Výroba závitů na potrubí

Než se začne řezat, musí být rozvod bez tlaku. U topení to znamená vypustit aspoň dotčenou větev. U vody se zavře přívod a otevře nejníže položený kohoutek. Potom řemeslník postupuje zhruba takto:

1. Trubku uřízne kolmo, nejlépe řezákem na trubky, aby byl konec rovný.
2. Odstraní otřepy zevnitř i zvenku a očistí povrch od rzi a staré barvy.
3. Nasadí závitovou hlavu správné velikosti a trubku natře řezným olejem.
4. Řeže závit plynulým pohybem. U ručního nářadí po kouscích pootočí zpět, aby se uvolnily třísky.
5. Závit očistí, zkontroluje jeho délku a povrch a zkusmo na něj našroubuje tvarovku.
6. Závit utěsní konopím s těsnicí pastou, těsnicí nití nebo teflonovou páskou a spoj dotáhne.

Proč se tolik řeší mazání a rovné nasazení? Když hlava sjede nakřivo, závit je „opilý“. Tvarovka pak stojí šikmo a spoj má sklon prosakovat. Bez oleje se závit trhá a vzniká drsný povrch, který se špatně těsní.

V rozvodech vody, topení i plynu se v Česku používají trubkové závity v palcových rozměrech. Řemeslníci jim souhrnně často říkají „trubkový závit“ nebo BSP. Popisují je normy ČSN EN 10226 a ČSN EN ISO 228. V praxi je potřeba rozlišovat hlavně tato označení:

• R: vnější kuželový závit, který se řeže přímo na trubku. Při dotahování se zužuje a těsní v závitu spolu s těsnicím materiálem. Je to běžný závit na ocelovém potrubí pro všechna tři média,
• Rp: vnitřní válcový závit v tvarovkách, do kterého se kuželový závit R zašroubuje,
• G: válcový závit, který sám netěsní. Používá se tam, kde těsní ploché těsnění nebo O-kroužek, například u šroubení, přípojek radiátorových ventilů nebo u čerpadel.

Vnitřní závity jsou téměř vždy hotové už z výroby v tvarovkách a armaturách. Na stavbě se vnitřní závit řeže jen výjimečně. Důležité je, aby k sobě typ i rozměr závitu na trubce a na tvarovce seděly. Když si nejste jistí, pomůže technický list výrobce armatury.

Ocelové černé trubky jsou klasika starších topných rozvodů. Závitují se dobře ručně i strojem a vytvoří pevný, rozebíratelný spoj.

Pozinkované trubky najdete často ve vodovodních rozvodech v panelácích a starších domech. Při řezání závitu se zinková vrstva v místě závitu přirozeně odstraní. Proto je důležité kvalitní utěsnění, které závit chrání před vlhkostí. Pozinkované trubky se nemají svařovat ani nahřívat, závit je u nich přirozenou volbou.

Nerezové trubky jsou tvrdší a náročnější na nářadí. Potřebují ostré hlavy určené pro nerez a obvykle strojové řezání.

Nezávitují se plastové a vícevrstvé trubky, měděné trubky ani tenkostěnné ocelové systémy určené k lisování. Na ty se používají lisované, svěrné nebo pájené spoje, případně přechodky se závitem. Nevhodné je i silně zkorodované potrubí, kde by po vyříznutí závitu zůstala příliš tenká stěna.

Ruční závitnice s ráčnou stačí na menší průměry a několik závitů, například při opravě v koupelně nebo při napojení radiátoru. Její výhoda je, že se vejde i do těsného prostoru, kam stroj nepostavíte.

Elektrická závitnice nebo závitořezný stroj se používá u větších průměrů, tvrdších materiálů a při větším počtu závitů. Závity jsou rovnoměrnější, řezání je rychlejší a méně se namáhá trubka i zeď, na které je rozvod uchycený. Pokud jde úsek demontovat, řemeslník ho někdy raději vyřízne, závit udělá na stroji a hotový kus vrátí zpět.

Náročnost, a tím i výslednou cenu, ovlivňuje hlavně:

• průměr trubky a počet závitů, které je potřeba udělat,
• materiál, protože nerez a staré tvrdé trubky se řežou hůř,
• přístup k místu, například trubka těsně u zdi, v rohu nebo za kotlem,
• stav potrubí, protože zkorodovaný nebo zarostlý konec je nutné zkrátit až na zdravý materiál,
• nutnost vypustit a znovu napustit topení nebo zavřít vodu pro celý dům,
• médium, protože u plynu jsou na kontrolu přísnější požadavky.

V praxi se často stává, že nejvíc času nezabere samotný závit, ale povolení zrezivělého starého spoje a příprava místa.

U pitné vody se používají jen těsnicí materiály určené pro pitnou vodu, tedy pasty a nitě s odpovídajícím označením. Závit má být čistý, bez zbytků oleje a třísek, které by se mohly dostat do rozvodu.

U topení spoj zatěžuje teplota a opakované ohřívání a chladnutí. Těsnění musí být vhodné pro otopné soustavy a závit se nesmí přetáhnout, aby tvarovka nepraskla. Pokud se potrubí potom zasekává do zdi nebo podlahy, musí každý zakrytý spoj projít zkouškou těsnosti ještě před omítnutím.

U plynu smí závity řezat a spoje montovat jen oprávněná osoba s příslušným osvědčením. Po zásahu následuje tlaková zkouška a revize plynového zařízení. Změna plynového rozvodu může vyžadovat projekt a souhlas distributora. Zda je potřeba i ohlášení nebo povolení podle stavebního zákona, ověřte na stavebním úřadě. Když ucítíte plyn, nepoužívejte elektrické spotřebiče, vyvětrejte, opusťte prostor a volejte plynovou pohotovost na čísle 1239 nebo tísňovou linku 112.

V bytovém domě se stoupačky a společné rozvody nesmějí vypouštět ani upravovat bez dohody se správcem nebo SVJ.

Při přebírání práce si všímejte těchto bodů:

• závit je hladký, bez vytržených zubů a otřepů,
• tvarovka nebo ventil stojí rovně, ne šikmo,
• z tvarovky nečouhá příliš mnoho závitu ani těsnění,
• u vody byl rozvod natlakovaný a spoj zůstal suchý,
• u topení byla soustava napuštěná, odvzdušněná a tlak na manometru během zkoušky neklesal,
• u plynu existuje záznam o tlakové zkoušce a revizní zpráva,
• okolí je očištěné od oleje a třísek.