Oplechování atiky na ploché střeše (po obvodu)

Zdivo ani beton atiky nejsou stavěné na to, aby do nich přímo pršelo. Voda by se dostávala do horní hrany, v zimě by zamrzala a zdivo by se postupně drolilo. Na fasádě by se pak objevily mapy, opadávající omítka a vlhké skvrny pod stropem posledního podlaží.

Oplechování má proto několik úkolů:

• překrýt horní hranu atiky po celé šířce,
• odvést vodu směrem do střechy, ne na fasádu,
• zakrýt hydroizolaci vytaženou na atiku a chránit ji před UV zářením a poškozením,
• uzavřít spoj mezi střechou a atikou do jednoho těsného celku.

Plech a hydroizolace tu fungují jako jeden systém. Hydroizolace se vytáhne po vnitřní straně atiky nahoru a plech ji shora překryje. Když je jedna z těchto vrstev udělaná špatně, trpí i ta druhá. Stejně důležité je, aby oplechování běželo souvisle po celém obvodu, včetně rohů a ukončení. Každé přerušení je místo, kudy si voda najde cestu.

Volba materiálu ovlivňuje životnost, vzhled i to, jak se plech napojí na střešní krytinu.

• Pozinkovaný plech: tradiční a pevné řešení. Bez další povrchové úpravy ale časem koroduje, proto se dnes používá méně.
• Lakovaný (barevně povrchově upravený) plech: pozinkovaný plech s barevnou ochrannou vrstvou. Lépe odolává korozi a dá se sladit s barvou fasády nebo oken.
• Poplastovaný plech s vrstvou PVC: používá se u střech s fóliovou hydroizolací z PVC. Fólie se na něj navaří horkým vzduchem, takže spoj plechu a izolace je opravdu těsný. Nezaměňujte ho s běžným lakovaným plechem, na který fólii navařit nejde.
• Hliník: lehký, nerezaví a dobře drží tvar. Hodí se na moderní stavby, kde se řeší nízká hmotnost a čistý vzhled.
• Titanzinek: velmi trvanlivý materiál, který časem získá šedou patinu. Chce zkušeného klempíře, protože se zpracovává jinak než ocelový plech.
• Měď: velmi dlouhá životnost a výrazný vzhled, spíš pro reprezentativní a historické budovy.

Při výběru myslete i na sousední prvky. Měď a pozinkovaný plech by se neměly potkat tak, aby voda stékala z mědi na zinek, jinak zinek rychle koroduje. Kotvicí prvky by měly být z materiálu, který se s plechem snese.

Kromě materiálu se liší i systém. Klasické klempířské oplechování se ohýbá na míru v dílně nebo přímo na stavbě. Montážní systémy mají předem vytvarované atikové profily, rohové kusy a ukončení, které montáž zrychlí a sníží riziko chyby při tvarování.

Pořadí prací vychází z jednoduchého pravidla: každá vrstva musí překrývat tu pod sebou a voda musí vždy stékat dolů jako po šupinách.

1. Příprava podkladu. Klempíř nebo pokrývač zkontroluje horní plochu atiky. Musí být pevná, čistá a suchá, bez uvolněných kousků. U zateplené atiky se na ni často osazuje dřevěná fošna nebo deska, která vytvoří rovný podklad pro plech.
2. Vytvoření spádu. Horní plocha atiky se vyspáduje dovnitř střechy. Stačí mírný sklon, obvykle několik stupňů podle doporučení výrobce systému. Voda pak stéká na střechu a odtud do vpustí.
3. Napojení hydroizolace. Asfaltové pásy nebo fólie se vytáhnou po vnitřní straně atiky nahoru, ideálně až přes horní hranu.
4. Kotvicí prvky. Na podklad se připevní příponky nebo zakládací lišty. Plech se na ně zavěsí a nemusí se vrtat shora, kde by každý šroub mohl být místem zatékání.
5. Montáž plechu. Jednotlivé díly se kladou s přesahem nebo se spojují drážkou. V určitých vzdálenostech, podle materiálu a výrobce, se dělají dilatační spoje, aby se plech při změnách teploty mohl volně roztahovat.
6. Rohy a ukončení. Vnitřní a vnější rohy, napojení na stěnu a ukončení se řeší zvlášť, ideálně hotovými tvarovkami nebo pečlivě vyrobenými kusy.
7. Uzavření spoje s izolací. U poplastovaného plechu se fólie navaří na plech, u jiných systémů se spoj překryje a utěsní podle technologie výrobce.

