Pokládka zámkové dlažby tl. 8-10 cm

Tloušťka určuje, kolik plocha vydrží. Silnější kostka lépe rozloží váhu kola do podkladu. Při brzdění a zatáčení se méně vyklápí a déle zůstane v rovině.

• 4 cm: chodníky, zahradní cestičky a terasy, tedy jen chůze, případně kolečko nebo sekačka,
• 6 cm: dvůr, okolí domu, občasný průjezd osobního auta při dobrém podkladu,
• 8 cm: vjezd do garáže, příjezdová cesta a každodenní parkování osobních aut,
• 10 cm: plochy, kde jezdí i dodávky nebo servisní vozidla, firemní dvory a manipulační plochy.

V praxi se často stává, že někdo položí 4cm dlažbu i na vjezd, protože „auto tam stojí jen občas“. Po několika sezónách se ve stopách kol objeví koleje a uvolněné kostky. Plánujete kombinovanou plochu? Tenčí dlažbu na chodník a silnější na vjezd spojit jde, jen je potřeba předem vyřešit, jak na sebe obě části výškově navážou.

1. Vytyčení plochy kolíky a provázkem, určení výšek a spádu. Voda má odtékat od domu, obvykle se sklonem kolem 1 až 2 %.
2. Sejmutí ornice a výkop. U chodníku se obvykle kope zhruba 20 až 30 cm, u plochy pro auta přibližně 30 až 60 cm podle druhu zeminy a zátěže.
3. Zhutnění dna výkopu, na jílovité nebo měkké zemině i položení geotextilie.
4. Navážení nosné vrstvy z drceného kameniva po vrstvách a zhutnění každé vrstvy zvlášť vibrační deskou.
5. Osazení obrubníků do betonového lože s betonovou opěrou ze zadní strany.
6. Rozprostření a stažení lože z drobného kameniva latí, obvykle v tloušťce 3 až 5 cm. Lože se před pokládkou nehutní.
7. Kladení dlažby podle zvoleného vzoru, řezání okrajů a kontrola linií.
8. Zasypání spár, zhutnění plochy vibrační deskou s gumovou podložkou a dosypání spár.

Na plochy pro auta se doporučují vazby, ve kterých se kostky navzájem dobře zaklesnou, například rybí kost. Rovné řady ve směru jízdy se pod koly snáz rozjíždějí.

Proč se dlažba po letech propadne? Skoro vždy kvůli podkladu, ne kvůli dlažbě samotné. Silnější kostka chybu v podloží nezachrání.

U plochy pro auta se podklad obvykle skládá z těchto vrstev:

• nosná vrstva z hrubšího drceného kameniva, u vjezdů obvykle kolem 25 až 40 cm, u chodníků stačí méně,
• vyrovnávací vrstva z jemnější frakce, která uzavře povrch nosné vrstvy,
• lože z drobného kameniva nebo štěrkopísku, na které se dlažba přímo klade.

Hutní se po vrstvách, ne celá tloušťka najednou. Vibrační deska působí jen do určité hloubky, takže příliš silná vrstva zůstane dole měkká a později si sedne. U dlažby 8 až 10 cm se používá i těžší deska než u chodníku. Dobře zhutněný podklad pod nohou nepruží a po přejetí deskou na něm nezůstávají stopy.

Jednoduchá je obdélníková plocha na rovném a pevném terénu, kam dojede nákladní auto s kamenivem i malý bagr. Pracnější, a tedy i dražší bývá:

• členitá plocha s oblouky, schody a spoustou řezů,
• silnější dlažba, která je těžší a řeže se pomaleji výkonnější pilou,
• jílovitá nebo podmáčená zemina, kde je potřeba kopat hlouběji a řešit odvodnění,
• špatný přístup, kdy se materiál nosí ručně nebo vozí kolečkem,
• vybourání starého betonu nebo asfaltu a odvoz zeminy,
• napojení na garáž, práh dveří nebo stávající chodník v přesné výšce,
• odvodňovací žlaby a vpusti.

Před výkopem si ověřte, kudy vedou podzemní sítě, hlavně plyn, elektřina a voda. Vyjádření o existenci sítí vydávají jejich správci. Pokud při kopání poškodíte plynové potrubí, odejděte do bezpečí a volejte plynovou pohotovost 1239, případně 112. Nový vjezd z místní komunikace nebo větší zpevněná plocha mohou podléhat povolení. Podle platného stavebního zákona si postup ověřte na stavebním úřadu, u vjezdu ze silnice nebo ulice také na obci jako silničním správním úřadu. Nespoléhejte na to, že žádné povolení není potřeba.

• příliš tenký podklad nebo zemina místo kameniva,
• hutnění celé tloušťky najednou,
• chybějící nebo mělce osazené obrubníky, okraje se pak rozjíždějí,
• špatný spád, voda stojí na ploše nebo teče k domu,
• silné nebo zhutněné lože, kostky pak nejdou dobře usadit,
• malé dořezy u okrajů, které se pod kolem vylomí,
• tenká dlažba na ploše, kde se denně parkuje.

Menší chodník nebo terasu z tenčí dlažby zvládne šikovný domácí kutil. Vibrační desku i pilu na beton si můžete půjčit v půjčovně nářadí. Vjezd z dlažby 8 až 10 cm raději nechte firmě, protože výkop, hutnění silných vrstev a přesné výšky vyžadují techniku a zkušenosti.

1. Ověřit polohu podzemních sítí a vytyčit plochu provázkem.
2. Sejmout ornici a vyhloubit výkop do potřebné hloubky se spádem od domu.
3. Zhutnit dno výkopu.
4. Navážet kamenivo po vrstvách a každou vrstvu zhutnit vibrační deskou.
5. Osadit obrubníky do betonu a nechat je zatvrdnout.
6. Rozprostřít lože a stáhnout ho latí po vodicích trubkách, nešlapat po něm.
7. Klást dlažbu od pevné hrany, průběžně kontrolovat linie a rovinu.
8. Řezat okraje pilou s vodním chlazením, pracovat s respirátorem a ochrannými brýlemi.
9. Zasypat spáry pískem, zhutnit plochu deskou s gumovou podložkou a spáry dosypat.

• při přiložení latě nejsou vidět prohlubně ani vlny,
• po dešti voda odtéká a nikde nestojí,
• spád směřuje od domu, garáže a schodů,
• obrubníky jsou pevné, rovné a v jedné linii,
• kostky se při přešlápnutí nehýbou ani neklapou,
• spáry jsou plné, rovnoměrné a bez velkých mezer,
• okrajové dořezy nejsou příliš malé ani vylomené,
• napojení na garáž, chodník a prahy je bez schůdku,
• na povrchu nejsou praskliny ani odlomené hrany.