Obklad a dlažba XL formát 60×120

Dlouhá dlaždice se chová jinak než čtverec 30×30 nebo 60×60. Slinutá dlažba se při výpalu mírně prohne, obvykle uprostřed delší strany. U malého formátu to oko nezaznamená. Při délce 120 cm se i malé prohnutí projeví jako přesah hran, tedy místo, kde jedna dlaždice vystupuje nad sousední. Na podlaze to ucítíte chodidlem, na stěně to uvidíte v bočním světle.

Druhý rozdíl je v ploše lepidla. Pod velkou dlaždicí snadno vzniknou vzduchové kapsy. Když lepidlo nepokryje téměř celou zadní stranu, dlaždice při poklepu zní dutě. Při zatížení, třeba pod nohou skříňky nebo při pádu hrnce, pak může prasknout.

Třetí rozdíl je manipulace. Jeden člověk dlaždici 60×120 bezpečně nepřenese ani nepoloží. Pracuje se ve dvojici, s přísavkami a často s přenosným rámem. Řezání vyžaduje dlouhou řezačku a diamantové nástroje. To všechno ovlivňuje tempo práce i výsledek.

Kde se formát 60×120 používá nejčastěji:

• podlahy v obývacích pokojích, chodbách a kuchyních, často s podlahovým topením,
• stěny koupelen, kde majitel chce co nejméně spár,
• kuchyňská zástěna mezi linkou a horními skříňkami,
• propojení interiéru s terasou, pokud výrobce nabízí stejný dekor i v tloušťce pro exteriér.

V ceníku NUMIQ najdete kromě této položky ještě dvě příbuzné, každou s vlastní stránkou. Vyplatí se vybrat tu správnou, protože každá počítá s jiným postupem i náročností.

• Obklad a dlažba do 60 cm: běžné formáty jako 30×60, 60×60 nebo menší. Kus unese jeden člověk, podklad nemusí být tak dokonalý, řezy jsou kratší a práce jde rychleji. Pokud máte dlaždici 60×60, patří sem, ne do XL.
• Obklad a dlažba XL formát 60×120 (tato stránka): jeden konkrétní dlouhý formát. Vyžaduje rovnější podklad, oboustranné lepení, nivelační spony a práci ve dvojici. Na stěně je potřeba počítat s hmotností a s pevností podkladu.
• Obklad a dlažba gres nad 60 cm: ostatní velké formáty, například 80×80, 100×100, 120×120 nebo velkoplošné tenké desky. U největších rozměrů je nutný rám na přenášení, víc lidí a někdy i jiné nářadí na řezání. Máte-li jiný rozměr nad 60 cm, podívejte se tam.

Proč má 60×120 samostatnou položku? V praxi je to nejrozšířenější XL formát a obkladači s ním mají zaběhnutý postup. Je výrazně náročnější než 60×60, ale ještě se dá pokládat běžnou partou bez speciální techniky, kterou vyžadují největší desky.

U XL formátu rozhoduje příprava víc než samotné lepení. Většina reklamací vzniká v podkladu, ne v dlaždici.

Rovinnost a pevnost podkladu

Potěr nebo omítka musí být rovné. Pro velké formáty se obvykle doporučuje odchylka přibližně do 2 mm na 2 m latě, přesné hodnoty uvádí výrobce dlažby a lepidla. Hrubé nerovnosti nejde vyrovnat lepidlem, protože příliš silná vrstva se při schnutí smršťuje a dlaždice se může zvlnit. Na podlaze se proto často dělá samonivelační stěrka, na stěně se vyrovná omítka nebo se použijí sádrokartonové desky.

Podklad musí být pevný, bez prachu a bez odlupujících se vrstev. Starou dlažbu jde někdy ponechat a lepit na ni, ale u 60×120 to má smysl jen tehdy, když je pevná, rovná a nikde nezní dutě.

