Revizní zpráva elektroinstalace (byt)

Revize se skládá z prohlídky, zkoušení a měření elektrické instalace. Výsledkem je revizní zpráva: dokument s popisem instalace, naměřenými hodnotami, seznamem závad a jasným závěrem, zda je instalace z hlediska bezpečnosti schopná provozu.

Rozlišují se dva hlavní druhy revize:

• výchozí revize se dělá před prvním uvedením nové nebo předělané instalace do provozu, tedy po novostavbě, rekonstrukci nebo větší úpravě rozvodů,
• pravidelná revize se opakuje po určité době a ověřuje, zda se stav instalace mezitím nezhoršil.

Revizi smí provést jen revizní technik s platným osvědčením pro příslušný rozsah elektrických zařízení. Běžný elektrikář, i když je zkušený, revizní zprávu vystavit nesmí. Pokud si nejste jistí, požádejte technika, aby vám osvědčení ukázal. Osvědčení revizních techniků vydává Technická inspekce České republiky, kde lze platnost ověřit.

Pro byty, které užíváte sami, není pevný povinný interval opakování revize stanoven tak přísně jako u firem a provozoven. Neznamená to ale, že revize není potřeba. V praxi se bez ní neobejdete v těchto situacích:

• po rekonstrukci elektroinstalace, i částečné, například po výměně rozvaděče, jističů nebo vedení v kuchyni a koupelně,
• při kolaudaci novostavby nebo při změně stavby; jaké doklady stavební úřad podle platného stavebního zákona požaduje, si vždy ověřte přímo na úřadě,
• při změně odběrného místa, například při navýšení hlavního jističe, kdy si revizní zprávu obvykle vyžádá distribuční společnost,
• při koupi nebo prodeji bytu; zákon ji u prodeje obvykle nevyžaduje, ale kupujícímu hodně řekne o stavu rozvodů, hlavně v panelácích s hliníkovými vodiči,
• po poruše, zkratu nebo požáru, kdy je potřeba zjistit příčinu a ověřit, že zbytek instalace je v pořádku,
• při pronájmu bytu, kdy chce pronajímatel mít doklad o bezpečném stavu.

U starších bytů se doporučuje nechat instalaci zkontrolovat zhruba jednou za deset let, při špatném stavu rozvodů i častěji. Pokud doma máte malé děti nebo seniory, kontrola dává o to větší smysl.

Pozor na rozdělení odpovědnosti. Za instalaci v bytě, tedy od elektroměru dál, odpovídá vlastník bytu. Za stoupačky, chodby, sklepy a další společné prostory odpovídá SVJ, družstvo nebo správce domu. Hlavní jistič před elektroměrem a samotný elektroměr spadají pod distribuční společnost, která má k zásahům vlastní pravidla.

V běžném bytě trvá revize obvykle jednu až tři hodiny. Ve větším bytě nebo u složitější instalace, například s elektrickým podlahovým topením, to může trvat déle. Postup bývá takový:

1. Technik si projde dostupnou dokumentaci: projekt, schéma rozvaděče nebo předchozí revizní zprávu.
2. Provede prohlídku: zkontroluje rozvaděč, popis jističů, stav zásuvek, vypínačů a viditelných vodičů a také to, zda jsou prvky vhodné pro daný prostor, třeba v koupelně.
3. Změří spojitost ochranného vodiče, tedy zda je „zem“ dovedená až do každé zásuvky a ke spotřebičům, které ji potřebují.
4. Změří izolační odpor, který ukáže, jestli izolace vodičů není poškozená nebo dosloužilá.
5. Změří impedanci poruchové smyčky, aby ověřil, že při poruše jistič vypne dostatečně rychle.
6. Vyzkouší proudový chránič, zda vypíná při správném unikajícím proudu a ve správném čase.
7. Vyhodnotí výsledky podle norem ČSN, zejména ČSN 33 2000-6, a vypracuje revizní zprávu.

Během měření bude elektřina v bytě chvílemi vypnutá. Počítejte s tím u lednice, počítače nebo akvária. Při měření izolačního odporu je potřeba odpojit spotřebiče ze zásuvek, jinak by mohly zkreslit výsledek nebo se poškodit.

Náročnost revize, a tím i čas technika, ovlivňuje hlavně stav bytu a podkladů:

• dokumentace: když máte schéma a starší revizní zprávu, technik nemusí zjišťovat, který jistič patří ke kterému pokoji,
• počet obvodů: víc obvodů, zásuvek a chráničů znamená víc měření,
• přístup k rozvaděči: rozvaděč schovaný za skříní nebo zazděný v obkladu práci zdržuje,
• stáří a stav rozvodů: u hliníkových vodičů a nepřehledných úprav z minulosti musí technik dohledávat zapojení,
• vlhké prostory: koupelna a balkon mají přísnější požadavky, takže kontrola je důkladnější,
• nalezené závady: revize sama závady neopravuje; jejich odstranění je samostatná práce elektrikáře a po ní je obvykle potřeba kontrolu zopakovat.

V praxi se opakují podobné nedostatky. Je dobré o nich vědět předem, aby vás výsledek nepřekvapil:

• chybějící proudový chránič: ve starých bytech obvykle není, přitom právě chránič při úrazu vypne proud ve zlomku sekundy,
• hliníkové vodiče ve špatném stavu: uvolněné nebo přehřáté spoje, které mohou způsobit požár,
• neodborné domácí úpravy: vyměněná zásuvka bez ochranného vodiče, světlo zapojené „po svém“, špatně dimenzovaný jistič,
• levný necertifikovaný materiál: zásuvky a prodlužovačky, které se při zatížení přehřívají,
• chybějící popis v rozvaděči, takže při poruše nikdo neví, co vypnout.

Pokud technik najde vážnou závadu, vyhodnotí instalaci jako neschopnou bezpečného provozu a může doporučit, aby se část rozvodů do opravy nepoužívala. Nejde o šikanu, ale o ochranu před úrazem a požárem. Pokud jste něco dělali svépomocí, řekněte mu to rovnou, ušetří to čas oběma stranám.

Do elektroinstalace smí zasahovat jen elektrikář s odpovídající odbornou způsobilostí. Opravy zjištěných závad proto nedělejte sami.

Revizní zprávu dostanete v písemné podobě. Uložte ji k dokumentům od bytu a při prodeji ji předejte novému majiteli. Než ji převezmete, zkontrolujte, že obsahuje:

• adresu a přesnou identifikaci bytu,
• druh revize, tedy zda jde o výchozí, nebo pravidelnou,
• jméno revizního technika, číslo jeho osvědčení a podpis,
• datum provedení revize a doporučený termín další revize,
• popis instalace včetně typu vodičů, počtu obvodů, jističů a chráničů,
• naměřené hodnoty pro jednotlivé obvody, ne jen obecné „vyhovuje“,
• seznam zjištěných závad s místem, kde se nacházejí, a návrhem opravy,
• jasný závěr, zda je instalace schopná bezpečného provozu.