Strojní výkop základových pasů a patek

Jde o hloubení rýh nebo jam pro základy pomocí stroje, nejčastěji minibagru, traktorbagru (rypadla-nakladače) nebo pásového bagru. Ručně se při této práci dělá jen dočištění dna a místa, kam se stroj nedostane nebo kudy vedou inženýrské sítě.

Základové pasy (šířka od 50 cm)

Základové pasy jsou souvislé rýhy pod nosnými zdmi. U rodinného domu tvoří uzavřený obrys a k tomu několik vnitřních linií pod nosnými příčkami. Šířku určuje projekt podle zatížení a únosnosti zeminy. U běžných domů bývá zpravidla kolem 50 až 60 cm, u těžšího zdiva nebo slabšího podloží i víc. Položka „od 50 cm“ znamená, že se kope lžící odpovídající šířky. Užší rýhy se tímto způsobem nedělají.

Základové patky (šířka od 80 cm)

Patky jsou samostatné jámy pod sloupy, třeba pod přístřeškem na auto, krytou terasou, dřevostavbou na patkách, ocelovou halou nebo pod sloupky plotu. Mají zpravidla čtvercový nebo obdélníkový půdorys a bývají hlubší a mohutnější než pasy, protože přenášejí soustředěné zatížení z jednoho bodu. U patek stroj kope hodně malých jam, po každé se musí přesunout a znovu přesně nastavit. Proto je tato práce v přepočtu na kubík zpravidla pracnější než souvislý pas.

Jak se počítají kubíky

Položka v ceníku je za kubický metr vykopané zeminy. Objem se počítá z rozměrů podle projektu: délka krát šířka krát hloubka. U pasů se sečtou všechny úseky, u patek se objem jedné jámy vynásobí jejich počtem. Domluvte se předem, zda se účtuje podle projektových rozměrů, nebo podle skutečně vykopaného objemu. V praxi bývá výkop o něco širší, hlavně v drobivé zemině, a rozdíl může být znatelný.

Pozor také na rozdíl mezi rostlou a nakypřenou zeminou. Vykopaná zemina zvětší svůj objem, u hlín a jílů zpravidla o desítky procent. Při objednávce odvozu proto počítejte s větším objemem, než ukazuje projekt výkopu.

S výkopem lze začít, až když má stavba potřebné povolení. Stavební zákon prošel v posledních letech výraznými změnami. Zda vaše stavba potřebuje povolení, nebo stačí jiný postup, si proto vždy ověřte na stavebním úřadě a nespoléhejte na informace z doby, kdy stavěli známí. U řadové zástavby nebo při výkopu těsně u sousedova domu myslete i na sousedy a jejich základy.

Před příjezdem stroje by mělo být připravené toto:

• projektová dokumentace s výkresem základů, rozměry, hloubkami a výškovým osazením,
• vytyčení stavby geodetem, ideálně s lavičkami mimo prostor výkopu, aby značky při práci nezničil stroj,
• vytyčení inženýrských sítí jejich správci (plyn, elektřina, voda, kanalizace, telekomunikace) s vyznačením přímo v terénu; podklady se získávají žádostí o vyjádření k existenci sítí,
• skrývka ornice, tedy shrnutí vrchní úrodné vrstvy, která se uloží stranou a později poslouží při sadových úpravách,
• příjezdová cesta pro stroj a nákladní auto, dostatečně široká a únosná, bez nízko visících drátů a větví,
• místo na uložení zeminy nebo domluvený odvoz a skládka,
• vyklizený pozemek bez náletových dřevin, stavební suti a starých konstrukcí, pokud nejsou součástí zakázky.

Vytyčení sítí lidé někdy podceňují, protože „tam nikdy nic nebylo“. Na starších pozemcích a po zbouraných domech se ale často objeví přípojky, o kterých nikdo nevěděl. Pokud se při výkopu poškodí plynové potrubí nebo ucítíte plyn, okamžitě přerušte práci, vypněte stroj, odejděte do bezpečné vzdálenosti a volejte plynárenskou pohotovost na čísle 1239, případně tísňovou linku 112. Poškozený elektrický kabel nechte elektrikáři a správci sítě, nikdy na něj nesahejte.

Postup se liší podle stroje a terénu, v hlavních bodech je ale podobný:

1. Převzít od geodeta vytyčení a zkontrolovat lavičky, osy a výškový bod, od kterého se měří hloubka.
2. Vyznačit obrys výkopu v terénu, nejčastěji sprejem nebo vápnem podél natažených šňůr.
3. Ověřit polohu sítí a v jejich blízkosti kopat ručně nebo velmi opatrně.
4. Nastavit stroj a zvolit lžíci odpovídající šířky. Na dočištění dna se hodí lžíce bez zubů.
5. Hloubit rýhu po vrstvách a průběžně kontrolovat hloubku nivelačním přístrojem nebo laserem.
6. Ukládat zeminu na stranu, kde nebude překážet další práci, a dostatečně daleko od hrany, aby nezatěžovala stěny výkopu. Případně ji rovnou nakládat na auto.
7. Posledních pár centimetrů odebrat opatrně a dno dočistit ručně, aby v něm nezůstala nakypřená zemina.
8. U patek zkontrolovat polohu každé jámy vůči osám a jejich vzájemné vzdálenosti.
9. Zkontrolovat rozměry, hloubky a stav základové spáry a předat výkop k převzetí technickému dozoru, statikovi nebo stavbyvedoucímu.

