Instalace tepelného čerpadla vzduch-voda

Instalací se v ceníku rozumí práce topenáře při osazení a zapojení jednoho tepelného čerpadla vzduch-voda. Typicky jde o tyto úkony:

• osazení venkovní jednotky na připravený základ, podstavec nebo konzolu, včetně vyrovnání a antivibračních podložek,
• osazení vnitřní jednotky, hydraulického modulu nebo kompaktní jednotky se zásobníkem,
• hydraulické propojení venkovní a vnitřní části a napojení na otopnou soustavu a ohřev teplé vody,
• montáž armatur, které k čerpadlu patří, například filtru, uzávěrů, pojistného ventilu a odvzdušnění,
• odvod kondenzátu od venkovní jednotky,
• napuštění, odvzdušnění a tlaková zkouška okruhu,
• první spuštění, základní nastavení regulace a zaškolení majitele.

Co instalace běžně nezahrnuje: samotné tepelné čerpadlo, zásobník, akumulační nádrž, betonový základ, výkop pro potrubí, elektrickou přípojku a revizi elektroinstalace. Silové zapojení dělá elektrikář s příslušným oprávněním. U děleného systému, takzvaného splitu, kde se na stavbě spojuje chladivové potrubí, smí chladivový okruh otevírat a plnit jen osoba s certifikátem pro práci s fluorovanými skleníkovými plyny. U monobloku je chladivo uzavřené ve venkovní jednotce z výroby a mezi jednotkami teče jen voda.

Uvedení do provozu provádí u mnoha značek, například NIBE, Daikin, Regulus, Stiebel Eltron nebo MasterTherm, autorizovaný servisní technik výrobce nebo smluvní partner. Na tom často závisí i prodloužená záruka. Před podpisem smlouvy si ověřte, kdo spouštění dělá a zda je v ceně.

V novostavbě se tepelné čerpadlo montuje zpravidla po omítkách a potěrech, když je dům uzavřený a rozvody topení jsou hotové. Při rekonstrukci se čerpadlo často připojuje ke stávajícím radiátorům. Pak je potřeba nejdřív ověřit, zda radiátory dokážou vytopit dům i při nižší teplotě vody. Tepelné čerpadlo pracuje nejúsporněji s nízkou teplotou topné vody, ideálně s podlahovým topením. U starých radiátorů navržených na 70 až 80 °C se může stát, že v mrazech nebudou stačit.

Před příchodem montážní party by mělo být hotové:

• Výpočet tepelných ztrát domu. Bez něj se výkon čerpadla jen odhaduje. Předimenzované čerpadlo často spíná a vypíná, poddimenzované v mrazech dlouho jede na elektrickou patronu.
• Základ nebo konzola pro venkovní jednotku. Betonový pás nebo blok, případně podstavec, ve výšce nad běžnou sněhovou pokrývkou v dané lokalitě.
• Prostup zdí. Otvor nebo chránička pro potrubí a kabel, ideálně připravené už při hrubé stavbě.
• Odvod kondenzátu. Štěrkové lože, vsakovací jímka nebo napojení na dešťovou či domovní kanalizaci. Venkovní jednotka podle výrobců vyprodukuje v zimě i desítky litrů kondenzátu denně.
• Elektrický přívod. Samostatně jištěný přívod podle požadavků výrobce a dohoda s distributorem elektřiny, pokud se mění hlavní jistič nebo sazba.
• Místo pro vnitřní jednotku. Technická místnost s přístupem k rozvodům, k odpadu pro pojistný ventil a s prostorem pro servis.

Umístění venkovní jednotky

Nejdůležitější rozhodnutí celé montáže. Jednotka potřebuje volný přívod vzduchu a vyfukovaný studený vzduch se nesmí vracet zpět do sání. Výrobci doporučují vyhnout se rohům a prostorům mezi dvěma zdmi, protože odrazy zesilují hluk. Nevhodné je i místo pod oknem ložnice, u terasy nebo těsně u hranice se sousedem. Pokud může ze střechy padat sníh nebo led, jednotka potřebuje stříšku. U chladiva R290, které používá řada novějších monobloků, stanovuje výrobce bezpečnostní zónu kolem jednotky, ve které nesmí být například šachty, světlíky, větrací otvory ani vstupy do sklepa.

