Montáž skříňky pod umyvadlo

Příprava místa

Nejdřív se zavře voda na rohových ventilech. Pokud netěsní, zavře se hlavní uzávěr bytu nebo domu. Stará skříňka a umyvadlo jdou pryč, ze zdi se vytáhnou staré hmoždinky a díry se zatmelí. Potom montážník zkontroluje, kde přesně vychází přívody vody a odpad. Když jsou vůči sifonu nové skříňky moc vysoko nebo nízko, vyplatí se je upravit hned teď. Jakmile skříňka visí, dělá se to mnohem hůř.

Upevnění skříňky

U závěsné skříňky se na zeď vyznačí výška a montážní body, zkontrolují se vodováhou a vyvrtají se otvory. Obklad se vrtá vrtákem na dlažbu bez příklepu, příklep se zapíná až ve zdivu za obkladem. Skříňka se zavěsí na konzoly nebo závěsy a pomocí stavěcích šroubů se vyrovná. Stojící skříňka se postaví na místo, vyrovná se nastavitelnými nožičkami a podle potřeby se lehce přichytí ke zdi, aby se nepřevrhla, když otevřete šuplík.

Umyvadlo, odpad a baterie

Umyvadlo se nejprve zkusmo položí na skříňku. Tak je hned vidět, jestli sedí a jestli výřez pro sifon vychází na správné místo. Řada nábytkových umyvadel se kromě položení ještě přišroubuje do zdi vlastními šrouby, proto se řiďte návodem výrobce. Baterie se často montuje ještě před osazením umyvadla, protože zespodu se k ní později těžko dostanete. Pak se připojí sifon na výpusť a na odpad ve zdi a flexi hadičky na rohové ventily. Nakonec se vytáhne silikonová spára mezi umyvadlem a zdí.

Stojící skříňka na nožičkách se montuje snáz a nepotřebuje nosnou zeď. Hodí se do starších koupelen s nerovnou podlahou, kde nožičky vyrovnají rozdíly. Závěsná skříňka působí vzdušněji a pod ní se lépe vytírá, jenže zeď musí unést skříňku, umyvadlo i všechno, co v ní bude. Horní hrana umyvadla bývá obvykle zhruba 85 až 90 cm nad podlahou, vyšším lidem může vyhovovat i víc.

U materiálu rozhoduje hlavně odolnost proti vlhku:

• laminovaná dřevotříska je běžná a dostupná, ale na řezaných hranách a ve výřezech rychle nabobtná, když se k ní dostane voda,
• lakovaná MDF deska snáší vlhké prostředí lépe a dá se hezky opracovat,
• masivní dřevo působí útulně, ale potřebuje kvalitní povrchovou úpravu a pravidelnou péči,
• plast a hliník vlhkost téměř nevadí, hodí se hlavně do malých koupelen bez okna.

U každého materiálu se vyplatí podívat na hrany. Měly by být olepené souvislou ABS hranou bez mezer. Lesklá dvířka vypadají efektně, ale víc jsou na nich vidět otisky prstů a kapky.

Nejjednodušší je osadit stojící skříňku do koupelny, kde jsou přípojky vody i odpadu na správném místě a zeď je rovná. Práci prodlužuje a prodražuje hlavně:

• sádrokartonová příčka bez výztuhy, kde se musí hledat profily nebo použít speciální kotvy,
• pórobeton nebo dutá cihla, ve kterých běžné hmoždinky nedrží a je potřeba kotev určených pro daný materiál,
• přívody a odpad mimo prostor sifonu, které se musí přeložit,
• úprava výřezů v zadní stěně nebo v polici skříňky,
• demontáž starého umyvadla se zatuhlými spoji nebo zrezivělými ventily,
• velké keramické umyvadlo, které musí držet dva lidé.

U sádrokartonu v novostavbě se vyplatí myslet dopředu. Když sádrokartonář vloží do příčky ještě před obkladem nosnou výztuhu, závěsná skříňka bude držet spolehlivě.

Pokud máte vrtačku, vodováhu a trpělivost, zvládnete stojící i závěsnou skříňku sami. U těžkého umyvadla si přizvěte pomocníka.

1. Zavřít rohové ventily a ověřit, že z baterie už neteče voda.
2. Pod sifon dát hadr a nádobu, potom demontovat starý sifon, hadičky a skříňku.
3. Smontovat novou skříňku podle návodu, dvířka a šuplíky zatím nechat stranou.
4. Vyznačit výšku a otvory, zkontrolovat je vodováhou a ověřit, že v místě vrtání nevede potrubí.
5. Obklad vrtat bez příklepu, zdivo s příklepem, vložit hmoždinky vhodné pro daný typ zdi.
6. Zavěsit nebo postavit skříňku a vyrovnat ji vodováhou v obou směrech.
7. Namontovat baterii na umyvadlo a připojit k ní hadičky.
8. Osadit umyvadlo, vyrovnat ho a přišroubovat, pokud to výrobce předepisuje.
9. Připojit sifon a hadičky na rohové ventily, spoje dotáhnout citlivě, ne silou.
10. Pomalu otevřít ventily, nechat téct vodu a suchou papírovou utěrkou projet všechny spoje.
11. Vytáhnout silikon mezi umyvadlem a zdí, uhladit ho a nechat vytvrdnout podle výrobce, obvykle zhruba den.
12. Nasadit dvířka a šuplíky a seřídit panty.

Pokud je potřeba přeložit přívody vody nebo odpad ve zdi, nechte to instalatérovi. Špatně utěsněný spoj ve zdi se projeví až po čase, kdy už je škoda větší.

Nevyrovnaná skříňka. Stačí, aby byla jen trochu nakřivo, a dvířka nedovírají rovně a voda na umyvadle stojí v jednom rohu. Vodováha patří do ruky u každého kroku.

Slabé kotvení. V praxi se často stává, že se do pórobetonu nebo sádrokartonu použijí obyčejné hmoždinky. Skříňka zpočátku drží, ale časem se začne odklánět od zdi. Kotvy je potřeba vybírat podle typu zdi a podle hmotnosti, kterou mají nést.

Těsnicí páska tam, kam nepatří. Flexi hadičky s plochým gumovým těsněním těsní guma, páska na závitu jim spíš škodí. Teflonová páska nebo konopí patří na závity bez těsnění, například při osazování rohového ventilu.

Neošetřené výřezy. Když se do dřevotřískové skříňky vyřízne otvor pro sifon nebo přívody, surová hrana nasaje vodu jako houba. Výřez se vyplatí zatřít silikonem nebo lakem.

Zalomené nebo moc krátké hadičky. Hadička napnutá na doraz nebo zalomená praskne dřív. Má vést volně, v mírném oblouku.

Zápach z odpadu. Obvykle za ním stojí špatně nasazený sifon, chybějící těsnění nebo sifon, ve kterém nestojí voda. Spoje se dají dotáhnout nebo se vymění těsnění.

• skříňka je vodorovná a při zatlačení se nehoupe,
• závěsná skříňka drží pevně a neodklání se od zdi,
• umyvadlo sedí rovně a voda z něj odtéká k výpusti,
• po delším puštění teplé i studené vody jsou všechny spoje suché,
• rohové ventily jdou zavřít i otevřít a je k nim přístup,
• hadičky nejsou zalomené ani napnuté,
• sifon neteče ani při napuštění a vypuštění umyvadla,
• silikon je souvislý, hladký a bez děr,
• dvířka a šuplíky jdou lehce a jsou srovnané,
• výřezy ve skříňce jsou ošetřené a okolí je uklizené.