Epoxidová litá podlaha do 4 mm

Tenká vrstva snese běžnou chůzi, pojezd osobního auta, olej, posypovou sůl i čisticí prostředky. Povrch nemá spáry, takže se v něm neusazuje špína a voda nezatéká do spojů. Proto se osvědčuje v garážích, dílnách, kotelnách a vstupních prostorech, ale také v showroomech a kancelářích.

Jsou ale místa, kde je potřeba zbystřit. Epoxid je tuhý a pohyby podkladu nevyrovná. Pokud se potěr hýbe nebo praská, trhliny se časem propíšou i do nové vrstvy. Ve starých sklepech bez izolace proti zemní vlhkosti může vlhkost zespodu vytlačit epoxid do puchýřů. Běžný epoxid navíc na přímém slunci časem žloutne, proto se u velkých prosklených ploch volí vrchní nátěr odolný proti UV záření. Do obytných místností, kde chcete měkčí a tišší povrch, se někdy víc hodí polyuretanová litá podlaha, která je o něco pružnější.

O tom, jestli podlaha vydrží, rozhoduje z velké části příprava podkladu. Samotné lití je až druhá polovina práce.

1. Posouzení podkladu. Podlahář zkontroluje pevnost, trhliny, rovinnost a vlhkost. Cementový potěr by měl mít podle většiny výrobců vlhkost zhruba do 4 % měřenou karbidovou (CM) metodou, anhydritový výrazně méně. Vlhkost se měří, odhad nestačí.
2. Mechanická úprava. Podklad se brousí, frézuje nebo tryská, aby zmizely zbytky lepidel, barev, mastnoty a slabá horní vrstva. Cílem je čistý, jemně zdrsněný povrch. Větší nerovnosti se předem vyrovnají stěrkou, ne silnou vrstvou epoxidu.
3. Odsátí prachu. Po broušení se plocha důkladně vysaje průmyslovým vysavačem. Jemný prach patří k hlavním příčinám odlupování.
4. Penetrace. Na suchý podklad se nanese epoxidová penetrace. Zpevní povrch, sjednotí savost a vytvoří spojovací můstek. U savého podkladu se někdy nanáší dvakrát.
5. Míchání. Pryskyřice a tvrdidlo se smíchají v přesném poměru podle výrobce, pomaloběžným míchadlem, dokud není směs jednolitá. Pak je nutné dodržet dobu zpracovatelnosti, jinak směs začne tuhnout už v nádobě.
6. Nanášení. Směs se rozlévá zubovou stěrkou nebo hladítkem po úsecích, které se napojují „mokré do mokrého“, aby nevznikly viditelné přechody.
7. Odvzdušnění. Ježkovým (jehlovým) válečkem se z ještě tekuté vrstvy vytlačí vzduchové bublinky.
8. Vytvrzení. Podlaha je obvykle pochozí přibližně po 24 hodinách. Plně zatížitelná je podle výrobce a teploty zpravidla po několika dnech, často kolem týdne. Do té doby ji chraňte před prachem, vodou a těžkými předměty.

Nevytvrzený epoxid dráždí pokožku a může vyvolat alergii. Při práci se používají rukavice a brýle a místnost se větrá. Pokud děláte podlahu ve sklepě nebo garáži v bytovém domě, dejte předem vědět SVJ nebo správci domu. Výpary a zápach se mohou šířit do společných prostor.

• Jednobarevný povrch. Nejběžnější volba, odstíny se obvykle vybírají ze vzorníku RAL. Lesklý povrch působí čistě, ale víc jsou na něm vidět škrábance a prach. Matný nebo pololesklý je v domácnosti praktičtější.
• Protiskluzová úprava. Do vrstvy se zasype nebo přimíchá jemný křemičitý písek či jiné plnivo. Hodí se do garáže, dílny a vstupní chodby, kam chodíte v mokrých botách. Čím hrubší struktura, tím menší riziko uklouznutí, ale o něco hůř se myje.
• Dekorativní chipsy. Barevné vločky se rozsypou do mokré vrstvy a zafixují se průhledným vrchním nátěrem. Výsledek připomíná teraco a navíc dobře maskuje drobnou špínu.
• Metalický efekt. Metalické pigmenty vytvářejí lesklý povrch s hloubkou. Působí reprezentativně, ale klade vysoké nároky na zručnost realizační firmy a každá podlaha vypadá trochu jinak.
• Barevné zóny a značení. V provozech se dají vyznačit bezpečnostní pruhy, parkovací místa nebo logo firmy.

Při výběru barvy myslete i na provoz: světlé odstíny prostor opticky zvětší, tmavé a šedé lépe skryjí nečistoty. Proto se do garáží nejčastěji volí šedá.

Nejjednodušší je velká obdélníková místnost s pevným, suchým a rovným betonem. Práci a s ní i náklady zvyšuje:

• starý nátěr, lepidlo nebo dlažba, které je nutné odstranit nebo důkladně přebrousit,
• trhliny, uvolněná místa a nerovnosti, které je potřeba opravit a vystěrkovat,
• vlhký podklad, u kterého se musí čekat nebo použít speciální penetrace,
• členitý půdorys, hodně rohů, sloupů a přechodů,
• dekorativní úpravy a vrchní laky, které znamenají další vrstvy a čekání mezi nimi,
• studená místnost, kterou je nutné předem vytopit.

Většina vad se neprojeví hned, ale až po několika týdnech nebo měsících. V praxi se často opakují tyto chyby:

• Špatně očištěný podklad. Prach, mastnota nebo slabá horní vrstva potěru způsobí odlupování a puchýře.
• Nesprávný poměr složek. Směs pak úplně nevytvrdne a zůstane měkká nebo lepivá.
• Vynechané odvzdušnění. Na povrchu zůstanou drobné krátery a důlky, ve kterých se drží špína.
• Nevhodné podmínky. V chladu epoxid tuhne pomalu a nerovnoměrně, při vysoké vlhkosti vzduchu se může objevit mléčný povlak nebo lepivý povrch. Teplota podkladu by měla být obvykle alespoň o 3 °C nad rosným bodem.
• Přelité trhliny a spáry. Trhliny v podkladu je nutné opravit, jinak se objeví i v epoxidu. Dilatační spáry v potěru se musí přenést i do nové vrstvy.
• Předčasné zatížení. Nábytek, auto nebo mokrý úklid příliš brzy po lití zanechají stopy.

• povrch je souvislý, bez puchýřů, kráterů a odloupnutých míst,
• při poklepu není nikde slyšet dutý zvuk,
• barva a lesk jsou jednotné, bez viditelných přechodů mezi úseky,
• po uplynutí doby uváděné výrobcem není povrch lepivý ani měkký,
• okraje u stěn, zárubní a prahů jsou čistě ukončené,
• dilatační spáry jsou zachované a vyplněné,
• protiskluzová úprava je rovnoměrně rozložená po celé ploše, pokud byla dohodnutá,
• dostali jste informaci o použitém systému, době plného zatížení a doporučeném čištění.