Oplechování atiky je práce ve výšce na okraji střechy. Potřebuje lešení nebo jiné zajištění proti pádu, proto ji nechte na klempíři, který má vybavení i zkušenosti.

Ani dobrý plech nepomůže, když je špatně navržený jeho tvar. Šířka oplechování vychází z tloušťky atiky včetně případného zateplení a z toho, jak daleko má plech přesahovat na obou stranách.

Na vnější straně musí plech tvořit okapnici, tedy zahnutý nos odsazený od fasády. Voda z něj odkápne do prostoru a nestéká po omítce. Když okapnice chybí nebo je moc blízko zdi, na fasádě se časem objeví tmavé pruhy a vlhkost.

Proč se spád dělá dovnitř a ne ven? Voda ze střechy se stejně sbírá ve vpustích a svodech. Kdyby atika spádovala na fasádu, veškerý déšť z horní plochy by stékal po stěně. Spád musí být plynulý, bez míst, kde by voda stála a v zimě zamrzala.

Náročnost oplechování, a tím i pracnost, závisí na několika věcech:

• délka a členitost obvodu: rovná atika bez rohů je jednoduchá, každý roh, výklenek nebo prostup zabere čas,
• stav podkladu: rozpadlé zdivo nebo chybějící spád je potřeba nejdřív opravit,
• demontáž starého plechu: odstranění a likvidace původního oplechování je práce navíc,
• výška a přístup: vysoká budova nebo stísněný pozemek znamenají složitější lešení,
• materiál: titanzinek a měď jsou na zpracování náročnější než běžný plech.

V bytovém domě se o oplechování atiky rozhoduje společně, obraťte se proto na SVJ nebo správce domu. Pokud se při pracích mění vzhled nebo konstrukce střechy, třeba při zateplení atiky, ověřte si na stavebním úřadu, jaký postup vyžaduje aktuální stavební zákon. Nespoléhejte na to, že žádné povolení ani ohlášení potřeba není.

• Spád na fasádu nebo žádný spád: voda se drží na atice, stéká po stěně a zdivo vlhne.
• Chybějící nebo krátká okapnice: na fasádě vznikají stopy po stékající vodě.
• Příliš úzký plech: hrana atiky nebo zateplení zůstane odkrytá.
• Šrouby shora přes plech bez těsnění: každý otvor je cesta pro vodu.
• Pevné kotvení bez dilatace: plech se v létě i v zimě vlní a spoje praskají.
• Odbyté rohy: špatně překryté spoje v rozích jsou typickým místem zatékání.
• Hydroizolace končící pod hranou: mezi fólií a plechem zůstane mezera.
• Nevhodná kombinace kovů: koroze se projeví až po několika letech.

Při přebírání se podívejte ze střechy i ze země a zkontrolujte, že:

• plech vede souvisle po celém obvodu bez mezer,
• horní plocha má viditelný spád směrem do střechy,
• okapnice je po celé délce odsazená od fasády,
• rohy a ukončení jsou těsné a pěkně zarovnané,
• spoje mají přesah nebo drážku a dilatace jsou na vhodných místech,
• na horní straně plechu nejsou zbytečné otvory ani neutěsněné šrouby,
• hydroizolace je vytažená pod plech a spoj je uzavřený,
• plech není poškrábaný, promáčknutý ani zdeformovaný,
• po dešti nestojí na atice voda a na fasádě nejsou nové stopy,
• střecha i okolí jsou uklizené od odřezků a šroubů.

Jak dlouho oplechování atiky vydrží?

Záleží na materiálu a kvalitě provedení. Dobře udělané oplechování z odolného plechu vydrží desítky let. Dřív než samotný plech obvykle selžou špatně udělané rohy, spoje nebo napojení na izolaci.

Je při výměně hydroizolace nutné měnit i oplechování?

Většinou ano. Nová izolace se musí vytáhnout pod plech a u fóliové střechy se navařuje na poplastovaný plech. Staré oplechování se proto obvykle demontuje a nahradí novým.

Můžu dát nový plech přes staré oplechování?

Nedoporučuje se to. Pod starým plechem může být vlhké nebo poškozené zdivo a vrstvy nejde správně napojit. Starý plech je lepší odstranit, zkontrolovat podklad a teprve pak montovat nový.

Proč je fasáda pod atikou vlhká, i když je oplechování nové?

Obvykle za tím stojí spád na špatnou stranu, krátká okapnice nebo netěsný roh. Někdy zatéká i přes hydroizolaci, která není dotažená pod plech. Nechte detail zkontrolovat klempíři.