Montáž domácí ČOV a jímky

Položka v ceníku počítá s osazením jedné nádrže, ČOV nebo jímky, do připraveného výkopu na standardní štěrkové lože. Typicky zahrnuje:

• kontrolu dna výkopu a jeho rozměrů podle nádrže,
• zhotovení a zhutnění štěrkového nebo štěrkopískového lože a jeho srovnání do roviny,
• usazení nádrže, její vyrovnání a kontrolu polohy přítoku a odtoku,
• napojení přítokového potrubí z domu a u ČOV i odtokového potrubí,
• postupné napouštění nádrže vodou spolu se zásypem po vrstvách podle pokynů výrobce,
• osazení nástavce a poklopu na úroveň terénu.

Montáž nezahrnuje samotnou ČOV ani jímku, strojní výkop, odvoz zeminy, betonovou desku při vysoké hladině podzemní vody, vsakovací objekt, přívod elektřiny pro dmychadlo ČOV ani kanalizační potrubí od domu. Tyto položky se naceňují zvlášť. Elektrické zapojení dmychadla a řídicí jednotky provádí elektrikář s příslušným oprávněním.

Jímka na vyvážení

Nepropustná nádrž bez odtoku. Je jednoduchá, nepotřebuje elektřinu ani servis technologie. Provoz je však drahý, protože se veškerá voda musí odčerpat a odvézt. Čtyřčlenná domácnost naplní nádrž o objemu kolem 10 až 12 m³ zpravidla během několika týdnů a každý vývoz se platí zvlášť. Jímka se proto hodí hlavně na chatu, pro malou domácnost nebo jako dočasné řešení, než obec vybuduje kanalizaci.

Domácí ČOV

Biologická čistírna se vzduchovým dmychadlem, která vodu vyčistí a vypouští dál. Kal se vyváží jen jednou až několikrát do roka. Potřebuje elektřinu, pravidelnou kontrolu a vhodné místo, kam vyčištěnou vodu odvést. Při trvalém bydlení se z dlouhodobého hlediska obvykle vyplatí víc než jímka.

Materiál nádrže

Nejčastěji se osazují plastové nádrže z polypropylenu nebo polyetylenu. Jsou lehké a dají se osadit bez jeřábu, ale citlivě reagují na podzemní vodu a na nesprávný zásyp. Betonové nádrže jsou těžké a potřebují jeřáb, zato lépe odolávají vztlaku a zatížení. U plastů rozhoduje typ nádrže, například samonosná nádrž nebo nádrž určená k obetonování. Domácí ČOV na trhu bývají označené CE podle evropské normy pro malé čistírny. Pokyny výrobce mají vždy přednost před zvyklostmi party.

U novostavby se ČOV nebo jímka osazuje obvykle spolu s kanalizační přípojkou, když je hrubá stavba hotová a na pozemek se ještě dostane bagr. Později to bývá složitější kvůli zpevněným plochám a zahradě. Nejvhodnější je období bez dlouhých dešťů a s nízkou hladinou podzemní vody, tedy léto a časný podzim.

Před osazením by mělo být připraveno:

• povolení nebo ohlášení podle toho, co místní úřad vyžaduje, a projekt s polohou nádrže,
• výkop ve správné hloubce a šířce, s rezervou kolem nádrže na zásyp a se zajištěnými stěnami,
• informace o podzemní vodě, ideálně z inženýrskogeologického nebo hydrogeologického průzkumu,
• kanalizační potrubí z domu ve správném spádu, aby přítok vycházel do výšky vtoku nádrže,
• přívod elektřiny pro dmychadlo ČOV v chráničce,
• přístup pro fekální vůz, obvykle do vzdálenosti, na kterou dosáhne hadice.

Při umístění se dodržují odstupy od studny, od domu a od hranice pozemku, které určí projekt. Zvlášť důležitý je odstup od studny, vlastní i sousedovy. Netěsná jímka nebo špatně navržené vsakování mohou zhoršit kvalitu vody ve studni.

Kontrola výkopu

Dno výkopu se vyčistí od uvolněné zeminy, kamenů a vody. Ověří se hloubka podle výšky nádrže a výšky přítoku. Stěny výkopu musí být stabilní. V hlubším výkopu se paží nebo svahují, aby se nesesuly na nádrž ani na pracovníky.

