušné předem dát vědět SVJ nebo správci domu, hlavně kvůli hluku při broušení. Samotná nová nášlapná vrstva obvykle není stavební úpravou, kterou by bylo nutné ohlašovat. Pokud ale měníte skladbu podlahy nebo zasahujete do konstrukce, ověřte si podle platného stavebního zákona podmínky na stavebním úřadě.

• Podceněný podklad. Nečistota, prach nebo vlhkost se později projeví bublinami, odlupováním a praskáním. Vlhkost zespodu bývá častou příčinou, proč se vrstva odlepí.
• Špatná tloušťka a pořadí vrstev. Slabší vrstva je méně odolná, a když se nedodrží doba zrání, vznikají mapy a skvrny.
• Ignorované dilatace. Dilatační spáry v podkladu se musí přenést i do lité vrstvy, jinak se nad nimi podlaha roztrhne.
• Zapnuté topení při lití. Podlahové topení má být během aplikace vypnuté a po vyzrání se zapíná postupně podle pokynů výrobce.
• Nevhodný povrch. Lesklá podlaha bez protiskluzu v předsíni nebo v koupelně je zbytečné riziko.
• Příliš brzké zatížení. Nábytek postavený na nevyzrálou podlahu v ní zanechá otisky.

• povrch je souvislý, bez bublin, kráterů a viditelných spár,
• barva a lesk jsou rovnoměrné, bez map a pruhů ani při bočním světle,
• okraje u stěn, zárubní a přechodů jsou čistě ukončené,
• dilatační spáry jsou zachované a vyplněné,
• podlaha je rovná, bez znatelných vln pod lištou,
• firma vám předala informace o použitém systému, době zatížení a náběhu topení,
• dostali jste doporučení k čištění a údržbě.