Základová spára je dno výkopu, tedy místo, kde se základ potká s rostlou zeminou. Musí být pevná, rovná a neporušená. Pokud se na dně ukáže jiná zemina, než předpokládal projekt, třeba navážka, měkký jíl nebo pramen vody, je potřeba to řešit se statikem ještě před betonáží.

Druh zeminy

Soudržné zeminy, tedy hlíny a jíly, se kopou dobře a stěny úzké rýhy v nich zpravidla déle drží. Jsou ale citlivé na vodu: po dešti dno změkne a ztratí únosnost. Písky a štěrky se kopou snadno, ale stěny se sypou, výkop se rozšiřuje a objem roste. Skalnaté podloží nebo velké kameny mohou vyžadovat hydraulické kladivo, což práci výrazně zpomalí. Navážky, staré sklepy a zbytky základů znamenají překvapení, která na začátku nikdo nevidí.

Pokud máte k pozemku inženýrskogeologický průzkum, dejte ho dodavateli výkopu k dispozici předem. Ušetříte si dohadování na místě.

Volba stroje a lžíce

Na rodinný dům se nejčastěji používá minibagr nebo traktorbagr. Minibagr se dostane i na stísněný pozemek a méně poškodí okolí, při větším objemu nebo tvrdší zemině je ale pomalejší. Větší bagr kope rychleji a hlouběji, potřebuje však víc místa a únosný příjezd. Šířka lžíce má odpovídat šířce pasu. Kopat pas širokou lžící znamená zbytečně moc zeminy a později zbytečně moc betonu.

Hloubka založení

Dno základu musí být pod nezámrznou hloubkou, aby zamrzající voda v zemině nezvedala základy. V Česku se zpravidla pohybuje přibližně od 80 do 120 cm pod upraveným terénem, podle nadmořské výšky a druhu zeminy. Konkrétní hloubku vždy určuje projekt. Pokud je únosná vrstva hlouběji, kope se až na ni. Na svažitém pozemku se pasy často odstupňují, aby se nekopalo zbytečně hluboko po celé délce.

Při stejném počtu kubíků může být výkop jednou jednoduchou jednodenní prací a jindy náročnou zakázkou na několik dní. Snazší je práce tehdy, když:

• je pozemek rovný, suchý a stroj se k němu dostane bez překážek,
• je zemina soudržná, bez kamenů a kořenů,
• je kolem dost místa na uložení zeminy,
• jde o souvislé pasy bez častého přejíždění stroje,
• jsou sítě přesně vytyčené a vedou mimo výkop.

Pracnější a dražší je naopak tehdy, když:

• je příjezd úzký, přes sousední pozemek nebo přes zahradu, kterou je třeba chránit,
• se narazí na skálu, beton, staré základy nebo pařezy,
• v rýze stojí podzemní voda a je nutné ji odčerpávat,
• přes výkop nebo podél něj vedou sítě a část je potřeba kopat ručně,
• je výkop hluboký a stěny je nutné zajistit pažením nebo svahováním,
• jde o malý objem, třeba pár patek, kvůli kterým se stejně musí přivézt stroj,
• zeminu není kam uložit a všechno se musí hned odvážet.

Odvoz zeminy, uložení na skládce, ruční dočištění, čerpání vody nebo rozbíjení skály bývají v ceníku samostatnými položkami. Zeptejte se dodavatele, co přesně je v ceně výkopu a co se bude účtovat zvlášť.

Výkop základů není samostatná práce, ale první článek řetězu. Před ním stojí geodet a vytyčení sítí, po něm následuje armování a betonáž. Čím lépe jsou tyto kroky sladěné, tím kratší dobu zůstane rýha otevřená.

• Geodet by měl být k dispozici i během výkopu, pokud se lavičky poškodí nebo vzniknou pochybnosti o poloze.
• Elektrikář ukládá do výkopu zemnicí pásek, takzvaný základový zemnič. Musí to udělat před betonáží a podle projektu, aby ho později mohl ověřit revizní technik.
• Přípojky a prostupy pro vodu, kanalizaci, elektřinu a případně plyn se řeší chráničkami přes základ. Jejich polohu je třeba znát předem, dodatečné vrtání do základů je zbytečná práce.
• Statik nebo technický dozor by měl před betonáží převzít základovou spáru.
• Betonárna a čerpadlo se objednávají tak, aby se betonovalo co nejdřív po dokončení výkopu.