Štěrkové lože

Na dno se nasype vrstva štěrku nebo štěrkopísku, kterou výrobci běžně předepisují v tloušťce kolem 10 až 20 cm. Vrstva se zhutní a stáhne latí do roviny. Nádrž musí ležet celou plochou dna, jinak se po naplnění prohne nebo praskne. Při vysoké hladině podzemní vody nebo u nádrží, které to vyžadují, se místo štěrkového lože dělá betonová deska, případně kotvení proti vztlaku. To už není standardní lože a nacení se zvlášť.

Usazení nádrže

Plastová nádrž se do výkopu spouští na popruzích, ne po svahu. Betonová nádrž jeřábem. Natočí se tak, aby přítok směřoval k domu a odtok ke vsakování nebo k recipientu, a vyrovná se vodováhou.

Napojení potrubí

Přítok z domu se napojí přes těsnění výrobce. Potrubí má mít rovnoměrný spád a pevné uložení, aby po zásypu nepoklesl spoj. U ČOV se napojí i odtokové potrubí a chránička pro vzduchovou hadici a kabel k dmychadlu.

Zásyp a napouštění

U plastových nádrží je to nejdůležitější krok. Nádrž se postupně napouští vodou a současně se zasypává po vrstvách kolem 20 až 30 cm. Hladina vody uvnitř má být přibližně v úrovni zásypu nebo mírně nad ní, aby tlak zeminy nezdeformoval stěny. Na zásyp se používá písek, štěrkopísek nebo zemina bez kamenů a hutní se ručně nebo lehkým strojem. Těžký vibrační válec u stěny nádrže ji může poškodit. Někteří výrobci předepisují obsyp zavlhlým betonem, pak se postupuje přesně podle jejich návodu.

Nástavec a poklop

Nakonec se osadí nástavec a poklop na úroveň terénu. Poklop má být mírně nad terénem, aby do něj netekla dešťová voda. Pokud se nad nádrží plánuje pojezd autem, potřebuje nádrž roznášecí desku a poklop s odpovídající únosností.

Vyčištěná voda z ČOV musí někam odtéct. Pokud je poblíž potok, může se vypouštět do něj se souhlasem správce toku. Častěji se však vypouští do podloží přes vsakovací objekt, například vsakovací bloky, drenážní potrubí nebo štěrkovou vsakovací jámu.

Vsakování funguje jen v propustné půdě. V jílovité zemině voda neodtéká, objekt se zaplní a voda vytéká na povrch. Proto se při vypouštění do podzemních vod obvykle vyžaduje hydrogeologický posudek od odborně způsobilé osoby. Ten posoudí propustnost, hladinu podzemní vody a vliv na okolní studny. Vsakování za ČOV nelze zaměňovat se vsakováním dešťové vody ze střechy. Dešťová voda se řeší samostatně a do ČOV nepatří, protože by ji vyplavila.

Konkrétní postup se může lišit podle obce a vodoprávního úřadu, některé zásady ale platí téměř všude.

• Kanalizace má přednost. Pokud v ulici vede veřejná kanalizace a připojení je technicky možné, obec zpravidla připojení vyžaduje. Jímka ani ČOV pak obvykle nejsou trvalým řešením. Před investicí si na obci ověřte, zda se v lokalitě kanalizace nechystá.
• Vývoz dokládejte. Jímku i kal z ČOV smí vyvážet jen oprávněná firma a voda se musí odvézt na čistírnu. Doklady o vývozu uchovávejte, úřad si je při kontrole může vyžádat.
• ČOV potřebuje údržbu a kontroly. Provozovatel zajišťuje pravidelný servis, kontroly technického stavu a podle povolení i rozbory vzorků vyčištěné vody. Povolení k vypouštění se obvykle vydává na dobu určitou.
• Povolení. Před zahájením prací si na místním stavebním a vodoprávním úřadě ověřte, zda nádrž a vypouštění vyčištěné vody vyžadují povolení nebo ohlášení.

