Penetrace podlahy a akrylování koutů

Penetrace zpevní povrch podkladu, sváže zbytky prachu a sjednotí jeho savost. Bez ní by suchý beton nebo potěr „vypil“ vodu ze stěrky či lepidla. Materiál by pak špatně vytvrdl, popraskal nebo se odlupoval. Akrylování koutů řeší jiný problém: mezery na okrajích plochy.

Proč by v koutech měly být mezery? Ve starších domech a v panelových bytech omítka často nedosahuje až k podlaze. Při odstraňování staré krytiny a lišt se odloupne kus stěny nebo potěru a pod stěnou zůstane spára. Kolem trubek ústředního topení bývá v podlaze otvor, který nikdo nezapravil. Těmito místy prochází prach a hlavně teče samonivelační hmota. Ta je řídká jako hustá smetana a najde si každou díru.

Tuto kombinovanou položku potřebujete hlavně tehdy, když:

• se na podlahu bude lít samonivelační stěrka a okraje nebo prostupy trubek nejsou těsné,
• se podlaha bude natírat (betonová podlaha v garáži, sklepě, dílně) a u stěny chcete čistý, uzavřený spoj,
• jsou v rozích vlasové trhliny nebo spáry, ze kterých se sype prach a které by se později propsaly přes tenkou krytinu,
• jde o rekonstrukci, kde po vybourání staré podlahy zůstaly poškozené kouty a paty stěn,
• je pod vámi jiný byt nebo místnost a nechcete, aby stěrka protekla otvory do stropu souseda.

V ceníku najdete i samostatnou položku Penetrace podkladu, bez akrylování koutů. Obě se počítají na m², rozsah práce se ale liší. U této varianty řemeslník po penetraci projde ještě celý obvod místnosti a všechny prostupy, spáry vyčistí, podle potřeby vyplní a zatmelí. V běžném pokoji to znamená několik metrů spoje navíc, v bytě s mnoha výklenky, zákoutími a trubkami ještě mnohem víc.

• Samotná penetrace stačí v novostavbě s novým potěrem, kde je po obvodu ponechaný okrajový dilatační pásek a kouty jsou celistvé. Stačí i tehdy, když se pokládá plovoucí podlaha a mezeru u stěny stejně zakryje lišta.
• Penetrace s akrylováním koutů se hodí při rekonstrukcích, při lití stěrky na nerovné a poškozené okraje, u nátěrů podlah a všude, kde je spoj podlahy se stěnou viditelný nebo netěsný.
• Čas: u samotné penetrace rozhoduje hlavně plocha. U této varianty rozhoduje i délka obvodu a počet prostupů, takže malá členitá koupelna může zabrat víc času než velký prázdný obývák.
• Materiál: kromě penetrace přibude akrylový tmel, u hlubokých spár výplňový provazec, případně rychletuhnoucí malta na větší díry.
• Riziko: u samotné penetrace je hlavním rizikem špatně zvolený penetrační nátěr. Tady přibývá riziko, že se zatmelí něco, co má zůstat pružné nebo volné, například dilatační spára plovoucího potěru.

Pokud si nejste jistí, kterou variantu objednat, podívejte se na kouty po sundání lišt. Když vidíte souvislou mezeru, opadanou omítku nebo otvory kolem trubek, patříte spíš k této položce.

Penetrace nefunguje na prachu, mastnotě a zbytcích starých lepidel. Většina problémů se stěrkami vzniká právě tím, že se penetrovalo na nepřipravený podklad. Před příchodem party by mělo být hotové:

• odstraněná stará krytina, lišty, zbytky lepidla a uvolněné kousky potěru,
• hotové a vyschlé omítky, alespoň ve spodní části stěn,
• hotové rozvody v podlaze a ukončené trubky topení, aby se po zatmelení už nevrtalo a nesekalo,
• vyschlý podklad; u nového potěru se před stěrkou obvykle měří vlhkost a dobu vysychání určuje výrobce potěru,
• teplota v místnosti obvykle nad +5 °C, bez přímého slunce a průvanu, které by penetraci vysušily příliš rychle,
• volný prostor bez nábytku a přístup k elektřině a vodě.

Důležitá je i informace, co bude na podlaze následovat. Jiná penetrace se dává pod samonivelační stěrku, jiná pod lepidlo na dlažbu a jiná pod epoxidový nátěr. Řekněte to řemeslníkovi předem, ideálně i s názvem systému, který se bude používat.

V bytovém domě je rozumné dát dopředu vědět správci nebo SVJ, zvlášť když se pracuje u stoupaček topení a hrozí, že by hmota protekla do bytu pod vámi. Penetrace ani tmelení samy o sobě obvykle žádné povolení nevyžadují, ale pokud je součástí rekonstrukce zásah do nosných konstrukcí nebo společných rozvodů, ověřte si postup u stavebního úřadu a u správce domu.