Vlhkost potěru

Čerstvý potěr musí vyschnout. Cementový potěr potřebuje podle tloušťky obvykle několik týdnů, anhydritový je na vlhkost ještě citlivější. Obkladač by měl zbytkovou vlhkost změřit, ne odhadnout pohledem. U podlahového topení se před pokládkou dělá náběh a dochlazení podle protokolu výrobce systému, obvykle ve spolupráci s topenářem. Bez toho hrozí, že se potěr dotvaruje až pod hotovou dlažbou.

Kladečský plán a koordinace řemesel

U dlouhých dlaždic se vyplatí nakreslit rozložení předem. Cílem je vyhnout se úzkým pruhům u stěny a u dveří a umístit vývody vody, zásuvky a vypínače tak, aby nepadly přesně na hranu dlaždice. Proto je dobré domluvit se s instalatérem a elektrikářem ještě před omítkami. V praxi se často stává, že zásuvka chybí o 2 cm a dlaždici je pak nutné řezat přes celou šířku.

Další věci, které mají být hotové nebo známé:

• hydroizolace ve sprše a kolem vany, včetně pásek v rozích a manžet kolem vývodů,
• výška hotové podlahy kvůli zárubním a prahům,
• umístění a typ sprchového žlabu, pokud jde o bezbariérovou sprchu,
• kotvení těžkých předmětů na stěně, například závěsného WC nebo umyvadla, aby se nevrtalo naslepo do hotového obkladu.

Byt, SVJ a stavební úřad

Výměna obkladů a dlažby bývá obvykle běžnou údržbou. Pokud ale součástí prací je zásah do rozvodů, příček nebo nosných konstrukcí, ověřte si na stavebním úřadě, co podle platného stavebního zákona potřebujete. Nespoléhejte na to, že žádné povolení nebude třeba. V bytovém domě dejte vědět SVJ nebo správci, hlavně kvůli hluku při bourání a kvůli zásahům do stoupaček.

Podlaha

Po kontrole podkladu se nanese penetrace, která sjednotí nasákavost a zlepší přilnavost lepidla. Obkladač vytyčí osu podle plánu a první řadu položí nasucho, aby ověřil napojení na dveře a stěny.

Lepidlo se nanáší zubovou stěrkou s větším zubem, obvykle 10 až 12 mm, a zároveň se tenká vrstva natáhne i na zadní stranu dlaždice. Tomu se říká oboustranné lepení, ve starší řeči kombinovaná metoda. Rýhy lepidla na podkladu mají vést souběžně s kratší stranou dlaždice, aby vzduch mohl při přitlačení uniknout. Dlaždice se položí, mírně posune a přitlačí, často gumovou paličkou nebo vibračním přístrojem.

Mezi dlaždice se vkládají nivelační spony a klíny. Ty stáhnou hrany do jedné roviny, dokud lepidlo tuhne. Po zatvrdnutí se spony odlomí. Občas se první dlaždice zvedne a zkontroluje se, jestli lepidlo pokrývá celou plochu. Pokud ne, postup se upraví.

Stěna

Na stěně se začíná od vodorovné opěrné latě, která se připevní nad podlahou. První řada tak nesjede a spodní řada se doplní až nakonec, když je jasná výška hotové podlahy. Při hmotnosti dlaždice 60×120 je důležité lepidlo se sníženým skluzem a pevný podklad. Sádrokarton musí být určený do vlhkého prostředí a obvykle se dělá ve dvou vrstvách, aby unesl zatížení, které uvádí jeho výrobce.

Na stěnu se dlaždice 60×120 kladou buď na výšku, nebo na šířku. Na výšku vzniká méně vodorovných spár a místnost působí vyšší. Na šířku se zase snáz napojí výška obkladu na celé řady dlaždic.

Řezy a otvory

Na rovné řezy se používá ruční řezačka s lištou delší než 120 cm nebo stolní pila s vodním chlazením. Otvory pro trubky a krabice se vrtají diamantovými korunkami, výřezy se dělají úhlovou bruskou. Řezané hrany v rozích se často zbrušují pod úhlem, aby vznikl čistý roh bez lišty. U sprchového koutu se spádem se dlaždice buď nařeže do tzv. obálky, nebo se použije liniový žlab u stěny a celá plocha se spáduje jedním směrem. Druhé řešení je u 60×120 obvykle hezčí, protože dlaždice zůstanou celé.