Osazení na základ nebo konzolu

Jednotka se ukládá na betonový základ, podstavec nebo nosnou konzolu na zdi. Musí být ve vodováze a pod nožičkami mají být antivibrační podložky. Konzola na zdi je kompromis. Šetří místo, ale u lehkých stěn nebo u stěny ložnice může přenášet vibrace do domu. Většina topenářů proto dává přednost samostatnému základu na zemi.

Hydraulické napojení

Mezi venkovní a vnitřní jednotkou se vede izolované potrubí. Venku potřebuje izolaci odolnou vůči vlhkosti a UV záření. Na přípojky se montují pružné hadice, které tlumí vibrace, a filtr, který chrání výměník čerpadla před nečistotami ze soustavy. Při napojení na starou soustavu se vyplatí rozvody předem propláchnout a doplnit odkalovač s magnetem. Kal ze starých radiátorů je častou příčinou poruch.

Napojení na topení a teplou vodu

Podle projektu se čerpadlo napojuje přímo na otopný okruh nebo přes akumulační nádrž či hydraulický vyrovnávač dynamických tlaků. Pro ohřev teplé vody se používá trojcestný ventil a zásobník s dostatečně velkým výměníkem. Běžný zásobník ke kotli má výměník často příliš malý a voda se pak dohřívá elektrickou patronou. Výrobci také uvádějí minimální objem vody v soustavě a minimální průtok, který musí být zajištěn vždy, i když jsou termostatické hlavice zavřené.

Kondenzát a ochrana proti mrazu

Odvod kondenzátu se vede do štěrkového lože pod nezámrznou hloubkou, do dešťové kanalizace nebo přes sifon do domovní kanalizace. Venkovní část odvodu potřebuje ochranu proti zamrznutí, často topný kabel. Pokud hydraulika venku není chráněná proti mrazu a čerpadlo se při výpadku proudu zastaví, voda ve výměníku může zamrznout. Řešením je nemrznoucí směs, protimrazové ventily nebo oddělení okruhu podle pokynů výrobce.

Napuštění, tlaková zkouška a spuštění

Okruh se napustí upravenou vodou, odvzdušní a provede se tlaková zkouška. Elektrikář dokončí silové zapojení a technik čerpadlo spustí. Nastavuje se ekvitermní křivka, tedy závislost teploty topné vody na venkovní teplotě, ohřev teplé vody, antilegionelový program a časové režimy. Nakonec se vyplní protokol o uvedení do provozu.

Monoblok

Celý chladivový okruh je ve venkovní jednotce. Do domu vede jen vodní potrubí. Montáž je jednodušší a není při ní potřeba certifikát pro fluorované plyny. Nevýhodou je, že vodní potrubí venku je nutné chránit proti mrazu a vzdálenost mezi jednotkami bývá omezená.

Split

Kompresor je venku, výměník voda-chladivo uvnitř. Mezi jednotkami vede chladivové potrubí, které nezamrzne. Na stavbě se však okruh spojuje, vakuuje a plní, a to smí dělat jen certifikovaný technik. Split se často volí tam, kde je venkovní jednotka dál od domu.

Hybridní zapojení

Tepelné čerpadlo pracuje spolu s původním plynovým kotlem, který se zapíná jen v největších mrazech nebo při vysoké spotřebě teplé vody. Při rekonstrukcích to bývá rozumný mezikrok, pokud dům ještě není zateplený.

Orientační ceny zařízení se výrazně liší podle výkonu a značky. U běžných výkonů pro rodinný dům jde o desítky tisíc korun za zařízení a další položky za zásobník, akumulační nádrž a příslušenství. Přesnou částku dá až nabídka pro konkrétní dům.

• Výkon podle odhadu. V praxi se stává, že se čerpadlo vybere podle plochy domu nebo podle výkonu starého kotle. Starý kotel bývá výrazně předimenzovaný a dům po zateplení potřebuje mnohem méně tepla.
• Jednotka na nevhodném místě. Pod oknem ložnice, v koutě mezi zdmi nebo naproti sousedově terase. Hluk se pak řeší dodatečně a dráž.
• Kondenzát vypuštěný na terén. Voda v zimě zamrzá, pod jednotkou roste led a může poškodit výparník nebo chodník.
• Venkovní jednotka bez rezervy nad terénem. Sníh zablokuje sání nebo odtok kondenzátu a čerpadlo se při odtávání trápí.
• Nepropláchnutá stará soustava. Kal a magnetit zanesou filtr a výměník už v první sezóně.
• Malý výměník v zásobníku. Teplá voda se ohřívá dlouho a dohřívá ji elektrická patrona, což zvyšuje spotřebu.
• Termostatické hlavice v každé místnosti bez obtoku. Čerpadlo nemá zaručený minimální průtok a hlásí poruchy.
• Nastavení z výroby. Ekvitermní křivka zůstane zbytečně vysoko a čerpadlo pracuje s horší účinností, než by mohlo.