Posouzení podkladu

Zkušený podlahář nejdřív podklad poškrábe hřebíkem nebo jiným ostrým předmětem a podívá se, jestli se povrch nedrolí. Zjistí, jestli jde o cementový nebo anhydritový potěr, starý beton, nebo o nesavý podklad, třeba starou dlažbu. Jednoduchá zkouška savosti: na podlahu se kápne voda. Když se vsákne okamžitě, podklad je silně savý. Když zůstane stát jako kapka, je málo savý nebo nesavý. Podle toho se volí typ penetrace a její ředění.

Vyčištění a vysátí

Plocha se zamete a pak důkladně vysaje průmyslovým vysavačem, včetně koutů a spár. Prach ve spáře je nejběžnější důvod, proč tmel později odpadne. Mastná místa se odmastí, uvolněné kousky v rozích se vyškrábou.

První vrstva penetrace

Penetrace se nanáší válečkem, širokým štětcem nebo u velkých ploch postřikovačem. Natírá se rovnoměrně, bez louží, až ke stěnám a do rohů. U silně savých podkladů výrobci často doporučují první vrstvu ředěnou a druhou méně ředěnou nebo neředěnou. Louže je potřeba rozetřít, jinak na povrchu vznikne lesklý film, na kterém stěrka drží hůř.

Příprava a vyplnění spár

Po zaschnutí penetrace se spáry u stěn a kolem prostupů znovu projdou. Větší díry, kudy by tmel propadl, se nejdřív vyplní maltou nebo rychletuhnoucí hmotou. Do hlubokých spár se vloží pěnový výplňový provazec, aby tmel nemusel vyplňovat celou hloubku. Tmel ve spáře má mít přiměřenou tloušťku, ne celý centimetr hloubky.

Akrylování koutů

Akryl se vytlačuje pistolí do spoje podlahy a stěny a kolem trubek. Pak se uhladí navlhčenou stěrkou nebo prstem tak, aby se dobře přitiskl k oběma stranám. Přebytky se hned setřou vlhkým hadrem, dokud tmel nezačne dělat kůži. Při lití stěrky se takto uzavírají hlavně místa, kudy by hmota mohla odtékat. Okrajový dilatační pásek po obvodu se tím nenahrazuje, ten se osazuje zvlášť.

Druhá vrstva penetrace a doby schnutí

Pokud to systém vyžaduje, po zaschnutí tmelu se nanese druhá vrstva penetrace. Penetrace na savé podklady bývá podle výrobce zaschlá obvykle za několik hodin, některé systémy ale požadují delší odstup, třeba do druhého dne. Akryl vytvoří kůži přibližně za desítky minut, vytvrzuje však postupně a silnější vrstva potřebuje víc času. Běžný pokoj se obvykle stihne za jeden den, další řemeslo nastupuje podle údajů výrobce penetrace a tmelu.

Penetrační nátěry

• Hloubková penetrace na savé podklady je běžná volba pod stěrky a lepidla na cementový potěr a beton. Vsákne se do povrchu a zpevní ho.
• Penetrace na anhydritové potěry je určená pro sádrové podklady, které jsou citlivé na vlhkost. Pod cementové stěrky a lepidla na anhydritu je správná penetrace zvlášť důležitá, jinak mohou vzniknout problémy se soudržností.
• Adhezní můstek na nesavé podklady se používá na starou dlažbu, teraco nebo hladký beton. Bývá hustší, často s pískovým plnivem, a vytvoří drsný povrch, kterého se stěrka chytí.
• Epoxidová penetrace se dává pod epoxidové a polyuretanové nátěry nebo na vlhčí podklady, pokud to systém výrobce dovoluje. Do čerstvé vrstvy se často zasype křemičitý písek.

Základní pravidlo zní: penetrace má být ze stejného systému jako stěrka nebo lepidlo, které následuje. Kombinace různých výrobců často fungují, ale při reklamaci se na ně výrobce nemusí dívat vstřícně.

Tmely do koutů

• Akrylový tmel je přetíratelný, dobře se uhlazuje, má malou pružnost a hodí se do suchých interiérů. Je vhodný tam, kde se spoj později přetře, zakryje stěrkou nebo lištou.
• Silikon patří do mokrých prostor a na spoje, které se víc pohybují. Nedá se přetřít a stěrka ani lepidlo na něm nedrží, proto se pod další vrstvy nepoužívá.
• Polyuretanový tmel je pružnější a odolnější, používá se u nátěrů garáží a u spojů s větším pohybem.
• Okrajový dilatační pásek není tmel, ale pěnový pás po obvodu. U plovoucích potěrů a stěrek odděluje podlahu od stěny a nemá se nahrazovat tmelem.

V koupelnách a sprchách se kouty pod hydroizolaci řeší těsnicí páskou, ne akrylem. Akryl se do trvale mokrých míst nehodí.

Práce je jednoduchá a rychlá v prázdné pravoúhlé místnosti s pevným potěrem a rovnými stěnami. Do koutů se dá tmel táhnout jedním plynulým pohybem a penetrace se nanáší válečkem na velkou plochu.

