Spárování obkladů a dlažeb

Proč se obkladačky nekladou těsně k sobě? Žádná dlaždice nemá úplně přesný rozměr a podklad se při změnách teploty a vlhkosti mírně pohybuje. Spára tyto rozdíly vyrovná a k tomu plní několik dalších úkolů:

• brání vodě a nečistotám, aby se dostaly pod obklad k lepidlu a podkladu,
• uzavírá povrch, takže se v mezerách nedrží špína a plísně se chytají hůř,
• pomáhá rozložit zatížení a chrání hrany dlaždic před odštípnutím,
• dotváří vzhled: barva spáry může plochu opticky sjednotit, nebo naopak zvýraznit formát dlaždic.

Je ale dobré vědět, že běžná cementová spára není hydroizolace. Ve sprše a kolem vany musí být pod obkladem vodotěsná vrstva. Spára jen omezuje množství vody, které se k ní dostane.

Spárovací hmoty se podle normy ČSN EN 13888 dělí na cementové a reaktivní (epoxidové). Na obalu obvykle najdete označení třídy, podle kterého se dá vybírat.

Cementová spárovací hmota

Používá se ve velké většině bytů a domů. Na suché a běžně namáhané plochy stačí základní hmota. Do koupelny, kuchyně a na podlahy se vyplatí hmota se zvýšenou odolností proti vodě a otěru (třída CG2). Dobře se s ní pracuje a v případě potřeby se dá později vyškrábat a obnovit.

Flexibilní cementová hmota

Hodí se všude, kde se podklad víc pohybuje: na podlahové topení, na terasy a balkony, na velkoformátové dlaždice nebo na sádrokarton. Díky přísadám lépe snese výkyvy teplot a drobné pohyby, aniž by praskala.

Epoxidová hmota

Skoro nenasákne vodu, odolá chemikáliím a snadno se čistí. Volí se do sprchových koutů bez vaničky, do kuchyní za linku, do provozů s vysokými nároky na hygienu a na mozaiky. Práce s ní je ale náročnější: hmota rychle tuhne, čistí se jiným postupem a zbytky, které na dlaždicích zaschnou, jdou dolů velmi těžko.

Silikon do rohů a styčných míst

Kout mezi stěnou a podlahou, vnitřní rohy obkladu a okolí vany, sprchové vaničky a umyvadla se nespárují cementem, ale pružným sanitárním silikonem. Na těchto místech se materiály pohybují proti sobě a tvrdá spára by dřív nebo později praskla.

1. Čekání na lepidlo: spárovat se začíná až po vytvrdnutí lepidla. U běžných lepidel to bývá zhruba po jednom dni, přesnou dobu uvádí výrobce.
2. Vyčištění spár: z mezer se odstraní vytlačené lepidlo, křížky a prach, aby byla spára po celé délce stejně hluboká.
3. Navlhčení: u cementové hmoty se savé dlaždice a okraje spár lehce navlhčí, aby z hmoty nevysávaly vodu.
4. Míchání: hmota se rozmíchá s přesným množstvím vody podle návodu. Přilévání vody „od oka“ způsobuje rozdíly v barvě.
5. Vtlačení: gumovou stěrkou se hmota vtlačuje do spár šikmými tahy napříč spárami, dokud nejsou úplně plné.
6. První omytí: když hmota zmatní a při doteku se neroztírá, povrch se omyje vlhkou, dobře vyždímanou houbou krouživými nebo šikmými pohyby.
7. Odstranění povlaku: po zaschnutí zůstane na dlaždicích jemný šedý závoj, ten se setře suchým hadrem.
8. Silikon a ošetření: do rohů a styčných míst se natáhne silikon. Cementové spáry se po úplném vyschnutí mohou impregnovat.

Náročnost spárování se liší víc, než byste čekali, a od ní se odvíjí i čas a cena práce. Práci prodlužují hlavně:

• mozaika a malé formáty, kde je na jednom metru čtverečním hodně metrů spár,
• strukturované a matné dlaždice, ze kterých se zbytky hmoty smývají pracněji,
• savá dlažba a přírodní kámen, které je někdy potřeba předem ošetřit, aby se nezabarvily,
• kontrastní barva, třeba tmavá spára na světlé dlaždici, kde je vidět každá nepřesnost,
• epoxidová hmota, která vyžaduje rychlou a přesnou práci po malých plochách,
• obnova starých spár, kdy je potřeba původní hmotu nejdřív vyškrábat, aniž by se poškodily hrany dlaždic.

Naopak velké formáty s úzkými rovnými spárami a hladké lesklé obkladačky se spárují poměrně rychle.

• spárování příliš brzy, kdy lepidlo ještě nevytvrdlo a dlaždice se můžou pohnout,
• zbytky lepidla ve spárách, kvůli kterým je vrstva hmoty místy příliš tenká a praská,
• moc vody při míchání nebo omývání, což vede ke světlejším skvrnám a měkkým spárám,
• omývání podél spár, které hmotu vytahuje a dělá nerovné žlábky,
• tvrdá hmota v rozích a u vany místo silikonu,
• použití více balení s rozdílným číslem šarže, aniž by se nejdřív smíchala dohromady.

Spárování obkladu v koupelně nebo zástěry v kuchyni zvládnete i sami, pokud máte trpělivost. Začněte cementovou hmotou a na nenápadném místě si vyzkoušejte, jak rychle hmota zmatní.

1. Ověřit na obalu lepidla, že uběhla doba potřebná před spárováním.
2. Vyčistit spáry od lepidla, křížků a prachu.
3. Zakrýt vanu, vaničku a baterie.
4. Rozmíchat menší množství hmoty přesně podle návodu a nechat ji krátce odstát.
5. Vtlačovat hmotu gumovou stěrkou šikmo přes spáry na ploše zhruba jednoho až dvou metrů čtverečních.
6. Počkat, až hmota zmatní, a omýt povrch vyždímanou houbou krouživými pohyby.
7. Uhladit spáry houbou nebo zaobleným nástrojem, aby byly stejně hluboké.
8. Po zaschnutí setřít šedý povlak suchým hadrem.
9. Natáhnout silikon do rohů a styčných míst.
10. Nepoužívat sprchu ani nezatěžovat podlahu dřív, než to dovolí výrobce.

• spáry jsou plné po celé délce, bez děr, bublin a vydrolených míst,
• hloubka a šířka jsou všude přibližně stejné,
• barva je jednotná, bez světlých a tmavých skvrn,
• na dlaždicích nezůstal povlak ani zaschlé zbytky hmoty,
• rohy, kouty a okolí zařizovacích předmětů jsou vyplněné silikonem, ne cementem,
• při poklepání ani při chůzi po dlažbě se spáry nedrolí,
• víte od obkladače, kdy můžete prostor začít používat a zda se doporučuje impregnace.