Příplatek za pokládku dlažby (kostky) do 10×10 cm

U velké zámkové dlažby pokryje jeden kus poměrně velkou plochu. Drobná dlažba funguje jinak: na metr čtvereční připadají desítky až stovky kostek. Každou je potřeba vzít do ruky, osadit, vyrovnat a zkontrolovat. Práce je proto výrazně pomalejší, i když plocha na první pohled nevypadá velká.

Druhým důvodem je přesnost. Větší formát drobnou odchylku odpustí, malé kostky ji neschovají. Když se řada na začátku mírně vychýlí, chyba se po pár metrech zvětší a vzor se zkřiví. Dlaždič proto rovinu, spáry i směr řad kontroluje průběžně, ne až na konci.

U přírodního kamene přibývá ještě jedna věc: kostky nemají úplně stejnou výšku ani tvar. Každou je třeba do lože doklepat tak, aby její horní plocha seděla s okolím. Ruční práce je tu proto pravidlem.

Postup se podobá běžné dlažbě, rozdíl je hlavně v tempu a v kontrole:

• vybrat zeminu, srovnat a zhutnit pláň,
• navrstvit a zhutnit nosnou vrstvu ze štěrkodrti nebo drceného kameniva, jejíž tloušťka se řídí zatížením plochy,
• osadit obrubníky, které drží okraje a určují linii plochy,
• připravit lože z jemné drti nebo písku, u pevného podkladu z cementové směsi,
• kostky klást ručně podle šňůry a vzoru, každou doklepat gumovou paličkou nebo kladívkem,
• vyplnit spáry pískem, drtí nebo spárovací směsí,
• plochu zavibrovat nebo zhutnit, doplnit spáry a vyčistit povrch.

U chodníků se nosná vrstva obvykle dělá v tloušťce zhruba 15 až 30 cm a lože kolem 3 až 5 cm. Přesnou skladbu je ale potřeba přizpůsobit podloží a tomu, jestli po ploše budou chodit jen lidé, nebo i jezdit auta. Při kladení do betonu se drží pokyny výrobce malty či betonu a doba zrání, než se plocha zatíží.

Pokud u domu vzniká nová příjezdová cesta nebo napojení na místní komunikaci, zeptejte se předem na stavebním úřadě a na obecním úřadě, jestli je potřeba povolení nebo souhlas. Pravidla se podle aktuálního stavebního zákona liší podle rozsahu a umístění stavby, takže se nedá předem říct, že žádné papíry nebudou třeba. U připojení sjezdu na veřejnou komunikaci se obvykle řeší i souhlas jejího vlastníka. V bytovém domě se úpravy společného dvora domlouvají se SVJ nebo se správcem.

Výsledný příplatek není všude stejný. Práci prodlužuje, a tím i prodražuje, hlavně:

• nepravidelný přírodní kámen místo rovnoměrných betonových kostek,
• složitý vzor, třeba oblouky, vějíře, rybí šupiny nebo kombinace barev,
• malé a členité plochy s rohy, schody, šachtami a spoustou řezání,
• špatný nebo nedokončený podklad, který je třeba nejdřív opravit,
• obtížný přístup, kdy se materiál nedá dovézt přímo k ploše.

Naopak jednoduché kladení do přímých řad, větší ucelená plocha, dobře připravený podklad a volný přístup práci výrazně pomáhají.

Malé kostky dobře kopírují oblouky, mírné svahy i nepravidelné tvary. Proto se používají v historických centrech, při rekonstrukcích starších domů a všude, kde má plocha působit jemně a řemeslně. Při dobrém podkladu se zatížení rozloží do mnoha kusů a plocha vydrží dlouho.

Počítejte ale s tím, že spár je hodně. Když nejsou dobře vyplněné, vymývá je voda, usazuje se v nich nečistota a prorůstá plevel. Na drobné dlažbě se navíc hned ukáže každá chyba v rovině. A jak už to u dlažby bývá, většinu pozdějších problémů má na svědomí podceněný podklad, ne samotné kostky.

• nedostatečně zhutněný podklad, po čase vzniknou prohlubně a koleje,
• chybějící spád, voda stojí na ploše nebo se vsakuje k domu (obvykle se dělá spád kolem 2 % směrem od budovy),
• vzor nenaplánovaný předem, u okrajů pak vznikají úzké odřezky,
• nestejné spáry, které kazí vzhled i stabilitu,
• špatně vyplněné spáry, kostky se uvolní a začnou se hýbat,
• chybějící nebo špatně osazené obrubníky, dlažba se na okrajích rozjíždí.

Krátký zahradní chodník nebo lem záhonu zvládnete i sami, pokud máte trpělivost. U příjezdové cesty nebo velké plochy je rozumnější zavolat odborníka, protože podklad tam musí unést auto.

1. Vytyčit plochu kolíky a šňůrou, vyznačit výšku a spád.
2. Vykopat zeminu do potřebné hloubky a dno zhutnit.
3. Navrstvit štěrkodrť nebo drcené kamenivo po vrstvách a každou vrstvu zhutnit.
4. Osadit obrubníky do betonu a nechat je zatvrdnout.
5. Rozprostřít lože z jemné drti a stáhnout ho latí do roviny.
6. Kostky klást od pevného okraje podle šňůry a každou doklepat gumovou paličkou.
7. Po každé řadě zkontrolovat rovinu latí a vodováhou.
8. Spáry zasypat pískem nebo drtí, zamést a plochu zhutnit.
9. Po několika dnech spáry zkontrolovat a doplnit.

• plocha je rovná, pod dlouhou latí nejsou vidět výrazné prohlubně ani vystouplé kostky,
• při chůzi se žádná kostka nehýbe ani necinká,
• spáry jsou stejnoměrné a plně vyplněné,
• řady a vzor jsou rovné, oblouky plynulé,
• po dešti voda odtéká a nestojí v kalužích,
• obrubníky jsou pevné a dlažba k nim těsně přiléhá,
• okolí je uklizené a zbylý materiál odvezený.

Platí se příplatek i u betonových kostek, nebo jen u kamene?

Příplatek se váže na malý formát, takže se obvykle uplatňuje u betonových i kamenných kostek. U přírodního kamene bývá práce ještě pomalejší, protože kusy nemají stejnou výšku a víc se dorovnávají.

Dá se příplatek nějak snížit?

Pomůže jednodušší vzor, méně řezání, ucelená plocha bez zbytečných rohů a dobře připravený podklad. Šetřit na podkladu nebo na spárování se ale nevyplatí, pozdější opravy vyjdou hůř.

Je lepší klást kostky do štěrku, nebo do betonu?

Pro chodníky a terasy obvykle stačí dobře zhutněný štěrkový podklad s ložem z drti, který propouští vodu. Do betonu se kladou hlavně tam, kde je vyšší zatížení nebo se chce pevné spárování. Rozhoduje podloží a to, co bude po ploše jezdit.

Proč jsou v nové dlažbě po pár týdnech prázdné spáry?

Písek nebo drť se ve spárách postupně sesedá a část vymyje déšť. Je běžné, že se spáry po čase jednou nebo dvakrát doplní. Pokud se ale zároveň hýbou kostky, příčinou bývá špatně zhutněný podklad nebo lože.