Pokládka a montáž keramické/betonové taškové krytiny

Keramická, tedy pálená taška vzniká vypálením hlíny. Při správné montáži vydrží desítky let a dlouho drží barvu. Glazovaná verze má hladší povrch, voda z ní rychleji stéká a mech se na ní hůř uchytí. Pro starší nebo slabší krovy vyrábějí výrobci i odlehčené pálené tašky.

Betonová taška je rozměrově velmi přesná, a proto se pokládá rychle a pravidelně. Je pevná, ale obvykle těžší, takže krov musí její váhu bez problémů unést. Na moderní domy se často volí ploché modely s jednoduchým profilem.

Při výběru porovnávejte hlavně tři věci:

• hmotnost krytiny a to, jestli ji krov unese (při rekonstrukci je rozumné nechat krov posoudit statikem),
• minimální sklon střechy, který pro daný model uvádí výrobce,
• vzhled a to, jak krytina zapadne do okolní zástavby.

Někteří lidé zvažují jako alternativu plechovou krytinu. Je lehčí a zvládne i menší sklony, v dešti je ale hlučnější a působí jinak než klasická tašková střecha.

Taška je jen vrchní vrstva střechy. Když pod ní něco nesedí, ani kvalitní krytina střechu nezachrání. Před pokládkou má být připravena tato skladba:

• krov, tedy nosná dřevěná konstrukce ošetřená proti hmyzu, houbám a vlhkosti,
• pojistná hydroizolace, obvykle difuzní fólie, která zachytí vodu nafoukanou pod tašky a odvede ji do okapu,
• kontralatě, které vytvoří větranou mezeru mezi fólií a krytinou,
• střešní latě v rozteči podle technického listu konkrétní tašky,
• u obytného podkroví i tepelná izolace mezi krokvemi a parozábrana na straně interiéru.

Proč se tolik mluví o rozteči latí? Každý model tašky má přesně daný rozestup. Už odchylka několika milimetrů způsobí, že tašky do sebe nezapadnou, vzniknou mezery a střecha začne zatékat. Rozteč se proto vždy měří podle výrobce, nikdy od oka.

Stejně důležité je větrání. Vzduch, který proudí pod krytinou od okapu k hřebeni, odvádí vlhkost. Když větraná mezera chybí nebo je příliš nízká, vlhkost kondenzuje, dřevo krovu vlhne a izolace přestává dobře fungovat.

Klasická skládaná taška se obvykle pokládá na střechy se sklonem zhruba nad 22°. Pro nižší sklon existují modely a řešení s doplňkovou hydroizolací a těsněním. Přesnou hranici ale vždy určuje výrobce konkrétní tašky. Obecné zásady pro skladbu střechy popisují normy ČSN a pravidla, ze kterých vycházejí čeští pokrývači a klempíři.

Pokud při rekonstrukci zároveň zateplujete podkroví, zjistěte si, jestli se na zateplení střechy nevztahuje aktuální výzva programu Nová zelená úsporám. Podmínky se mění, proto je ověřte přímo u programu ještě před zahájením prací.

Dobrý pokrývač nezačíná taškou, ale měřením. Celou plochu si rozvrhne tak, aby bylo co nejméně řezů a aby řady seděly na okrajích i u hřebene.

1. Zaměřit střechu a rozvrhnout počet řad a sloupců tašek.
2. Osadit háky a žlaby okapového systému ještě před krytinou.
3. Založit první řadu u okapu, která určuje rovinu celé střechy.
4. Pokládat tašky zdola nahoru a v řadách je správně provázat.
5. Kotvit tašky příchytkami podle pokynů výrobce, hlavně na okrajích, u hřebene a v místech vystavených větru.
6. Vyřešit detaily: štítové okraje, úžlabí, hřeben s hřebenáči a větracím pásem.
7. Oplechovat komín, střešní okna a další prostupy.
8. Zkontrolovat těsnost a odstranit ze střechy odřezky a prach z řezání.

Klempířské práce u komína, oken a v úžlabích jsou místa, kudy střecha zatéká nejčastěji. Proto je dobré, když klempíř pracuje souběžně s pokrývačem a detaily řeší spolu, ne až jako dodatečnou opravu.

Jde o práci ve výšce. Patří do rukou zkušené party, která má lešení nebo jiné zajištění proti pádu. Svépomocnou pokládku nelze doporučit.

Nejjednodušší je velká sedlová střecha bez prostupů. Pokrývač tam ukládá celé tašky v pravidelných řadách a vedlejší práce je málo. Naopak práci prodlužuje a prodražuje:

• členitá střecha s vikýři, valbami a úžlabími, kde je potřeba hodně řezat,
• větší počet komínů, střešních oken a dalších prostupů,
• strmá střecha nebo špatný přístup k domu, například úzká ulice bez místa pro lešení,
• nízký sklon, který vyžaduje doplňkové těsnění,
• u rekonstrukce demontáž a odvoz staré krytiny a případné opravy krovu.

Při výměně krytiny na stávajícím domě si předem ověřte na stavebním úřadě, jestli podle aktuálního stavebního zákona potřebujete povolení nebo jiný úkon. Záleží hlavně na tom, jestli se mění vzhled, materiál nebo nosná konstrukce. V památkové zóně se navíc vyjadřuje orgán památkové péče. V bytovém domě se o střeše rozhoduje se SVJ nebo se správcem domu.

Oprava zatékající střechy patří k nepříjemným a drahým pracím. Většině problémů se dá předejít, když se pokládka udělá poctivě hned napoprvé. V praxi se opakují tyto chyby:

• chybějící nebo příliš nízké kontralatě, takže střecha nevětrá a krov vlhne,
• nepřesná rozteč latí, při které tašky nedosednou,
• taška položená na menší sklon, než výrobce připouští, bez doplňkového těsnění,
• slabé nebo chybějící kotvení okrajových a hřebenových tašek, které pak strhne vítr,
• špatně oplechovaný komín, okno nebo úžlabí,
• pokládka v dešti nebo v mrazu, kdy fólie a těsnění nedrží, jak mají.

Pomůže i rozumná objednávka materiálu. Tašky se obvykle objednávají s rezervou zhruba 5 až 10 % na řezy a poškození. Dokupovat později stejnou šarži bývá problém, protože odstín se mezi výrobními sériemi mírně liší.

Při přebírání prací si projděte střechu zvenku i z podkroví. Zkontrolujte hlavně:

• řady tašek jsou rovné a tašky do sebe pravidelně zapadají,
• okrajové, hřebenové a exponované tašky jsou připevněné příchytkami,
• hřeben je uzavřený hřebenáči a větrání u okapu i u hřebene je volné,
• oplechování komína, oken a úžlabí je těsné a voda z něj stéká správným směrem,
• žlaby mají spád a voda z nich odtéká do svodů,
• z podkroví nejsou vidět mokrá místa ani poškozená fólie,
• na střeše ani ve žlabech nezůstaly odřezky a nečistoty,
• máte předané technické listy krytiny a doklady potřebné pro záruku.

Vyplatí se nahlédnout do podkroví i po prvním vydatnějším dešti. Případný drobný problém se tak odhalí ještě v záruční době.