Montáž obkladu a dlažby gres nad 60 cm

U malých dlaždic spára schová drobnou nerovnost podkladu. Velká dlaždice se ale nepřizpůsobí, leží jako deska. Když je pod ní hrbolek nebo prohlubeň, zůstane pod ní dutina, nebo vyčnívá hrana vůči sousední dlaždici. Proto u této práce rozhoduje hlavně podklad a způsob lepení.

Na stránce se potkávají tři blízké položky:

• gres nad 60 cm je obecné označení pro dlaždice, u kterých aspoň jedna strana přesahuje 60 cm, tedy například 60 × 120, 80 × 80 nebo 120 × 120 cm,
• pokládka 60 × 120 cm je velmi rozšířený velký formát, zvládnou ho dva lidé s přísavkami a dobře se rozvrhuje i do běžné koupelny,
• nadrozměrné desky (například 120 × 260 cm) jsou samostatná kategorie, potřebují přepravní rámy, víc lidí a téměř dokonale rovný podklad.

Záleží i na tloušťce. Běžný gres má obvykle kolem 9 až 10 mm. Tenké desky kolem 6 mm jsou lehčí, ale při manipulaci se snáz zlomí. Silné venkovní desky kolem 20 mm se často kladou na terče nebo do štěrku, což je jiný postup než lepení v interiéru. Roli hraje i povrch: lesklý (leštěný) gres ukáže každý výškový rozdíl na hranách, matný a strukturovaný je shovívavější a na podlahu do koupelny nebo na terasu je bezpečnější, protože tolik neklouže.

1. Zaměřit místnost a připravit plán kladení: směr dlaždic, osu spár a rozmístění řezů tak, aby u stěn nevznikaly úzké proužky.
2. Zkontrolovat rovinnost a pevnost podkladu dlouhou latí, nerovnosti vyrovnat stěrkou nebo samonivelační hmotou.
3. Podklad zbavit prachu a napenetrovat, v koupelně a sprše udělat hydroizolaci včetně pásek v rozích a kolem vpustí.
4. Namíchat flexibilní lepidlo míchadlem na pomalé otáčky a nanést ho zubovou stěrkou na podklad i na rub dlaždice (oboustranné lepení, takzvaná metoda buttering-floating).
5. Dlaždici přenést na přísavkách, položit, dotlačit a srovnat s pomocí nivelačního systému s klíny nebo spojkami.
6. Občas některou dlaždici nadzvednout a zkontrolovat, jestli lepidlo pokrývá celý rub.
7. Nechat lepidlo vytvrdnout podle pokynů výrobce, odstranit nivelační spony a vyspárovat.
8. Dilatační spáry po obvodu a v koutech vyplnit pružným tmelem, plochu očistit.

Na stěně se první řada často opírá o pomocnou lať, aby těžká dlaždice nesjela dolů, dokud lepidlo nezatuhne.

Podklad musí být pevný, suchý a rovný. Výrobci velkých formátů obvykle požadují odchylku rovinnosti přibližně do 2 mm na dvoumetrové lati, někteří i přísnější. Potěr musí být dostatečně vyzrálý. U anhydritu se navíc měří zbytková vlhkost a povrch se přebrousí.

Lepidlo se používá flexibilní cementové, zpravidla třídy C2TE S1 nebo S2 podle ČSN EN 12004. Písmeno S znamená, že spoj vydrží drobné pohyby podkladu a změny teploty. Zubová stěrka mívá u velkých formátů obvykle zub kolem 10 až 12 mm. Cílem je téměř úplné pokrytí rubu bez dutin.

Spáry mají mít aspoň takovou šířku, jakou doporučuje výrobce dlažby. U rektifikovaných dlaždic (se zabroušenými hranami) to bývá obvykle od 2 mm výš. Úplně nulová spára není dobrý nápad, plocha potřebuje prostor na drobný pohyb. Kromě běžných spár jsou potřeba dilatace po obvodu místnosti, v přechodech mezi místnostmi a na velkých plochách.

A co podlahové topení? Gres s ním funguje dobře, protože dobře vede teplo. Před pokládkou má proběhnout tlaková zkouška rozvodů a náběhové vytápění potěru, po pokládce se topení zapíná postupně.

Pracnost, a tedy i výsledná cena, závisí hlavně na těchto věcech:

• stav podkladu: rovný nový potěr ušetří hodně času, staré křivé omítky a podlahy je potřeba nejdřív vyrovnat,
• velikost a hmotnost dlaždic: 60 × 120 cm zvládne dvojice, nadrozměrné desky potřebují víc lidí a rámy,
• členitost prostoru: niky, výklenky, sprchový kout se spádem, okenní ostění a hodně řezů kolem trubek práci prodlužují,
• kombinace stěny a podlahy: když na sebe mají spáry navazovat, plánování je náročnější,
• vzor: pokládka na vazbu se dělá s posunem obvykle nejvýš o třetinu, protože velké dlaždice bývají mírně prohnuté, u navazující kresby, třeba imitace mramoru, se dlaždice musí třídit,
• logistika: úzké schodiště nebo malý výtah v panelovém domě komplikuje vynášení velkých kartonů.

V bytovém domě je dobré předem domluvit hlučné práce a vynášení materiálu se SVJ nebo se správcem domu. Samotná výměna obkladu a dlažby obvykle povolení nepotřebuje. Pokud ale souvisí s většími změnami, například s bouráním příček nebo zásahem do stoupaček, ověřte si na stavebním úřadu, co podle aktuálního stavebního zákona potřebujete.

• lepení na nevyrovnaný podklad v naději, že se to dorovná lepidlem,
• lepidlo nanesené jen na podklad nebo do „buchet“, pod dlaždicí pak zůstanou dutiny, které při poklepu duní a pod zátěží praskají,
• levné neflexibilní lepidlo, které nezvládne pohyb podkladu ani podlahové topení,
• chybějící nivelační systém, hrany sousedních dlaždic pak stojí v různých výškách,
• zapomenuté dilatace po obvodu a na velkých plochách,
• předčasné chození po dlažbě nebo spárování před vytvrdnutím lepidla,
• neopatrná manipulace, při které se ulomí roh nebo dlaždice praskne ještě před položením.

Po dodání materiálu se vyplatí skladovat kartony nastojato nebo na rovné podložce a zkontrolovat, jestli jsou dlaždice ze stejné výrobní šarže.

• přejet latí po ploše a zkontrolovat rovinnost v různých směrech,
• přejet prstem nebo nehtem přes spoje, hrany sousedních dlaždic by neměly citelně přečnívat,
• jemně poklepat na dlaždice, hlavně v rozích a uprostřed, jestli nezní dutě,
• zkontrolovat, že jsou spáry rovné, stejně široké a úplně vyplněné,
• prohlédnout řezy u stěn, zárubní a kolem potrubí,
• ověřit, že po obvodu a v koutech jsou pružné dilatační spáry,
• ve sprše zkontrolovat spád k vpusti a napojení na hydroizolaci,
• u podlahového topení si nechat vysvětlit, kdy a jak ho postupně zapínat,
• převzít náhradní dlaždice ze stejné šarže pro případnou opravu.