Zakrytí radiátoru

Dobrý kryt nezačíná pilou, ale otázkou: vytopí radiátor místnost i po zakrytí? Každý kryt část tepla zadrží. Proto se nejdřív posoudí typ tělesa, jeho velikost a to, jestli už teď netopí na hranici svých možností. Pokud se v místnosti v zimě i bez krytu těžko drží teplota, zakrytí situaci zhorší.

1. Posoudit radiátor: typ (deskový, článkový, litinový), rozměry, umístění a výkon podle štítku nebo dokumentace, případně s topenářem.
2. Zaměřit prostor: výšku, šířku a hloubku tělesa, vzdálenost od parapetu, podlahy a bočních stěn, polohu ventilů a přípojek.
3. Navrhnout kryt: větrací otvory dole i nahoře, přístup k termostatické hlavici a spodnímu ventilu, odnímatelnou část kvůli čištění.
4. Vybrat materiál podle toho, jestli má být kryt trvalý, nebo snadno demontovatelný.
5. Postavit konstrukci nebo osadit hotový kryt.
6. Povrchově upravit: tmelení, broušení, malba nebo lak.
7. Vyzkoušet topení a podle potřeby zvětšit větrací plochy.

Proč jsou důležité otvory dole i nahoře? Radiátor ohřívá vzduch, ten stoupá vzhůru a zespodu se nasává chladnější. Když má kryt otevřenou jen přední stranu nebo jen horní desku, tento přirozený tah se naruší a teplo zůstane pod krytem.

Sádrokarton

Hodí se tam, kde má radiátor „zmizet“ ve stěně, třeba jako součást předstěny nebo výklenku. Na kovové profily ukotvené do stěny a podlahy se přišroubují desky, které se pak zatmelí a vymalují spolu se stěnou. Jde o trvalé řešení. Když se radiátor později mění, část konstrukce se musí rozebrat. Proto se do sádrokartonu dávají větrací mřížky a revizní dvířka.

Dřevo

Dřevěná skříňka na radiátor dobře sedí do klasických interiérů a dá se sladit s nábytkem nebo podlahou. Obvykle stojí samostatně nebo se jen zavěsí, takže jde snadno sundat. Horní deska může sloužit jako polička. Masivní dřevo ale potřebuje dost větracích otvorů a povrchovou úpravu, která snese dlouhodobé teplo.

MDF

MDF deska se dá přesně opracovat a vyřezat do ní dekorativní mřížku. Snadno se lakuje nebo polepí fólií. Vyberte desku a povrchovou úpravu, které výrobce doporučuje do tepla, jinak se kryt časem může zkroutit nebo zežloutnout.

Kov

Kovové kryty s perforací jsou pevné, teplo jimi dobře prochází a působí moderně. Často se vyrábějí na míru, takže příprava trvá déle a montáž vyžaduje větší přesnost.

Náročnost práce ovlivňuje několik věcí:

• velikost radiátoru a počet kusů, víc stejných krytů se dělá efektivněji,
• umístění, kryt pod oknem s nízkým parapetem nebo v rohu se navrhuje hůř,
• rovinnost stěn a podlahy, křivé zdivo vyžaduje vyrovnání konstrukce,
• zvolený materiál a složitost designu, oblouky, výřezy a ozdobné prvky přidávají práci,
• povrchová úprava, lakování nebo mořidlo znamená další pracovní kroky,
• poloha ventilů a trubek, pokud vedou nešikovně, kryt je potřeba dodatečně upravovat.

V bytovém domě myslete i na indikátory topných nákladů na radiátorech. Zakrytý radiátor může ovlivnit jejich odečet, a tím i rozúčtování tepla. Zakrytí proto oznamte SVJ nebo správci domu a zeptejte se, jak se v takovém případě postupuje. Běžný interiérový kryt obvykle stavební úpravou není. Pokud je ale součástí větší rekonstrukce, ověřte si na stavebním úřadu, co celá rekonstrukce podle stavebního zákona vyžaduje.

• Chybějící větrání. Kryt bez otvorů dole i nahoře zadržuje teplo, místnost se vytápí pomaleji a topení běží déle.
• Termostatická hlavice pod krytem. Hlavice „cítí“ teplý vzduch zachycený pod krytem a zavře ventil dřív, než se místnost ohřeje. Pomůže otvor přímo u hlavice nebo hlavice s odděleným čidlem.
• Nevhodný materiál. Levné desky, plasty nebo povrchy, které nejsou určené do tepla, se deformují nebo mění barvu.
• Kryt příliš těsně u tělesa. Mezi radiátorem a krytem má zůstat vzduchová mezera. Příliš hluboká a uzavřená skříňka zase vytvoří „kapsu“ teplého vzduchu.
• Žádný přístup k ventilům. Při poruše nebo odvzdušňování se pak musí bourat nebo rozebírat.
• Sádrokarton bez nosné konstrukce. Desky jen nalepené na stěnu nebo špatně ukotvené profily časem praskají.

Hotový dřevěný, MDF nebo kovový kryt zvládnete osadit i sami. Sádrokartonovou konstrukci kolem radiátoru a jakýkoli zásah do trubek nebo ventilů raději nechte na odbornících, tedy na sádrokartonáři a topenáři.

1. Vypnout topení nebo počkat, až radiátor vychladne.
2. Změřit šířku, výšku a hloubku radiátoru včetně ventilů a hlavice.
3. Vybrat kryt, který je na každé straně o několik centimetrů větší než těleso a má větrání dole i nahoře.
4. Zkontrolovat, jestli se k termostatické hlavici dá dostat otvorem nebo odnímatelnou částí.
5. Vysát prach z radiátoru a zpod něj, dokud je ještě volně přístupný.
6. Osadit kryt podle návodu výrobce, u zavěšeného typu ho ukotvit do stěny vhodnými hmoždinkami.
7. Ověřit, že kryt stojí pevně a nedotýká se trubek ani ventilů.
8. Zapnout topení a po několika hodinách zkontrolovat, jestli místnost hřeje jako dřív.

• kryt je pevně ukotvený a při zatlačení se nehýbe,
• větrací otvory jsou dole i nahoře a nic je nezakrývá,
• termostatická hlavice a spodní ventil jsou přístupné bez demontáže,
• odnímatelná část nebo dvířka jdou snadno otevřít,
• mezi krytem a radiátorem je vzduchová mezera,
• povrch je hladký, bez prasklin a bez hran, o které se dá poranit,
• po zapnutí topení se kryt nedeformuje a nezapáchá,
• místnost se vytápí podobně jako před zakrytím.