Montáž podlahových obvodových lišt

U plovoucí podlahy musí kolem celé místnosti zůstat mezi podlahou a stěnou mezera, takzvaná dilatační spára. Podlaha díky ní může pracovat: při změnách teploty a vlhkosti se mírně roztahuje a smršťuje. Šířku spáry určuje výrobce podlahy, obvykle jde zhruba o 8 až 10 milimetrů. Lišta tuto mezeru zakryje, ale zároveň ji nesmí zablokovat.

Kromě toho lišta chrání stěnu při úklidu a dodá místnosti hotový vzhled. Montovat ji má smysl až po malování nebo tapetování. Ušetříte si tak oblepování páskou a nehrozí, že barva steče na hotovou lištu.

Při výběru lišty rozhoduje typ podlahy, prostředí v místnosti a to, jestli budete lištu někdy chtít sundat.

• Plastové lišty snesou vlhkost a snadno se udržují. Hodí se do chodby, kuchyně i k vinylu. Řada z nich má kanálek na kabel.
• MDF lišty se vyrábějí s fólií v dekoru laminátu nebo v bílém provedení. Působí masivněji, ale nesnášejí vodu, proto nepatří do koupelny.
• Dřevěné nebo dýhované lišty se hodí k dřevěné podlaze. Dají se přebrousit a přetřít.
• Kovové lišty se používají spíš v moderních a minimalistických interiérech.

Lištu lze uchytit třemi způsoby:

• Lepení je rychlé a čisté, potřebuje ale rovnou, pevnou a čistou stěnu. Přilepená lišta se při demontáži často poškodí.
• Klipy se přišroubují ke stěně a lišta se na ně nacvakne. Při malování nebo výměně podlahy ji pak snadno sundáte.
• Přímé upevnění šrouby nebo hřebíčky drží nejpevněji. Používá se hlavně u dřevěných lišt a v místech, kde lištu čeká větší zátěž.

Podlahář nejprve zkontroluje, jestli je dilatační spára po celém obvodu volná a jestli v ní nezůstaly klínky nebo zbytky podložky. Pak očistí stěnu u podlahy od prachu a omítky a latí zjistí, kde je stěna vyboulená nebo propadlá.

Následuje měření jednotlivých úseků a řezání. Vnitřní i vnější rohy se obvykle řežou pod úhlem 45 stupňů. Když stěny nesvírají pravý úhel, úhel se dorovná podle skutečnosti. Druhou možností jsou plastové rohové a spojovací díly, které zakryjí méně přesný řez. U zárubní a přechodů na jinou podlahu se lišta ukončí koncovou krytkou nebo se napojí na přechodový profil.

Lišta se vždy upevňuje do stěny, nikdy do podlahy. Spodní hrana má na podlaze jen lehce ležet, aby ji netlačila. Nakonec se u bílých nebo lakovaných lišt vyplní horní spára mezi lištou a stěnou přetíratelným akrylovým tmelem. U dekorových lišt se tmelí jen tehdy, když to vzhled vyžaduje, a tmelem v barvě lišty.

Náročnost, a tím i čas práce, ovlivňuje hlavně tvar místnosti. Obdélníkový pokoj s jedněmi dveřmi je jednoduchý. Chodba s množstvím dveří, výklenků, komínových těles a trubek od radiátorů znamená spoustu krátkých kusů a přesných řezů.

• Nerovné staré omítky ztěžují lepení a často je potřeba hustší kotvení nebo tmelení.
• Do betonu nebo cihly se vrtá pomaleji než do sádrokartonu, u sádrokartonu zase musíte použít vhodné hmoždinky.
• Při demontáži starých lepených lišt se může utrhnout kus omítky, který je pak potřeba opravit.
• Dřevěné lišty bez povrchové úpravy je třeba ještě natřít.
• V prázdné místnosti jde práce rychleji než v zařízeném bytě.

Montáž lišt na klipy zvládne i šikovný laik. Než začnete vrtat, ověřte si, kudy vedou elektrické kabely a trubky, hlavně pod zásuvkami a u radiátorů. Detektor vedení riziko poškození výrazně sníží.

1. Zkontrolovat, že je dilatační spára volná, a vyndat z ní montážní klínky.
2. Očistit stěnu u podlahy od prachu a zbytků omítky.
3. Změřit jednotlivé úseky a naplánovat, kde budou rohy a spoje.
4. Označit polohu klipů podle návodu výrobce, obvykle zhruba každých 40 až 60 centimetrů a vždy blízko rohů a konců.
5. Vyvrtat otvory, vložit hmoždinky a přišroubovat klipy tak, aby neseděly na podlaze.
6. Nařezat lišty pokosovou pilou nebo v pokosnici, nejdřív zkušebně na odřezku.
7. Nacvaknout lišty na klipy od rohu směrem ke středu stěny.
8. Osadit rohové díly, spojky a koncové krytky.
9. Otřít lišty od prachu a podle potřeby vytmelit horní spáru.

V praxi se často stává, že je lišta přitlačená k podlaze nebo do ní dokonce přišroubovaná. Podlaha pak nemůže pracovat a v teplém nebo vlhkém počasí se začne zvedat a vlnit. Stejný problém způsobí tvrdý tmel nebo silikon vtlačený do dilatační spáry.

• Nepřesné řezy v rozích nechají viditelnou mezeru, kterou tmel zakryje jen částečně.
• Když je klipů nebo lepidla málo, lišta časem odstává od stěny.
• Lepení na prašnou nebo mastnou stěnu nedrží.
• Spoje náhodně uprostřed stěny působí rušivě, je lepší je umístit na méně viditelné místo.
• Montáž před malováním znamená ušpiněnou lištu a nerovnou hranu barvy.

• lišta drží pevně a při lehkém zatlačení se nehýbe ani neodstává,
• spodní hrana na podlaze jen leží a podlahu netlačí,
• dilatační spára není vyplněná tmelem ani silikonem,
• rohy a spoje na sebe navazují bez viditelných mezer,
• konce u zárubní a přechodů jsou zakryté krytkou nebo čistě ukončené,
• horní spára u stěny je rovnoměrně vytmelená a bez šmouh,
• na lištách ani na stěně nejsou škrábance, zbytky lepidla ani prach.