Pokládka plovoucí dřevěné podlahy (click/clack)

Podlahář začíná kontrolou podkladu a přípravou místnosti. Lamely by měly několik dní, obvykle alespoň 48 hodin, ležet v místnosti, kde se budou pokládat, aby si dřevo zvyklo na teplotu a vlhkost. Většinou zůstávají v neotevřených balících, přesný postup určuje výrobce.

Potom se rozvine podložka a určí se směr pokládky. Proč se lamely obvykle kladou ve směru světla z okna? Spoje jsou pak méně vidět a místnost působí delší. První řada se klade u rovné stěny a mezi lamelu a stěnu se vloží klínky, které udrží dilatační spáru. Ta bývá obvykle kolem 10 mm, přesnou hodnotu uvádí výrobce podlahy.

Lamely se spojují tak, že se nová lamela nasadí pod úhlem do podélného zámku a sklopí se, dokud nezapadne. Čelní spoje se podle typu zámku buď zaklapnou shora, nebo se jemně doklepnou přes kousek odřezku. Spoje v sousedních řadách se posouvají, většinou alespoň o 30 cm, aby byla podlaha stabilní a nevznikal pravidelný „žebřík“. Poslední řada se zúží na míru, klínky se vyndají a nakonec se namontují soklové a přechodové lišty.

Zámkový spoj je přesný, a proto potřebuje rovný, pevný a suchý podklad. Výrobci obvykle povolují odchylku rovinnosti v řádu několika milimetrů na délce jednoho až dvou metrů. Větší nerovnosti se přebrousí nebo vyrovnají samonivelační stěrkou. Před nanesením stěrky se podklad napenetruje, aby hmota dobře držela.

Starý koberec, PVC nebo linoleum se pod dřevo zpravidla odstraňuje, stejně jako zbytky lepidla. Měkká krytina pod plovoucí podlahou způsobuje pérování a namáhá zámky.

Na betonu nebo jiném minerálním podkladu je potřeba parozábrana, obvykle PE fólie s přesahy a přelepenými spoji, nebo podložka, která ji už obsahuje. Nový potěr musí být dostatečně vyschlý. Vlhkost měří podlahář a limity pro daný typ potěru uvádí výrobce podlahy.

Podložky se liší hlavně tím, jak tlumí kročejový hluk a jak vyrovnají drobné nerovnosti:

• pěnové podložky jsou běžné, lehké a hodí se do většiny suchých místností,
• korkové podložky dobře tlumí hluk, samy o sobě ale nechrání před vlhkostí,
• kombinované podložky spojují tlumení a parozábranu v jednom pásu.

Při podlahovém topení je nutné použít podlahu i podložku, které výrobce pro topení výslovně povoluje. Příliš silná podložka by teplo zbytečně brzdila.

Nejjednodušší je obdélníkový pokoj s rovným podkladem, bez trubek a s málo dveřmi. Práci naopak prodlužuje:

• nerovný nebo vlhký podklad, který je nutné nejdřív opravit a nechat vyschnout,
• členitý půdorys s výklenky, pilíři a šikmými stěnami,
• trubky k radiátorům, u kterých se lamely vrtají a zakrývají rozetami,
• hodně dveří, kde je potřeba podříznout zárubně a osadit přechodové lišty,
• schody a přechody na dlažbu s jinou výškou,
• velké plochy, které podle výrobce potřebují dilatační profil,
• pokládka v obydleném bytě, kde se stěhuje nábytek.

V bytovém domě se vyplatí předem zeptat SVJ nebo správce, jestli dům nemá pravidla pro kročejový hluk nebo pro hlučné práce. Samotná výměna krytiny je běžná práce. Pokud byste ale zasahovali do konstrukce podlahy nebo stropu, ověřte si postup na stavebním úřadě.

• Chybějící dilatační spára. Dřevo pracuje. Když narazí na stěnu, zárubeň nebo trubku, podlaha se vyboulí. V praxi se často stává, že spáru „sní“ těžká skříň nebo pevně přišroubovaná lišta.
• Pevně ukotvená plovoucí podlaha. Kuchyňská linka nebo vestavěná skříň postavená na lamelách podlahu zatíží a brání jejímu pohybu. Takový nábytek se staví před pokládkou, případně se podlaha kolem něj ukončí se spárou.
• Nerovný podklad. Lamely nad prohlubní pérují, zámky se namáhají a vzniká vrzání a mezery.
• Nedotažené zámky. Spoj, který nezapadl celý, se časem otevře. Když se doklepává přímo do hrany lamely, zámek se poškodí.
• Chybějící parozábrana na betonu. Vlhkost z podkladu se dostane ke dřevu a lamely se začnou kroutit.
• Dřevo do mokrých místností. Do koupelny nebo sauny se dřevěná plovoucí podlaha běžně nedává.

Zámkovou podlahu v suché a pravidelné místnosti zvládne i šikovný laik. Budete potřebovat pilu, metr, úhelník, klínky, gumovou paličku a doklepávací špalík. Vždy si přečtěte návod výrobce, protože zámky se liší.

1. Nechat balíky lamel aklimatizovat v místnosti podle pokynů výrobce.
2. Odstranit starou měkkou krytinu, podklad vyčistit a vysát.
3. Zkontrolovat rovinnost dlouhou latí a nerovnosti vyrovnat.
4. Na betonu položit parozábranu s přesahy a spoje přelepit.
5. Rozvinout podložku se spoji na sraz, bez překrývání.
6. Změřit šířku místnosti a rozvrhnout řady tak, aby poslední řada nebyla příliš úzká.
7. Podříznout zárubně na výšku lamely s podložkou.
8. Položit první řadu perem ke stěně a vložit klínky pro dilatační spáru.
9. Spojovat další řady a posouvat čelní spoje podle doporučení výrobce.
10. U trubek vyvrtat otvory větší než trubka a odříznutý kousek vlepit zpět.
11. Zúžit poslední řadu na míru a zachovat spáru u stěny.
12. Vyndat klínky a připevnit soklové lišty ke stěně, ne k podlaze.
13. Osadit přechodové lišty ve dveřích a na styku s jinou krytinou.

• spoje jsou zavřené po celé délce a lamely v nich neodskakují,
• podlaha při chůzi nepéruje a nevrže,
• podél všech stěn, zárubní a trubek je zachovaná dilatační spára,
• soklové lišty jsou připevněné ke stěně a podlahu nepřitlačují,
• přechodové lišty pevně sedí a nevytvářejí nebezpečný schůdek,
• čelní spoje jsou posunuté a netvoří pravidelný vzor,
• poslední řada není výrazně užší než ostatní,
• povrch je bez rýh, odštípnutých hran a stop po doklepávání,
• dveře se volně otevírají a nedřou o podlahu,
• dostali jste zbylé lamely a informace výrobce o údržbě.