Hydroizolační nátěr (kolem vany, umyvadla, pod sprchový kout)

Nejvíc vody dostává sprchový kout, hlavně bezbariérová sprcha se žlabem nebo podlahovou vpustí. Tady se izoluje celá podlaha sprchy a stěny aspoň do výšky, kam stříká voda. V praxi se obvykle jde nad úroveň sprchové hlavice.

Proč izolovat i pod vanou, když vana vodu udrží? Voda stéká po obkladu a spárou mezi vanou a stěnou se dostane pod vanu, kde ji nikdo nevidí. Proto se izoluje podlaha pod vanou, stěna za vanou a pruh stěny nad jejím okrajem.

Kolem umyvadla a záchodu je vody méně, ale pruh stěny za umyvadlem se vyplatí. Podlaha se obvykle izoluje v celé koupelně a nátěr se po obvodu vytáhne na stěny. Když pak dojde k vytopení, voda neodteče do zdí ani do vedlejší místnosti.

V bytovém domě chrání hydroizolace i byt pod vámi. Pokud při rekonstrukci zasahujete do stoupaček nebo jiných společných rozvodů, domluvte se předem se SVJ nebo se správcem domu.

• Tekutá hydroizolační stěrka (disperzní): hotová hmota v kbelíku, nanáší se válečkem nebo štětcem. Práce s ní je jednoduchá, proto ji u běžných koupelen volí většina kutilů i obkladačů.
• Dvousložková cementová stěrka: míchá se z prášku a tekuté složky. Je odolnější a hodí se tam, kde je vlhko pořád, třeba do sprchy bez vaničky nebo do wellness prostorů.
• Hydroizolační fólie a pásy v systému: lepí se na podklad, mají stálou tloušťku a nemusíte čekat mezi vrstvami. Využijí se tam, kde je podklad ještě vlhký nebo kde je potřeba rychle pokračovat.

Ke všem patří těsnicí pásky do koutů a do spoje stěna-podlaha, rohové tvarovky a manžety na prostupy potrubí a na podlahovou vpusť. Materiály by měly být z jednoho systému od jednoho výrobce, včetně penetrace a lepidla na obklad. Jen tak máte jistotu, že spolu fungují. Hydroizolace pod obklad se posuzují podle normy ČSN EN 14891, což bývá uvedeno na obalu.

Rozsah a náročnost práce, a tím i výsledná cena, závisí hlavně na těchto věcech:

• Stav podkladu: rovná, pevná a suchá omítka nebo potěr se jen napenetruje. Nerovnosti, zbytky starého lepidla nebo drolivá omítka znamenají práci navíc.
• Druh podkladu: sádrokarton, pórobeton nebo anhydritový potěr potřebují vhodnou penetraci. Anhydrit musí být navíc dostatečně vyschlý, což se ověřuje měřením vlhkosti.
• Členitost místnosti: každý kout, výklenek, instalační předstěna a prostup potrubí je další detail s páskou nebo manžetou.
• Typ sprchy: sprcha s vaničkou je jednodušší. Bezbariérová sprcha se žlabem vyžaduje přesné napojení na odtok a pečlivě udělaný spád.
• Izolovaná plocha: nátěr jen kolem sprchy a vany je méně práce než celá podlaha a stěny do plné výšky.

Natírání tekutou stěrkou zvládne i zručný laik. Důležitá je trpělivost a přesné dodržení časů schnutí podle výrobce. Pokud si nejste jistí napojením na podlahový žlab, nechte tento detail na obkladači.

1. Odstranit starý obklad, zbytky lepidla a uvolněnou omítku.
2. Vyrovnat větší nerovnosti a nechat opravy vyschnout.
3. Povrch vysát a zbavit prachu, mastnoty a nečistot.
4. Nanést penetraci určenou pro daný podklad a nechat ji zaschnout.
5. Do první vrstvy stěrky vložit těsnicí pásky do koutů, rohů a spoje stěna-podlaha.
6. Nasadit manžety na prostupy potrubí a těsnicí manžetu na vpusť nebo žlab.
7. Nanést první vrstvu na celou plochu a nechat ji zaschnout podle návodu.
8. Nanést druhou vrstvu, nejlépe křížem přes první, aby nezůstala tenká místa.
9. Zkontrolovat, jestli je vrstva souvislá, bez děr, bublin a průsvitných míst.
10. Počkat na úplné vytvrzení a teprve potom lepit obklad flexibilním lepidlem.

• Chybějící pásky v koutech: v koutě se podklad pohybuje a samotný nátěr tam praská.
• Jedna tenká vrstva: výrobci obvykle předepisují dvě vrstvy a určitou minimální tloušťku, kterou jedna vrstva nedosáhne.
• Vynechaná penetrace: nátěr pak špatně drží a může se odlupovat i s obkladem.
• Izolace jen na podlaze: voda ze sprchy stéká po stěnách, a když nátěr na stěny nevytáhnete, zatéká do zdiva.
• Nedotažená izolace k vpusti: u bezbariérové sprchy je to obvyklá příčina zatékání.
• Obkládání na vlhkou izolaci: nátěr nestihne vytvrdnout a lepidlo ho může poškodit.

Hotovou izolaci si prohlédněte dřív, než ji zakryje obklad. Později se chyba hledá jen těžko. Projděte si tento seznam:

• vrstva je souvislá a rovnoměrně zbarvená, bez průsvitných míst,
• v koutech a ve spoji stěna-podlaha jsou vložené těsnicí pásky,
• prostupy potrubí mají manžety a vpusť nebo žlab je napojený těsnicí manžetou,
• izolace ve sprše sahá na stěnách nad úroveň sprchové hlavice,
• podlaha je izolovaná i pod vanou a izolace je vytažená na stěny,
• nátěr nemá bubliny, trhliny ani odloupnutá místa,
• obkladač zná použitý systém a lepí obklad lepidlem, které k němu výrobce doporučuje.

Musí se hydroizolace dělat v celé koupelně?

Ve sprše a u vany určitě, doporučuje se i na celé podlaze s vytažením na stěny. Na stěnách mimo mokré zóny se obvykle nedělá, pruh za umyvadlem je ale dobrá pojistka.

Jak dlouho trvá, než se může obkládat?

Záleží na materiálu, teplotě a vlhkosti vzduchu. Tekuté stěrky obvykle potřebují několik hodin mezi vrstvami a další čas na vytvrzení. Přesné údaje najdete v technickém listu výrobce.

Dá se hydroizolace natřít na starý obklad?

Některé systémy to u pevného a odmaštěného obkladu umožňují se speciální penetrací. Vždy ale ověřte, že obklad dobře drží, jinak hrozí, že odpadne i s novou vrstvou.

Je hydroizolace potřeba, když mám sprchovou vaničku?

Ano, aspoň na stěnách kolem vaničky a ve spoji vaničky se stěnou. Voda stéká po obkladu a silikonová spára časem ztrácí pružnost.

Jak poznám, že stará koupelna hydroizolaci nemá?

Varovné signály jsou vlhké mapy na stěnách za koupelnou, plíseň ve spárách, která se pořád vrací, a duté nebo uvolněné dlaždice. Jistotu přinese až odkrytí obkladu při rekonstrukci.