Montáž skleněné sprchové zástěny

Při rekonstrukci se nejdřív demontuje stará zástěna nebo kout. Staré silikony drží pevně, proto se musí řezat opatrně, aby se nepoškodil obklad, dlažba ani okraj vaničky. Zbytky tmelu je nutné úplně odstranit, nový silikon na starém nedrží.

Pak přichází zaměření. Montážník změří šířku a výšku otvoru v několika bodech: nahoře, uprostřed a dole. Vodováhou nebo laserem ověří, jestli jsou stěny svislé, jestli roh svírá pravý úhel a jestli je vanička nebo okraj vany ve vodorovné poloze. Ve starších bytech a v panelácích to platí jen výjimečně. Měří se vždy až po dokončení obkladů, nikdy před nimi.

U zástěn na míru je zaměření zásadní z jednoho důvodu: kalené sklo už po zakalení nejde řezat ani vrtat. Všechny otvory pro panty a úchyty musí sklárna vyrobit předem. Chyba v měření tedy znamená nové sklo.

Samotná montáž má tyto fáze:

• vyznačení míst pro profily, panty a úchyty,
• vrtání do obkladu diamantovým nebo keramickým vrtákem na nízké otáčky bez příklepu,
• osazení hmoždinek podle podkladu a připevnění nosných profilů nebo úchytů,
• vložení skla pomocí přísavek a vyrovnání do svislé a vodorovné polohy,
• nasazení pantů, těsnicích lišt a magnetických profilů,
• utěsnění styku se stěnou a vaničkou, vanou nebo podlahou sanitárním silikonem.

Silikon potřebuje čas na vytvrzení, podle výrobce obvykle kolem 24 hodin. Do té doby by se sprcha neměla používat.

Nejběžnější je zástěna na sprchovou vaničku. Sklo nebo spodní profil stojí na okraji vaničky, a proto musí být vanička osazená pevně a vodorovně. Pokud se pod zatížením prohýbá nebo viklá, silikonová spára mezi sklem a vaničkou časem praskne a voda začne zatékat.

U rohového koutu se montuje jedna nebo dvě pevné stěny a k nim dveře. U koutu v nice mezi dvěma zdmi často stačí jedno sklo s dveřmi. Typ dveří je potřeba vybrat podle místa v koupelně:

• otevírací dveře potřebují volný prostor před sprchou, kde nesmí překážet umyvadlo ani radiátor,
• posuvné dveře šetří místo, mají ale kolejničku a kolečka, která je občas potřeba vyčistit a seřídit,
• zalamovací dveře se hodí do úzkých koupelen, mají však víc spojů a těsnění.

Vanová zástěna nahrazuje sprchový závěs. Bývá to jedno pevné sklo, otočné sklo na pantech nebo skládací zástěna na vanu ze dvou až pěti dílů. Montuje se na stěnu nad okrajem vany a spodní hrana skla končí těsně nad okrajem.

Na co si dát pozor:

• okraj vany musí být rovný a vana pevně obezděná nebo usazená na nožičkách, které se nehýbou,
• u otočné zástěny je potřeba ověřit, jestli se sklo při otevírání nezarazí o baterii, poličku nebo věšák,
• u vany se zaobleným okrajem nebo u rohové vany se vybírá zástěna určená přesně pro tento tvar,
• těsnění na spodní hraně skla musí dosahovat k okraji vany, jinak voda stříká ven při každém sprchování.

Zástěna na vanu je obvykle jednodušší montáž než celý sprchový kout, protože jde o jedno sklo a jeden stěnový profil. Nároky na ukotvení jsou ale stejné, protože otočné sklo působí na panty a stěnu jako páka.

Rámová zástěna má sklo osazené v hliníkovém nebo nerezovém rámu. Rám se dá do jisté míry nastavit, takže si poradí i s mírně křivou zdí. Hodí se do běžných koupelen a montuje se snadněji. Nevýhodou je, že se v profilech usazuje špína a vodní kámen.

Bezrámová zástěna je jen sklo a minimum kování. Působí vzdušně a opticky zvětší i malou koupelnu. Čistí se snadno, vyžaduje ale rovné stěny, přesné zaměření a pevný podklad, protože silnější sklo je dost těžké.

Zástěna na míru dává smysl v podkroví se šikmým stropem, v nepravidelných nikách nebo tam, kde hotový rozměr nesedí. Vyrábí se podle zaměření, proto se na ni čeká déle.

Používá se kalené bezpečnostní sklo, obvykle o tloušťce 6 až 10 mm. Při rozbití se rozpadne na drobné tupé kousky, ne na ostré střepy. Podle vzhledu se vybírá:

• čiré sklo, které propouští světlo a hodí se do malých koupelen,
• matné nebo satinované sklo, pokud vám záleží na soukromí,
• pískované sklo nebo sklo s dekorem jako designový prvek,
• sklo s vodoodpudivou úpravou, po kterém voda snáz stéká a vodní kámen se drží méně.