Plastovou jímku menšího objemu zvládne zručný stavebník osadit i sám, pokud má k dispozici bagr na výkop a dodrží návod výrobce. U ČOV je rozumnější nechat osazení a uvedení do provozu na dodavateli, protože na tom závisí záruka i povolení k vypouštění. Postup u jímky:

1. Ověřit povolení nebo ohlášení a vytyčit polohu nádrže podle projektu.
2. Vykopat jámu s rezervou kolem nádrže a zajistit její stěny.
3. Odčerpat vodu ze dna a odstranit uvolněnou zeminu a kameny.
4. Nasypat štěrkopísek v tloušťce podle návodu, zhutnit ho a stáhnout latí do roviny.
5. Spustit nádrž na popruzích, natočit přítok k domu a vyrovnat ji vodováhou.
6. Napojit přítokové potrubí přes těsnění a zkontrolovat spád.
7. Napustit do nádrže první vrstvu vody a zasypat okolí stejnou výškou písku.
8. Zhutnit zásyp ručně a pokračovat po vrstvách, voda uvnitř vždy přibližně v úrovni zásypu.
9. Osadit nástavec a poklop mírně nad úroveň terénu.
10. Vyfotit lože, napojení a zásyp a fotografie uložit k dokumentaci.

• Nádrž osazená bez ohledu na podzemní vodu. V praxi se stává, že prázdnou plastovou jímku na jaře vytlačí podzemní voda nahoru a utrhne potrubí.
• Zásyp bez napouštění. Tlak zeminy prohne stěny prázdné plastové nádrže dovnitř.
• Zásyp s kameny a stavební sutí. Ostré kameny poškodí stěnu a zásyp nejde pořádně zhutnit.
• Nerovné nebo nezhutněné lože. Nádrž po naplnění sedne nerovnoměrně a praskne, nebo se vychýlí přítok.
• Špatný spád přítoku. Kanalizace z domu se ucpává, nebo nádrž sedí tak hluboko, že se špatně vyváží.
• Vsakování v jílovité půdě. Vyčištěná voda vytéká na trávník nebo do sousedova sklepa.
• Dešťová voda svedená do ČOV. Po bouřce se vyplaví aktivovaný kal a čistírna několik týdnů nečistí.
• Poklop pod úrovní terénu. Dešťová voda teče do nádrže a jímka se plní rychleji.

• nádrž stojí ve vodováze a poklop je mírně nad úrovní terénu,
• přítok a u ČOV i odtok jsou napojené přes těsnění a nikde neprosakuje voda,
• stěny plastové nádrže nejsou zdeformované, což je vidět zevnitř při svícení baterkou,
• zásyp kolem nádrže je zhutněný a terén po prvních deštích nesedá,
• u jímky neklesá hladina, když se do ní nic nevypouští, což je jednoduchá zkouška těsnosti,
• u ČOV běží dmychadlo, v nádrži je vidět provzdušňování a řídicí jednotka nehlásí poruchy,
• fekální vůz se dostane k poklopu,
• máte návod k obsluze, záruční list, prohlášení o vlastnostech nádrže a fotografie z osazení.

Fotografie lože a zásypu si uschovejte. Při reklamaci nádrže výrobce často zkoumá právě to, zda byla osazena podle jeho návodu.

Cena práce v ceníku NUMIQ je přibližně 14 800 Kč za kus pro montáž domácí ČOV nebo jímky na standardní štěrkové lože. Cena práce zahrnuje drobný spotřební materiál, nikoli samotnou nádrž ani materiál lože, který se počítá zvlášť. Ceny se liší podle regionu a města, ve velkých městech a jejich okolí bývají vyšší.

Samotná ČOV nebo jímka, výkop a vsakování obvykle stojí výrazně víc než montážní práce. Vyplatí se proto vyžádat si kompletní nabídku se všemi položkami rozepsanými zvlášť.

Cenu montáže a souvisejících prací nejvíc ovlivňuje:

• hladina podzemní vody a potřeba betonové desky nebo kotvení,
• druh zeminy a hloubka výkopu,
• materiál a hmotnost nádrže, tedy zda je potřeba jeřáb,
• délka přítokového potrubí a typ vsakování,
• přístup na pozemek pro bagr a nákladní auto.

Související práce si můžete nacenit samostatně, například strojní výkop stavební jámy, výkop rýhy pro potrubí a zásyp se zhutněním. Další položky najdete v částech vodoinstalační práce a zemní práce.