Bandážování - oprava prasklin stěn a stropu

Většina prasklin v interiéru není statický problém. Nový dům si v prvních letech sedá a drobné trhliny se objevují hlavně tam, kde se potkávají různé materiály, například zdivo a betonový strop. Omítka při vysychání smršťuje, stěny reagují na změny teploty a vlhkosti. Ve starších domech bývá povrchová vrstva křehká a stačí sekání drážek pro novou elektroinstalaci. U sádrokartonu zase praskají spoje, které nebyly pořádně vyztužené.

Podle velikosti se praskliny dají zhruba rozdělit takto:

• vlasové praskliny na povrchu, často po vyschnutí omítky nebo nátěru: pokud se nezvětšují, někdy stačí tenká vrstva tmelu bez pásky,
• viditelné praskliny přibližně do 2 mm, typicky v rozích, na spojích sádrokartonu a na styku materiálů: tady se bez pásky a tmelu neobejdete,
• hluboké a pohybové praskliny, které se vracejí nebo se postupně rozšiřují: potřebují širší výztužnou síťku a víc vrstev tmelu.

Pokud se prasklina po opravě opakovaně vrací, vede šikmo od rohu okna, rozšiřuje se nebo prochází celou tloušťkou zdi, už nejde o práci pro malíře. Nechte stav posoudit statikem. V bytovém domě to nejdřív nahlaste SVJ nebo správci domu, protože se může jednat o nosnou konstrukci celé budovy.

Postup je podobný na omítce i na sádrokartonu, liší se hlavně volbou pásky a tmelu.

Příprava

Z okolí praskliny se odstraní uvolněná omítka a odlupující se barva. Samotná prasklina se nožem nebo hranou špachtle rozšíří do tvaru písmene V, aby měl tmel kam zatéct a čeho se chytit. Prach se vymete nebo vysaje. Starší, prašné a hodně savé povrchy se napenetrují, aby tmel nevyschl příliš rychle a dobře držel.

Vložení pásky

Samolepicí skelná páska se nalepí přímo na suchý podklad. Papírová páska se vkládá do tenké vrstvy čerstvého tmelu a špachtlí se z ní vytlačí vzduch a přebytečný tmel. Páska musí ležet rovně, bez bublin a záhybů, jinak bude každá nerovnost po vymalování vidět.

Tmelení a broušení

První vrstva tmelu pásku úplně překryje a rozetře se do stran. Po vyschnutí se povrch lehce přebrousí a nanese se druhá, tenčí a širší vrstva, která přechod srovná do roviny se stěnou. Doba schnutí závisí na tmelu, teplotě a tloušťce vrstvy, proto se řiďte údajem výrobce. Nakonec se plocha přebrousí jemným brusným papírem nebo mřížkou, obvykle se zrnitostí zhruba 120 až 180, a před malováním se napenetruje.

• papírová páska je standard u sádrokartonu, je pevná a dobře drží tvar, ale vyžaduje přesné uložení do tmelu,
• samolepicí skelná páska se snadno klade, proto je oblíbená u menších oprav a u začátečníků,
• výztužná (armovací) síťka je širší a hodí se na hlubší praskliny, rohy a přechody mezi materiály,
• rohové výztužné profily chrání a zpevňují vnější rohy sádrokartonu.

Na vnitřní stěny a sádrokarton se obvykle používá sádrový tmel, který se dobře brousí. Na závěrečné vyhlazení slouží jemný finální tmel. Do koutů, kde se potkávají různé materiály a spoj se přirozeně hýbe, třeba mezi stropem a sádrokartonovou příčkou, se často dává pružný akrylátový tmel. Tvrdý sádrový tmel by tam dřív nebo později praskl.

Nejjednodušší je krátká prasklina na rovné stěně v prázdné místnosti, která se bude stejně celá malovat. Víc času zaberou praskliny na stropě, v koutech a na styku stropu se stěnou, kde se pracuje ze žebříku a v nepohodlné poloze. Pomalejší je i práce na starých, drolivých omítkách, které je potřeba nejdřív očistit a zpevnit, a u pohybových prasklin, které potřebují víc vrstev. V obydleném bytě se musí zakrýt nábytek a podlahy, což také přidá práci. Naopak se vyplatí, když bandážování probíhá spolu s malováním nebo stěrkováním celé místnosti, protože navazující kroky se dělají najednou.

• tmel bez pásky: na prasklinu, která pracuje, nestačí a trhlina se obvykle vrátí,
• špatně uložená páska: bubliny, záhyby a málo přitlačené okraje vytvoří pod barvou viditelné vlny nebo se páska časem odlepí,
• spěch: tmel nanesený na nevyschlou vrstvu se často propadne nebo popraská,
• vynechaná penetrace: tmel i barva hůř drží a opravené místo se po vymalování liší leskem nebo odstínem,
• příliš úzké tmelení: silný pruh tmelu těsně kolem pásky vytvoří hrbolek, druhou vrstvu je potřeba táhnout šířeji,
• odbyté broušení: stopy po špachtli a ostré přechody jsou pod barvou ještě výraznější, hlavně při bočním světle z okna.

Menší prasklinu na stěně, na kterou dosáhnete z nízkého žebříku, zvládnete i sami. Větší plochy, stropy přes celou místnost nebo nové sádrokartonové konstrukce je rozumnější přenechat malíři nebo sádrokartonáři.

1. Zakrýt podlahu a nábytek v okolí opravy.
2. Odstranit uvolněnou omítku a barvu a prasklinu nožem rozšířit do tvaru V.
3. Vymést nebo vysát prach z praskliny a okolí.
4. Napenetrovat okolí praskliny a nechat zaschnout podle údaje na obalu.
5. Vyplnit prasklinu tmelem a nalepit nebo vložit pásku přesně na střed trhliny.
6. Překrýt pásku první vrstvou tmelu a rozetřít ji do stran.
7. Po vyschnutí lehce přebrousit a nanést druhou, širší a tenčí vrstvu.
8. Přebrousit do roviny jemným papírem, oprášit a před malováním napenetrovat.

• při posvícení baterkou ze strany nejsou vidět hrany pásky ani stopy po špachtli,
• opravené místo plynule přechází do okolní stěny bez hrbolku,
• páska nikde neodstává a pod tmelem nejsou bubliny,
• povrch je před malováním oprášený a napenetrovaný,
• v koutech, kde konstrukce pracuje, je použitý pružný tmel,
• po vymalování se opravené místo neliší leskem ani odstínem.