Víc času a materiálu stojí:

• členitý půdorys s výklenky, pilíři, schody a zárubněmi,
• hodně prostupů trubek, typicky u starých jednotrubkových rozvodů topení v panelových domech,
• široké a hluboké spáry u stěn, které je potřeba nejdřív vyplnit,
• drolivý nebo prašný podklad, který potřebuje víc vrstev penetrace,
• zbytky starých lepidel, které je třeba zbrousit nebo odstranit,
• chladná a vlhká místnost, kde všechno schne pomaleji,
• práce v obývaném bytě, kde se musí zakrývat a přesouvat věci.

Návaznost na další řemesla

Před touto prací musí skončit zedníci, omítkáři, instalatéři a topenáři s rozvody v podlaze. Po ní obvykle nastupuje podlahář se stěrkou, obkladač nebo natěrač podlah. V praxi se často stává, že elektrikář ještě po penetraci seká drážku u podlahy a znovu zapráší kouty. Domluvte pořadí tak, aby po penetraci už v místnosti nikdo neprášil. Po natřené ploše se nemá chodit ve špinavé obuvi a nemají se na ni skládat pytle s materiálem.

• Penetrace na prach. Penetrace sváže prach jen na povrchu, pod ním zůstane slabá vrstva. Stěrka se později odlupuje i s penetrací nebo při poklepu duní.
• Louže penetrace. Vznikne lesklý film, na kterém stěrka drží slabě. Projeví se to odlupováním v místech, kde se penetrace hromadila.
• Špatný typ penetrace. Například běžná hloubková penetrace na starou dlažbu. Stěrka se od hladkého povrchu oddělí, často až po zatížení.
• Silikon místo akrylu. Stěrka ani nátěr na něm nedrží, v rohu vznikne otevřená spára a nátěr tam „uteče“.
• Zatmelená dilatace. Když se tvrdým materiálem vyplní místo, kde se má podlaha pohybovat, potěr nebo stěrka u stěn popraská.
• Tmel v příliš hluboké spáře bez výplně. Akryl schne dlouho, smršťuje se a v koutě vznikne prohlubeň nebo trhlina.
• Neuzavřené prostupy trubek. Stěrka proteče do stropu nebo k sousedovi a u trubky zůstane propadlé místo.
• Nedodržená doba schnutí. Na mokrou penetraci se lije stěrka, která pak tvoří bublinky a dírky, takzvané pinholy.

Tuto práci zvládne i šikovný laik, pokud má trpělivost a drží se technických listů materiálů. Klíčem je čistota a správný výběr penetrace podle toho, co na podlahu přijde. U penetrací s rozpouštědly a u epoxidů dobře větrejte a používejte rukavice a ochranu očí.

1. Zjistit, co bude na podlaze následovat, a koupit penetraci ze stejného systému.
2. Odstranit lišty, zbytky lepidla a uvolněné kousky potěru.
3. Poklepat a poškrábat podklad, slabá místa vyškrábat.
4. Vyzkoušet savost kapkou vody a podle toho určit ředění penetrace.
5. Podlahu zamést a důkladně vysát, včetně koutů a spár.
6. Penetraci promíchat a nanést válečkem rovnoměrně po celé ploše, bez louží.
7. Nechat zaschnout podle výrobce a mezitím do místnosti nevstupovat.
8. Větší díry u stěn a trubek vyplnit maltou, do hlubokých spár vložit výplňový provazec.
9. Akryl vytlačit pistolí do koutů a kolem prostupů a uhladit navlhčenou stěrkou.
10. Přebytky hned setřít vlhkým hadrem.
11. Po vytvrdnutí tmelu nanést druhou vrstvu penetrace, pokud ji systém vyžaduje.
12. Před další vrstvou zkontrolovat, že je povrch suchý, čistý a bez lesklých míst.

Pokud si nejste jistí typem podkladu, hlavně u anhydritu nebo staré dlažby, je rozumné nechat ho posoudit podlahářem. Chybu v penetraci později nejde opravit bez odstranění stěrky.

Hotovou práci zkontrolujte dřív, než přijde další řemeslo. Později už nic neuvidíte. Projděte místnost při dobrém světle a zaměřte se na tyto body:

• povrch je natřený rovnoměrně, bez nenatřených ostrůvků a bez lesklých louží,
• po přejetí dlaní nezůstává na ruce prach a povrch se nedrolí,
• kouty po celém obvodu jsou zatmelené souvisle, bez přerušení a děr,
• tmel je uhlazený, drží na podlaze i na stěně a nedá se snadno odloupnout,
• prostupy trubek jsou uzavřené a kolem nich nejsou otvory do stropu,
• dilatační spáry a místa pro okrajový pásek zůstaly volné,
• na stěnách, zárubních a trubkách nejsou zbytky tmelu ani penetrace,
• řemeslník vám řekl, jaký materiál použil a kdy může nastoupit další řemeslo.