Spárování a pružné spáry

Spáruje se po vytvrdnutí lepidla, obvykle nejdřív druhý den, u rychletuhnoucích lepidel dřív podle výrobce. Spára bývá úzká, obvykle 2 až 3 mm, ale nemá být nulová. Rohy, styk s vanou, obvod podlahy a dilatační spáry se nevyplňují spárovačkou, ale sanitárním silikonem.

Jak dlouho to trvá

Pokládka 60×120 je znatelně pomalejší než u menších formátů. Každá dlaždice se lepí oboustranně, srovnává se sponami a při řezech se s ní manipuluje ve dvojici. Po položení se po podlaze dá opatrně chodit obvykle po 24 hodinách. Plné zatížení a zapnutí podlahového topení doporučují výrobci lepidel zpravidla až po několika dnech až týdnech. K tomu je potřeba připočítat čas na vyrovnávací stěrky a vysychání potěru, které bývá nejdelší položkou celého harmonogramu.

Dlaždice

• Rektifikovaná hrana: dlaždice má zbroušené, přesně pravoúhlé hrany, takže se dá klást s úzkou spárou. U 60×120 je to běžný standard.
• Tloušťka: běžně kolem 9 až 10 mm. Silnější dlaždice pro exteriér jsou těžší a řezání je náročnější. Tenké varianty jsou na stěnu lehčí, ale při manipulaci křehčí.
• Povrch: leštěný povrch zvýrazní každý přesah hrany i nerovnost, matný je víc schová. U podlahy do koupelny a kuchyně se vyplatí podívat se i na protiskluznost, kterou uvádí výrobce.

Lepidlo

Pro velké formáty se používá flexibilní cementové lepidlo, obvykle s označením C2 podle ČSN EN 12004, se sníženým skluzem (T) a prodlouženou dobou zavadnutí (E). Na podlahové topení, na sádrokarton nebo na balkon se volí lepidlo s vyšší deformovatelností (S1 nebo S2). Existují i tekutější lepidla určená na podlahy, která lépe vyplní prostor pod dlaždicí. Vždy platí, co předepisuje výrobce dlažby.

Nivelační systém

Spony s klíny nebo se šroubovacími hlavami jsou u 60×120 téměř nezbytné. Nevyrovnají špatný podklad, ale udrží hrany sousedních dlaždic během tuhnutí v jedné rovině. Klínový systém je rychlý, šroubový umožňuje jemnější dotažení.

Spárovací hmota

Do suchých prostor stačí kvalitní cementová spárovačka (CG2). Ve sprchách a na kuchyňské zástěně se často volí epoxidová spárovačka, která nenasává vodu ani mastnotu. Pracuje se s ní hůř a rychleji tuhne, takže vyžaduje zkušenost.

Náročnost a tím i výsledná cena závisí na tom, s čím se obkladač na místě setká. Práci mu usnadní:

• rovný a vyschlý podklad, který není nutné stěrkovat,
• velká obdélníková plocha bez výklenků a sloupů,
• předem domluvený plán a správně umístěné vývody,
• volný přístup, výtah nebo přízemí, kam se dlaždice dají snadno donést.

Práci komplikuje:

• malá koupelna se spoustou rohů, nik a řezů kolem trubek,
• obklad stěny až do stropu, kdy se těžké dlaždice lepí z lešení nebo ze štafle,
• úhlové zbrušování rohů místo lišt,
• spádovaná sprcha s obálkovými řezy,
• navazování kresby, pokud má dlažba žilkování jako mramor a má pokračovat přes víc kusů,
• vynášení dlaždic do vyšších pater bez výtahu, protože 60×120 se do výtahu v panelovém domě často ani nevejde.

Při objednávce materiálu počítejte s rezervou na prořezy. U dlouhých dlaždic a členitých místností bývá odpad vyšší než u malých formátů a dokoupit stejnou výrobní šarži později nemusí být možné.