V praxi se často stává, že výkop je hotový, ale na beton se čeká týden. Mezitím zaprší, stěny se sesypou a dno rozmokne. Pak se musí čistit a někdy i dokopávat.

• Nepřesné vytyčení nebo posunuté lavičky. Dům pak nesedí na pozemku, zdi nejsou v pravém úhlu nebo nedodrží odstupy. Takovou chybu po betonáži opravit skoro nejde.
• Překopané dno zasypané zpět zeminou. Nakypřená zemina se pod zatížením slehne a základ sedá. Překopanou část je třeba vyplnit betonem, ne zeminou.
• Kopání zubatou lžící až na dno. Dno zůstane rozryté a nerovné. Poslední vrstva se má odebrat lžící bez zubů a dočistit ručně.
• Nedostatečná hloubka. Základ v zámrzné hloubce může mráz zvedat a ve zdivu vznikají trhliny, které se ukážou až po letech.
• Zemina uložená těsně u hrany. Hmotnost zeminy tlačí na stěny, ty se sesypou do rýhy a vzniká nebezpečí pro lidi v ní.
• Dlouho otevřený výkop. Déšť, mráz nebo vysychání poškodí základovou spáru. Rozmočené dno je nutné před betonáží odstranit.
• Přehlédnutí jiné zeminy na dně. Když se objeví navážka nebo měkká vrstva a betonuje se bez konzultace se statikem, základ může sedat nerovnoměrně.
• Podkopání sousedních základů. Při výkopu těsně u stávající stavby, zvlášť hlouběji než její základy, hrozí její poškození. Takovou situaci musí předem posoudit statik.

U hlubších výkopů myslete i na bezpečnost. Lidé v rýze nesmějí pracovat pod nezajištěnými stěnami a výkop ponechaný přes noc má být ohrazený, aby do něj nikdo nespadl, hlavně děti a zvířata.

U běžného rodinného domu v dobré zemině se strojní výkop pasů často zvládne za jeden až dva dny. Patky pod přístřešek nebo terasu bývají hotové za několik hodin. Čas prodlužují kameny, voda, sítě, náročný příjezd a odvoz zeminy, pokud auta nestíhají odvážet.

Ideální je betonovat ještě týž nebo následující den po převzetí výkopu. Pokud hrozí delší přestávka, dá se poslední vrstva odebrat až těsně před betonáží, nebo se dno ochrání podkladním betonem, pokud to projekt připouští. V zimě je nutné zabránit zamrznutí dna, na zmrzlou zeminu se betonovat nemá.

Samotný výkop základů patří do rukou zkušeného strojníka a do rýhy byste bez zajištěných stěn neměli lézt. Hodně ale můžete udělat sami před příjezdem stroje a při kontrole z okraje výkopu:

1. Vyklidit pozemek od suti, dřeva a materiálu, který by překážel stroji a autům.
2. Ochránit stromy a části zahrady, které mají zůstat, například páskou nebo prkny kolem kmenů.
3. Projít s dodavatelem příjezdovou cestu a domluvit, kam se bude ukládat ornice a kam zemina.
4. Zkontrolovat, že vytyčovací lavičky stojí pevně a nikdo je neposunul.
5. Mít po ruce projekt základů a vyjádření správců sítí, aby je strojník mohl kdykoli nahlédnout.
6. Po dokončení změřit šířky rýh a rozměry patek pásmem z okraje výkopu.
7. Ověřit hloubku nivelačním přístrojem nebo laserem od domluveného výškového bodu na několika místech.
8. Pořídit fotografie dna a stěn s pásmem pro pozdější doložení stavu.

Před betonáží si výkop projděte spolu s dodavatelem, ideálně i s technickým dozorem. Jednoduché měření metrem a nivelačním přístrojem odhalí většinu problémů. Zaměřte se hlavně na tyto body:

• poloha pasů a patek odpovídá vytyčení a projektu,
• šířka rýh a rozměry patek nejsou menší než v projektu,
• hloubka je dodržená po celé délce, měřeno od domluveného výškového bodu,
• dno je rovné, pevné a bez nakypřené zeminy, bláta a vody,
• na dně nejsou kořeny, kameny ani zbytky starých konstrukcí,
• stěny jsou stabilní, bez sesuvů a převisů,
• zemina je uložená v bezpečné vzdálenosti od hrany nebo je odvezená,
• sítě nejsou poškozené a jejich přechody jsou vyznačené,
• stupně ve svažitém terénu odpovídají projektu,
• základová spára je převzatá statikem nebo technickým dozorem a zápis je ve stavebním deníku,
• objem k vyúčtování je odsouhlasený podle domluveného způsobu měření.