Seškrábání staré barvy (malby)

Nejjednodušší zkouška trvá pár vteřin. Přejeďte po stěně suchou dlaní. Když vám na ruce zůstane bílý prášek, malba se otírá a s velkou pravděpodobností jde o křídovou nebo klihovou barvu. Druhá zkouška je s mokrou houbou: vodová malba po několika přetřeních změkne, rozmaže se nebo se začne smývat. Disperzní barva zůstane pevná.

Proč na tom záleží? Křídová vrstva je měkká a nesoudržná. Nová barva se na ni sice přilepí, ale drží jen na tomto prášku. Při schnutí se vrstva stáhne a celá malba se začne loupat v šupinách, někdy už za pár týdnů. Pomůže i obyčejná lepicí páska: nalepte ji na stěnu, pevně přitlačte a prudce strhněte. Pokud na ní zůstane hodně staré barvy, je potřeba podklad očistit.

Vápenná malba bývá tvrdší a méně se otírá. Když je na stěně jedna nebo dvě pevné vrstvy, někdy stačí důkladná penetrace. Silné, popraskané nebo odlupující se vrstvy je ale potřeba také odstranit.

U vodové malby se téměř vždy používá namáčení. Voda malbu změkčí, takže není nutné brousit ani sahat po chemii. V praxi postup vypadá takto:

• příprava místnosti: vynést nebo zakrýt nábytek, podlahu zakrýt fólií a na ni položit papír nebo karton, který nasaje vodu a nebude klouzat,
• ochrana elektřiny: vypnout jistič okruhu a zásuvky s vypínači přelepit páskou, protože do nich stéká voda,
• namáčení: stěnu navlhčit teplou vodou válečkem, štětkou nebo postřikovačem, vždy po menších plochách,
• čekání: nechat vodu působit, dokud malba nezměkne, obvykle zhruba 10 až 20 minut, u silnějších vrstev i déle a opakovaně,
• škrabání: širokou špachtlí nebo škrabkou táhnout pod mírným úhlem, bez tlačení do omítky,
• umytí: zbytky smýt houbou a čistou vodou, dokud se stěna přestane otírat,
• vysušení: nechat stěnu před dalšími kroky důkladně vyschnout.

Po seškrábání obvykle následuje vytmelení rýh a výtluků, jemné přebroušení a penetrace. Penetrace zpevní podklad a sjednotí jeho savost. Jsou to samostatné práce, ale k dobré malbě patří.

Stejná plocha může jednou zabrat hodinu a jindy celé odpoledne. Náročnost, a tím i cenu, ovlivňuje hlavně:

• počet vrstev: jedna tenká křídová vrstva jde dolů skoro sama, deset vrstev z různých desetiletí se musí namáčet opakovaně,
• druh malby: křídová a klihová barva měkne rychle, vápenná pomaleji a někdy dá víc práce,
• strop nebo stěna: strop je fyzicky náročnější, voda kape a pracuje se ze žebříku nebo pojízdného lešení,
• stav omítky: když se při namáčení ukáže dutá nebo drolivá omítka, přibude oprava,
• detaily: štuky, rozety, lišty, rohy a okolí oken se dělají pomalu a ručně,
• prázdná nebo zařízená místnost: v prázdném prostoru jde práce rychleji a s menším rizikem poškození,
• plíseň: napadená místa je potřeba ošetřit přípravkem proti plísním a zjistit, odkud se bere vlhkost.

Zvláštní případ je sádrokarton. Ten se nesmí promáčet, jinak papírová vrstva nasákne a začne se odlupovat. Navlhčuje se jen lehce a škrabe se velmi opatrně.

Seškrábání vodové malby zvládne i šikovný laik. Nepotřebujete chemii ani hlučné nářadí, jen trpělivost. U stropu si zajistěte stabilní žebřík nebo malé lešení. Nezapomeňte na brýle, protože kapky s vápnem dráždí oči.

1. Udělat zkoušku dlaní a mokrou houbou a ověřit, že jde o vodovou malbu.
2. Vynést nábytek, podlahu zakrýt fólií a savým papírem, okraje přelepit páskou.
3. Vypnout jistič okruhu v místnosti a zásuvky i vypínače přelepit.
4. Připravit kbelík teplé vody, váleček nebo postřikovač, širokou špachtli a houbu.
5. Navlhčit plochu zhruba jednoho až dvou metrů čtverečních.
6. Počkat, až malba změkne, a podle potřeby navlhčit ještě jednou.
7. Seškrábat změklou vrstvu tahy shora dolů, škrabku držet naplocho.
8. Zbytky smýt houbou, vodu průběžně měnit.
9. Pokračovat na další ploše, dokud není hotová celá stěna.
10. Nechat stěnu vyschnout podle teploty a větrání, obvykle alespoň den.
11. Zkontrolovat stěnu dlaní a páskou, teprve potom tmelit a penetrovat.

V praxi se stává, že někdo seškrábe jen odlupující se místa a zbytek přemaluje. Nová barva pak drží na staré křídě a časem se odloupne i tam, kde stěna vypadala dobře. Další chybou je nedůkladné umytí. Když se stěna po seškrábání pořád otírá, penetrace se nemá čeho chytit.

Časté je také příliš ostré nářadí nebo velký tlak. Škrabka pak vyrývá do omítky rýhy a přibude zbytečné tmelení. Potíže dělá i netrpělivost: tmelení nebo malování na vlhkou stěnu vede ke skvrnám a špatné přilnavosti. Nepodceňujte ani vodu u zásuvek. Vypnutí jističe a přelepení zabere minutu.

Při přebírání práce od malíře i při kontrole vlastní práce si všímejte těchto bodů:

• stěna se po přejetí suchou dlaní neotírá,
• lepicí páska po stržení neodnáší žádné zbytky malby,
• na stěně nezůstaly ostrůvky staré barvy, hlavně v rozích, u lišt a kolem oken,
• omítka není rozrytá hlubokými rýhami od škrabky,
• dutá nebo drolivá místa jsou označená a domluvená k opravě,
• podlaha, okna a zárubně jsou čisté a bez zaschlých zbytků,
• stěna je před dalšími kroky suchá na pohled i na dotek.