Před montáží si ověřte na místním stavebním úřadě, zda vaše úprava nevyžaduje povolení nebo ohlášení. V bytovém domě potřebujete souhlas společenství vlastníků, protože fasáda a střecha jsou společné části domu.

Hluk venkovní jednotky musí splňovat hygienické limity vůči sousedním domům, a to hlavně v noci. Stížnosti sousedů řeší krajská hygienická stanice a dodatečné úpravy bývají drahé. Výrobci proto uvádějí akustický výkon jednotky a odstupy, které se vyplatí dodržet už při návrhu.

Elektrické zapojení musí provést elektrikář s oprávněním a po něm následuje revize. Pokud se mění hlavní jistič nebo se žádá o zvláštní distribuční sazbu pro tepelná čerpadla, je potřeba to předem vyřídit s distributorem elektřiny ve vašem regionu.

Na tepelná čerpadla v rodinných domech lze v Česku čerpat podporu z programu Nová zelená úsporám, který spravuje Státní fond životního prostředí. Podporu obvykle dostane jen zařízení ze seznamu výrobků a technologií programu a instalaci musí provést odborná firma. Podmínky, výše podpory a postup podání žádosti se mezi výzvami mění, proto si aktuální podmínky ověřte na oficiálním portálu programu ještě před objednávkou.

Při převzetí si vyžádejte protokol o uvedení do provozu, záruční podmínky a revizní zprávu elektroinstalace. Potom projděte tyto body:

• venkovní jednotka stojí ve vodováze, na antivibračních podložkách a s dostatečnou výškou nad terénem,
• kolem jednotky je volný prostor podle návodu výrobce a vyfukovaný vzduch nemíří do zdi ani k sousedovi,
• kondenzát odtéká do lože nebo kanalizace a nevytéká na chodník,
• potrubí venku je celé zaizolované, izolace není natržená a je chráněná před sluncem,
• prostup zdí je utěsněný a nezatéká do něj voda,
• na přívodu do čerpadla je filtr a uzávěry, ke kterým se dá při servisu dostat,
• tlak v soustavě po zkoušce neklesá a z armatur nic nekape,
• regulace je nastavená, víte, jak změnit teplotu a režim, a máte zapsané přístupy do aplikace,
• čerpadlo v provozu nevydává neobvyklé zvuky ani vibrace, které by se přenášely do domu.

První zimu sledujte spotřebu elektřiny a počet hodin, kdy běží záložní elektrická patrona. Pokud běží často i při mírných mrazech, něco není v pořádku s nastavením nebo s návrhem výkonu.

Cena práce v ceníku NUMIQ je 23 438 Kč za kus pro jedno tepelné čerpadlo vzduch-voda. Jde o práci topenáře včetně drobného spotřebního materiálu, bez samotného čerpadla, zásobníku, akumulační nádrže a dalšího hlavního materiálu. Cena se liší podle kraje a města, ve velkých městech bývá vyšší.

Výslednou částku za instalaci nejvíc ovlivňuje:

• vzdálenost mezi venkovní a vnitřní jednotkou a způsob vedení potrubí,
• zda jde o novostavbu s připravenými rozvody, nebo o výměnu zdroje ve staré soustavě, kterou je potřeba propláchnout a předělat,
• počet otopných okruhů, akumulační nádrž, zásobník a hybridní zapojení s původním kotlem,
• demontáž starého kotle a jeho odvoz,
• přístup k místu montáže a potřeba lešení nebo vysokozdvižné plošiny u konzoly na zdi,
• stavební práce, jako základ, prostupy zdí a výkop pro potrubí.

Související práce si můžete nacenit samostatně, například demontáž plynového nebo elektrického kotle, montáž expanzní nádoby nebo pokládku trubek podlahového topení. Přehled všech položek najdete v části topenářské práce.