Obzdění vany

Vestavěná vana stojí na stavitelných nožičkách a sama o sobě není příliš stabilní. Když do ní vlezete a napustíte vodu, trochu se prohne nebo pohne. Tento pohyb pak trhá silikonovou spáru mezi vanou a obkladem. Prasklinou zatéká voda a pod vanou se časem objeví plíseň nebo vlhká zeď.

Obzdění má proto dva úkoly. První je technický: zídka vanu zepředu zafixuje a nedovolí jí se posouvat. Druhý je vzhledový: zakryje nožičky, sifon a odpadní trubky a vana splyne s obkladem koupelny.

Volně stojící vany, tedy ty, které stojí v místnosti jako samostatný kus nábytku, se neobezdívají. Jsou vyrobené tak, aby vypadaly dobře ze všech stran.

Nejdřív se vana postaví na nožičky, vyrovná do roviny a napojí na odpad. Teprve potom se začíná zdít. Obkladač nebo instalatér si ověří, že sifon těsní a nožičky jsou dotažené, protože později se k nim dostane už jen revizním otvorem.

Potom se postaví čelní zídka, případně i boční, pokud vana nestojí v rohu mezi dvěma zdmi. Zídka se staví tak nízko, aby mezi jejím horním okrajem a okrajem vany zůstalo místo na lepidlo a obklad. Horní řada dlaždic se pak zasune pod okraj vany. Do zídky se vynechá otvor pro revizní dvířka, obvykle v místě sifonu.

Následuje penetrace, hydroizolace a obklad. Nakonec se spára mezi vanou a obkladem vyplní sanitárním silikonem. U akrylátové vany se vyplatí silikonovat, když je vana napuštěná vodou. Je zatížená, mírně klesne a spára se po vypuštění netrhá.

Pórobetonové tvárnice

V praxi se používají nejčastěji. Jsou lehké, řežou se obyčejnou pilkou, takže se snadno přizpůsobí rozměru vany, a lepí se tenkovrstvou maltou. Trochu tlumí i hluk napouštěné vody. Pórobeton ale nasává vlhkost, proto ho musíte vždy napenetrovat a ošetřit hydroizolační stěrkou.

Cihly nebo betonové tvárnice

Volí se tam, kde má zídka nést větší zatížení, například když na ní bude široká odkládací plocha. Jsou pevné a vlhkost snášejí lépe, ale jsou těžší a zdění trvá déle. U jedné nízké zídky ani v panelovém domě hmotnost obvykle problém není.

Sádrokarton do vlhkého prostředí

Impregnovaný sádrokarton na kovovém profilu je rychlé a lehké řešení, hodí se třeba pro nepravidelný tvar. Je ale méně odolný proti nárazům a hydroizolace je tu ještě důležitější. Profil musí být pevně ukotvený do podlahy i do stěny, jinak obklad časem popraská.

Beton a monolitická řešení

Objevují se v netypických koupelnách, kde je vana zapuštěná do stupně nebo je součástí větší zděné konstrukce. Je to pevné, ale pracné, potřebuje to bednění a delší dobu na vyzrání.

• tvar a umístění vany: vana v nice mezi třemi zdmi potřebuje jen čelní zídku, rohová nebo asymetrická vana vyžaduje víc řezání a víc stěn,
• stav podlahy a stěn: křivé stěny a nerovná podlaha znamenají víc vyrovnávání, aby obklad seděl,
• přístup k odpadu: když je sifon na nevhodném místě nebo je potřeba upravit odpadní potrubí, práce se protáhne,
• odkládací plochy a police: rozšíření zídky na poličku nebo schůdek přidává práci i materiál,
• typ revizního otvoru: magnetická dvířka, která se dají obložit stejným obkladem, vyžadují větší přesnost než jednoduchá plastová mřížka.

Pokud při rekonstrukci v bytě zasahujete do společných rozvodů nebo stoupaček, domluvte se předem se SVJ nebo správcem domu. Samotné obzdění vany je běžná dokončovací práce. Když ale rekonstrukce zahrnuje i větší stavební úpravy, ověřte si na stavebním úřadě, co podle platného stavebního zákona potřebujete.

• vana se zazdí bez revizního otvoru, takže při ucpaném nebo protékajícím sifonu se musí rozbíjet obklad,
• akrylátová vana se nepodepře podle pokynů výrobce a stojí jen na nožičkách, dno se pak při zatížení prohýbá,
• chybí těsnicí páska mezi okrajem vany a stěnou a voda zatéká za vanu,
• pórobeton se obloží bez penetrace a hydroizolace, takže nasákne vlhkostí,
• silikonuje se prázdná vana a spára se po první koupeli roztrhne,
• zídka se postaví natěsno pod okraj vany a pak není kam zasunout dlaždici.

Pokud máte základní zručnost s nářadím, jednoduchou čelní zídku zvládnete i sami. Napojení na odpad raději nechte instalatérovi, nebo si ho aspoň nechte před zděním zkontrolovat.

1. Postavit vanu na nožičky, vyrovnat ji vodováhou a dotáhnout pojistné matice.
2. Napojit sifon, napustit vodu a zkontrolovat, jestli spoje netečou.
3. Nalepit těsnicí pásku na styk okraje vany se stěnou podle návodu výrobce.
4. Změřit výšku pod okrajem vany a odečíst tloušťku lepidla a obkladu.
5. Nařezat pórobetonové tvárnice na potřebnou výšku a délku.
6. Lepit tvárnice tenkovrstvou maltou na podlahu a průběžně kontrolovat rovinu a svislost.
7. Vynechat otvor pro revizní dvířka v místě sifonu a osadit rámeček dvířek.
8. Nechat maltu vyzrát podle údajů výrobce.
9. Napenetrovat zídku a nanést hydroizolační stěrku, do rohů a na styk s podlahou vložit těsnicí pásku.
10. Obložit zídku a horní řadu dlaždic zasunout pod okraj vany.
11. Vyspárovat a po vyschnutí spárovací hmoty napustit vanu vodou.
12. Vyplnit spáru mezi vanou a obkladem sanitárním silikonem a vodu vypustit až po jeho zaschnutí.

• vana se při zatížení nehýbe ani nevrže,
• zídka je rovná a svislá, obklad nemá vyboulená místa ani při poklepu nezní dutě,
• revizní dvířka jdou otevřít a otvorem je vidět na sifon,
• silikonová spára je souvislá, bez bublin a dobře přilnutá k vaně i k obkladu,
• pod vanou ani za ní se po zkušebním napuštění a vypuštění neobjevuje voda,
• spáry obkladu jsou rovnoměrné a horní řada dlaždic sedí čistě pod okrajem vany.