Dořezání dlažby tloušťky 4-6 cm

Dlažba se nejdřív položí v celých kusech až k okraji plochy. Zbylé místo u obrubníku nebo zdi zůstane volné. Teprve potom se kusy dořezávají, protože každý okraj má trochu jiný rozměr a odhad „od oka“ tady nefunguje.

1. Zaměření: dlaždice se přiloží na místo a čára řezu se vyznačí přímo podle obrubníku nebo zdi. U oblouků pomůže šablona nebo napnutá šňůra.
2. Upevnění: kus se položí na pevnou podložku, aby se při řezání nehýbal. Jakmile se posune, řez snadno uteče.
3. Řez: kotouč se vede pomalu po čáře, bez tlačení. Ideální je řezání s vodou, která kotouč chladí a váže prach.
4. Kontrola a začištění: kus se vyzkouší na místě a ostré otřepy se zabrousí.
5. Osazení: dořezaný kus se uloží do lože, srovná se sousedními kusy a celá plocha se nakonec zavibruje a zapískuje.

Pokládku se vyplatí naplánovat tak, aby u okraje nevznikaly úzké proužky. Krajní kus by měl mít obvykle aspoň polovinu původní šířky. Malé trojúhelníčky a pásky se totiž špatně zaklíní, při zatížení se vylamují a časem vypadnou.

Na betonovou zámkovou dlažbu se používají čtyři druhy nářadí. Každé se hodí na trochu jinou situaci.

• Úhlová bruska s diamantovým kotoučem na beton: je pohotová a zvládne i řezy přímo na ploše a oblouky. Chce ale jistou ruku. Hrany se snáz odštípnou a při řezání nasucho vzniká hodně prachu.
• Stolní pila na dlažbu s vodním chlazením: dává rovný a čistý řez a hodí se na větší množství rovných řezů. Voda výrazně snižuje prašnost.
• Benzinová rozbrušovačka s velkým kotoučem: u dlažby 4 až 6 cm většinou není nutná, uplatní se spíš u obrubníků a silnější dlažby.
• Lamačka (štípačka) dlažby: kus neřeže, ale láme. Je rychlá a bez prachu, hrana ale není hladká. Hodí se tam, kde okraj zakryje obrubník, štěrk nebo trávník, ne na viditelné detaily.

Kotouč se vybírá podle materiálu. Na beton se používá kotouč na beton nebo univerzální stavební, na přírodní kámen kotouč na tvrdé materiály. Nevhodný nebo opotřebený kotouč se přehřívá, řeže křivě a trhá hrany.

Tloušťka dlažby souvisí s tím, co po ní bude chodit nebo jezdit. Dlažba tloušťky 4 cm se obvykle dává na chodníky a terasy jen pro pěší. Dlažba 6 cm je běžná kolem rodinných domů a podle výrobce snese i občasný přejezd osobního auta. Na příjezdy a parkovací stání se dává silnější dlažba, 8 cm a více. Přesné určení vždy uvádí výrobce konkrétní dlažby.

Dlažbu 4 až 6 cm prořízne větší úhlová bruska obvykle na jeden průchod, takže řezání nemusí probíhat ze dvou stran. To je oproti silnější dlažbě velká výhoda: řez je přesnější, kotouč se tolik nezahřívá a kusy se díky nižší hmotnosti snáz upevňují i zkoušejí na místě. Pokud se šestka občas přejíždí autem, okraje si přesto zaslouží pečlivost. Kolo tlačí na krajní kusy a malý nebo špatně zaklíněný kousek se rychle uvolní.

Náročnost dořezání nezávisí jen na velikosti plochy, ale hlavně na tom, kolik je na ní detailů. Obdélníkovou terasu mezi rovnými obrubníky stačí dořezat na dvou stranách. Plocha kolem domu s rohy, šachtami, dešťovými svody a obloukovým záhonem může mít okrajových řezů několikanásobně víc.

Práci komplikují hlavně:

• oblouky a šikmá napojení, kde má každý kus jiný tvar,
• výřezy kolem šachet, poklopů, sloupků a svodů,
• velmi tvrdá dlažba, například s kamennou drtí v povrchu,
• dlažba s povrchovou úpravou nebo barevnou vrstvou, kde je každé odštípnutí hned vidět,
• málo místa na řezání nebo ohled na sousedy kvůli prachu a hluku.

Naopak pomáhají rovné a správně osazené obrubníky, dobře rozvržený vzor bez úzkých proužků a možnost řezat namokro mimo plochu.

Častou chybou je řezat nasucho přímo nad položenou dlažbou. Betonový prach s vodou nebo rosou vytvoří na povrchu povlak, který se špatně odstraňuje. Kal z mokrého řezání je také potřeba opláchnout dřív, než zaschne. Další chybou je osadit dořezaný kus bez srovnání s okolím. Vznikne schůdek, o který se zakopává a který se při vibrování vylomí.

Rovné řezy na terase nebo chodníku z dlažby 4 až 6 cm zvládnete i sami, pokud máte zkušenosti s úhlovou bruskou. Složité oblouky a výřezy kolem šachet je bezpečnější přenechat řemeslníkovi se stolní pilou. Betonový prach obsahuje křemen, který škodí plicím, proto ochranné pomůcky nevynechávejte.

1. Obléct si ochranné brýle, respirátor třídy FFP2 nebo FFP3, chrániče sluchu, rukavice a pevnou obuv.
2. Zkontrolovat, že má bruska ochranný kryt a diamantový kotouč určený na beton a že kotouč není poškozený.
3. Přiložit dlaždici na místo a čáru řezu vyznačit tužkou nebo fixou po celé délce.
4. Položit dlaždici na pevnou podložku mimo položenou plochu a zajistit ji proti posunutí.
5. Řezat pomalu v několika průchodech, bez tlačení, a nechat kotouč pracovat vlastní rychlostí.
6. Pokud je to možné, vlhčit místo řezu vodou, aby se omezil prach a přehřívání.
7. Když bruska nedosáhne celé hloubky, kus otočit a dořezat z druhé strany přesně ve stejné linii.
8. Vyzkoušet kus na místě a případné nerovnosti jemně zabrousit.
9. Osadit kus do lože, srovnat s okolím gumovou paličkou a opláchnout prach z povrchu.

Při přebírání práce projděte celý okraj plochy a zaměřte se na tyto body:

• řezy jsou rovné nebo plynule sledují oblouk bez zubů,
• hrany na viditelné straně nejsou odštípnuté ani popraskané,
• krajní kusy nejsou příliš malé a pevně drží mezi sousedy a obrubníkem,
• spára u obrubníku nebo zdi je rovnoměrná a vyplněná pískem,
• dořezané kusy jsou v rovině s okolím a nevytvářejí schůdek,
• kolem šachet a poklopů nejsou větší mezery vyplněné jen pískem,
• na povrchu dlažby nejsou zaschlé stopy po prachu nebo kalu z řezání,
• odřezky a odpad jsou uklizené z plochy i okolí.