Drážkování plynoinstalace (cihla)

Dobrá drážka začíná ještě předtím, než se zapne nářadí. V praxi postup obvykle vypadá takto:

1. Vyznačení trasy. Podle projektu nebo pokynů plynaře se na zeď nakreslí přesná trasa včetně výšky, odboček a míst, kde se připojí spotřebiče.
2. Kontrola zdi. Detektorem a podle dostupné dokumentace se ověří, jestli v trase nevede elektřina, voda nebo topení. Pokud je poblíž staré plynové potrubí, plynař ho musí nejdřív uzavřít a zabezpečit.
3. Příprava prostoru. Nábytek se vynese nebo zakryje fólií, podlaha se chrání kartonem či plachtou a dveře do dalších místností se utěsní proti prachu.
4. Řezání okrajů. Drážkovací frézka se dvěma diamantovými kotouči udělá dva rovnoběžné řezy v nastavené šířce a hloubce. Drážka tak má rovné hrany a omítka kolem se zbytečně neodlupuje.
5. Vysekání středu. Materiál mezi řezy se vybere sekacím kladivem s plochým sekáčem.
6. Vyčištění a kontrola. Z drážky se odstraní prach a úlomky, zkontroluje se hloubka, šířka a rovnost. Teprve pak může plynař ukládat potrubí.

Ruční sekání bez frézky se dnes používá spíš v rozích, u stropu nebo kolem překážek, kam se stroj nedostane. Je pomalejší a drážka bývá méně přesná.

Na první pohled jde o stejnou práci, ale materiál zdi rozhoduje o nářadí, čase i rizicích.

Cihelné zdivo

Plná pálená cihla se drážkuje poměrně dobře. U děrovaných a broušených cihel, které jsou v novějších domech běžné, je potřeba dávat pozor: tenké stěny dutin se snadno vylamují a drážka se může nečekaně rozšířit. Proto se i v cihle vyplatí nejdřív řezat a teprve potom sekat, ne drážku jen vybourat kladivem. Ve starších domech bývá zdivo křehké a spojené slabší maltou, takže zedník postupuje citlivěji.

Beton a železobeton

Beton je výrazně tvrdší, práce je pomalejší, prašnější a hlučnější a bez diamantových kotoučů se prakticky dělat nedá. Většina betonových stěn je navíc vyztužená ocelí. Výztuž se nesmí přeříznout bez souhlasu statika, protože tím oslabujete nosnou konstrukci. V panelových domech jsou možnosti drážkování nosných stěn omezené, hlavně u vodorovných drážek.

Drážka se dělá pro konkrétní potrubí. Měla by být o něco hlubší a širší než trubka, aby šlo potrubí uložit bez pnutí, upevnit příchytkami a překrýt maltou a omítkou. Přesné rozměry určí plynař podle druhu a průměru potrubí. Zbytečně hluboká drážka ale oslabuje zeď, zvlášť u nosného zdiva a v blízkosti oken a dveří.

Plynové potrubí se ve zdi vede jen vodorovně nebo svisle, nikdy šikmo. Proč? Když za pár let někdo vrtá polici, podle polohy kohoutu nebo spotřebiče odhadne, kudy trubka vede. U šikmé trasy to neodhadne nikdo.

Od elektrických, vodovodních a dalších rozvodů musí mít plyn bezpečný odstup podle projektu, normy ČSN EN 1775 a navazujících předpisů. Uzávěry a rozebíratelné spoje se do zdi nezazdívají, musí zůstat přístupné.

Náročnost drážkování, a tedy i výsledná cena, závisí na několika věcech:

• materiál zdi: děrovaná cihla vyžaduje víc opatrnosti než plná, beton je ještě náročnější,
• délka a tvar trasy: rovná trasa po jedné stěně je jednodušší než trasa s mnoha lomy a prostupy,
• přístup: práce pod stropem, v rozích, za kuchyňskou linkou nebo v zařízeném bytě trvá déle,
• povrch: pokud je třeba nejdřív odstranit obklad nebo silnou omítku, práce přibude,
• rozsah úklidu: odsávání prachu, odvoz suti a zapravení drážek se často domlouvají zvlášť.

Prázdná místnost a jasně vyznačená trasa šetří čas oběma stranám. V bytovém domě je slušné předem upozornit sousedy, protože drážkování je hlučné.

• šikmá trasa nebo trasa „jak to vyšlo“, kterou revizní technik nepřijme,
• příliš mělká drážka, v níž potrubí nemá dostatečné krytí a omítka nad ním praská,
• příliš hluboká drážka v nosné zdi bez konzultace se statikem,
• vylomené velké dutiny v děrované cihle,
• přeříznutý kabel nebo trubka, protože se zeď před prací nezkontrolovala,
• drážkování jen úhlovou bruskou, při kterém vzniká hodně prachu a drážka má nerovnou hloubku,
• nevyčištěná drážka, ve které příchytky a malta špatně drží a ostré hrany mohou poškodit potrubí.

Samotné vysekání drážky žádné zvláštní oprávnění nevyžaduje. Montáž plynového potrubí, jeho napojení, tlakovou zkoušku a revizi ale smí provádět jen osoba s platným oprávněním pro plynová zařízení. Drážky se proto dělají vždy po dohodě s plynařem, ne naslepo dopředu.

Jestli vaše úprava vyžaduje ohlášení nebo povolení podle aktuálního stavebního zákona, záleží hlavně na tom, zda se zasahuje do nosných konstrukcí a mění plynový rozvod. Ověřte si to na stavebním úřadě. V bytě vždy informujte SVJ nebo správce domu, protože nosné zdi a společné rozvody nepatří jen vám.

Pokud během práce ucítíte plyn, okamžitě přestaňte, nezapínejte elektrické spotřebiče, vyvětrejte, opusťte prostor a volejte plynárenskou pohotovost na čísle 1239 nebo 112.

Než plynař uloží potrubí a drážky se zapraví, vyplatí se projít tyto body:

• trasa odpovídá projektu nebo dohodě s plynařem,
• drážky vedou jen vodorovně a svisle,
• hloubka a šířka jsou rovnoměrné po celé délce,
• hrany jsou rovné a okolní omítka není zbytečně vylámaná,
• v cihle nejsou vylomené velké dutiny a v betonu není přeříznutá výztuž,
• žádný jiný rozvod nebyl poškozen,
• drážky jsou vyčištěné od prachu a úlomků,
• suť je odvezená a prostor uklizený podle dohody,
• po montáži potrubí proběhla tlaková zkouška a byla vydána revizní zpráva.