Sprcha bez vaničky se sklem osazeným do U profilu v podlaze, tedy walk in sprcha, je samostatná práce s jinými požadavky na podlahu a kotvení. Tento článek se věnuje zástěnám na vaničku a na vanu.

Nejjednodušší je jedno pevné sklo bez pohyblivých částí. Otevírací dveře potřebují přesně osazené panty, jinak se časem samy otevírají nebo dosedají šikmo. Posuvné dveře mají složitější mechanismus a jejich seřízení trvá déle.

Práci prodlužuje a prodražuje hlavně:

• demontáž staré zástěny a čištění starého tmelu,
• křivé stěny, roh, který nesvírá pravý úhel, nebo vanička či vana, které nejsou ve vodorovné poloze,
• velkoformátový nebo velmi tvrdý obklad, do kterého se špatně vrtá,
• slabý podklad, například sádrokarton bez výztuhy v místě úchytů,
• špatně umístěná baterie nebo odpad, které je potřeba nejdřív přesunout,
• těžká skla, u kterých musí být při montáži dva lidé,
• více skel v jednom koutu, kde se každé musí zvlášť vyrovnat a utěsnit.

Pokud je potřeba upravit rozvody vody nebo odpad, patří to instalatérovi ještě před obkladem. Zástěna se osazuje až úplně na konci, když jsou hotové všechny ostatní práce.

Špatné utěsnění. Levný silikon bez fungicidní přísady rychle zčerná, a když se nanese na vlhký nebo mastný povrch, odlepí se. Voda pak zatéká pod dlažbu, do zdi nebo pod vanu. Silikon se nanáší jen na čistý a suchý podklad a nechá se pořádně vytvrdnout.

Provrtaná hydroizolace. Pod obkladem ve sprše bývá hydroizolační stěrka. Každý otvor ji naruší, proto se hmoždinky před osazením vyplní silikonem. V praxi se často stává, že zatékání má původ právě v neutěsněných otvorech, ne v samotné zástěně.

Ukotvení jen do obkladu. Úchyt musí sahat do nosného zdiva nebo do vyztuženého podkladu. Jinak se zástěna časem uvolní a dveře začnou drhnout.

Měření před obkladem. Lepidlo a obklad změní rozměr otvoru o několik milimetrů. U skla vyrobeného na míru to stačí k tomu, aby nesedělo.

Obráceně nasazená těsnění. Spodní lišta s chlopní musí směřovat dovnitř sprchy nebo vany. Otočená obráceně vede vodu ven.

Viklající se vanička nebo vana. Pokud se podklad pod sklem hýbe, žádný silikon dlouho nevydrží. Vaničku nebo vanu je potřeba před montáží zástěny podložit a pevně usadit.

Rámový sprchový kout nebo jednoduchou zástěnu na vanu ze stavebnice zvládne šikovný domácí kutil, pokud má pomocníka a vhodné nářadí. Bezrámové zástěny ze silného skla a skla na míru raději přenechte odborníkovi. Vždy se řiďte montážním návodem výrobce.

1. Zkontrolovat, jestli jsou v balení všechny díly a skla nejsou poškozená, hlavně na hranách.
2. Odstranit starý silikon a povrch odmastit.
3. Ověřit vodováhou, jestli je vanička nebo okraj vany vodorovný a jestli se nehýbe.
4. Přiložit stěnový profil, vodováhou ho nastavit svisle a vyznačit otvory.
5. Přelepit místo vrtání páskou a vrtat keramickým vrtákem bez příklepu.
6. Vyplnit otvory silikonem, vložit hmoždinky a přišroubovat profily.
7. S pomocníkem nasadit skla do profilů a nikdy neopírat sklo hranou o dlažbu ani o vanu.
8. Seřídit dveře nebo otočné sklo tak, aby se lehce pohybovaly a lícovaly.
9. Nasadit těsnění a zvenku utěsnit styk se stěnou a vaničkou nebo vanou silikonem.
10. Nechat silikon vytvrdnout podle údajů výrobce a teprve potom sprchu vyzkoušet.

Při převzetí si hotovou zástěnu pozorně prohlédněte a vyzkoušejte. Ověřte si, že:

• sklo je bez škrábanců a odštípnutých hran,
• zástěna stojí svisle a při lehkém zatlačení se nehýbe,
• dveře nebo otočné sklo se pohybují plynule, samy se neotevírají a dobře dosedají,
• silikonové spáry jsou souvislé, hladké a bez mezer,
• těsnění jsou správně otočená a po celé délce,
• po vytvrzení silikonu při zkušebním sprchování nevytéká voda ven,
• dostali jste návod k údržbě a záruční podmínky.

Životnost prodlouží jednoduchý zvyk: po sprchování stáhnout sklo gumovou stěrkou a koupelnu vyvětrat. Na čištění používejte jemné prostředky bez abraziv a silných kyselin, které poškozují vodoodpudivou úpravu i kování. Jednou za čas zkontrolujte těsnění a dotáhněte uvolněné šrouby.