• Vazba na polovinu: pokládka s posunem o polovinu délky vypadá přirozeně, ale u prohnutých dlaždic zvýrazní přesahy hran. Výrobci proto obvykle doporučují posun nejvýš o třetinu délky. Ověřte si to v technickém listu ještě před výběrem vzoru.
• Lepení na terče: lepidlo nanesené jen v hromádkách nechává pod dlaždicí dutiny. Později se to projeví dutým zvukem, prasklinou nebo uvolněnou dlaždicí.
• Vyrovnávání silnou vrstvou lepidla: místo stěrky se nerovnost zalije lepidlem. Výsledkem bývá zvlněná plocha a praskliny při smršťování.
• Chybějící dilatace: dlažba bez pružné spáry po obvodu a ve dveřích se při tepelných pohybech, hlavně u podlahového topení, může zvednout nebo prasknout.
• Téměř nulová spára: dlaždice se dotýkají hranami, nemají prostor na pohyb a na hranách se odštipují.
• Pokládka na vlhký potěr: vlhkost se později projeví výkvěty ve spárách nebo odlepením.
• Úzké pruhy u stěny: bez plánu vznikne u dveří pruh široký pár centimetrů, který působí jako chyba a snadno se ulomí.
• Slabý podklad na stěně: jednoduchý sádrokarton nebo stará omítka nemusí unést hmotnost XL obkladu. Problém se ukáže až časem trhlinami ve spárách.

Pokud máte zkušenost s menšími dlaždicemi a chcete si vyzkoušet XL formát, začněte rovnou podlahou v jednoduché místnosti bez sprchy. Stěnu v koupelně a sprchový kout se spádem je rozumnější nechat odborníkovi. Připravte si pomocníka, dvojité přísavky, dlouhou řezačku, nivelační spony, zubovou stěrku s velkým zubem a míchadlo.

1. Zkontrolovat podklad dlouhou latí a nerovnosti vyrovnat samonivelační stěrkou.
2. Podklad vysát a napenetrovat podle návodu výrobce.
3. Nakreslit plán rozložení a první řadu položit nasucho.
4. Po obvodu místnosti nalepit dilatační pásek.
5. Namíchat lepidlo vhodné pro velké formáty přesně podle návodu a nechat ho odstát.
6. Nanést lepidlo zubovou stěrkou na podklad a tenkou vrstvu na zadní stranu dlaždice.
7. Dlaždici ve dvojici položit, posunout a přitlačit.
8. Vložit nivelační spony a dotáhnout klíny.
9. První dlaždici nadzvednout a zkontrolovat pokrytí lepidlem.
10. Odstranit přebytečné lepidlo ze spár dřív, než zatvrdne.
11. Po vytvrdnutí lepidla odlomit spony a vyspárovat.
12. Obvod a dilatace vyplnit silikonem.

Pokud se podklad ukáže jako příliš nerovný nebo první dlaždice nesedí v rovině ani se sponami, práci přerušte. Opravovat XL dlažbu je náročnější, než ji rovnou nechat položit odborníkem.

Hotovou plochu si prohlédněte za denního světla a také s baterkou nebo lampou položenou na zemi, která svítí naplocho. Boční světlo ukáže přesahy hran a zvlnění mnohem lépe než stropní. Při převzetí projděte:

• rovinnost plochy pod dlouhou latí, bez viditelných hrbolů a prohlubní,
• přesahy hran mezi sousedními dlaždicemi, které nesmíte cítit pod prstem ani chodidlem,
• poklep násadou nebo klíčem, bez dutého zvuku na ploše dlaždic,
• stejnoměrnou šířku spár a jejich rovný průběh,
• vazbu podle domluveného plánu a posun, který odpovídá doporučení výrobce,
• řezy kolem trubek, krabic a zárubní bez odštípnutých hran,
• pružné silikonové spáry v rozích, po obvodu a u vany nebo vaničky,
• spád ve sprše, kde voda odtéká do žlabu a nikde nestojí,
• čistotu povrchu bez zbytků lepidla a spárovačky,
• předané zbylé dlaždice ze stejné šarže pro případnou opravu,
• informaci, kdy lze plochu plně zatížit a zapnout podlahové topení.