Montáž expanzní nádoby

Běžná expanzní nádoba pro uzavřené topení má ocelový plášť a uvnitř pryžovou membránu. Na jedné straně membrány je otopná voda, na druhé plyn, obvykle vzduch nebo dusík. Když se voda ohřeje, zatlačí na membránu a plyn se stlačí. Když voda vychladne, plyn ji vytlačí zpět do systému. Tlak v topení tak kolísá jen mírně.

Ve starších domech se ještě můžete setkat s otevřenou expanzní nádobou v nejvyšším místě domu, často na půdě. Je spojená se vzduchem, voda z ní odpařuje a do systému se dostává kyslík, který urychluje korozi radiátorů a potrubí. Při rekonstrukci se proto většinou přechází na uzavřený systém s membránovou nádobou.

Že je s nádobou něco v nepořádku, poznáte obvykle podle těchto příznaků:

• tlak na manometru při ohřevu rychle stoupá a po vychladnutí výrazně klesá,
• vodu do topení musíte opakovaně dopouštět, i když nikde není vidět únik,
• pojistný ventil během topení odkapává nebo upouští vodu,
• z plnicího ventilku na plynové straně nádoby po stlačení vyteče voda, což znamená prasklou membránu.

Proč nestačí vyměnit pojistný ventil? Ventil jen reaguje na příliš vysoký tlak. Pokud nádoba nepracuje, nový ventil bude upouštět stejně jako ten starý.

Postup se trochu liší podle toho, jestli jde o novou instalaci, nebo výměnu. V zásadě ale topenář dělá tyto kroky:

1. Ověřit objem vody v systému, typ topení a výšku domu a podle toho zvolit velikost nádoby.
2. Nechat topení vychladnout, vypnout kotel a snížit tlak v systému, případně vypustit potřebnou část vody.
3. Demontovat starou nádobu, pokud se vyměňuje.
4. Před připojením nastavit předtlak nové nádoby podle výšky systému a návodu výrobce kotle.
5. Upevnit nádobu na stěnu nebo konzolu a připojit ji přes servisní uzávěr, který nejde omylem zavřít.
6. Napustit systém upravenou vodou, odvzdušnit radiátory i kotel a nastavit plnicí tlak.
7. Spustit topení, sledovat tlak při ohřevu a zkontrolovat těsnost spojů.

Nádoba se nejčastěji připojuje na zpátečku, tedy na chladnější potrubí, které se vrací do kotle. Membrána tam méně trpí teplem. Přesné místo ale určuje návod ke kotli a zapojení konkrétního systému.

Jak se nastavuje předtlak? Orientačně se vychází ze statické výšky systému, tedy z výšky od nádoby k nejvyššímu radiátoru. Na každých deset metrů výšky se počítá zhruba jeden bar a k tomu malá rezerva, obvykle kolem 0,2 až 0,3 baru. V běžném rodinném domě to bývá přibližně 0,8 až 1,2 baru. Plnicí tlak vody se pak nastavuje mírně nad předtlak nádoby. Předtlak se měří jen tehdy, když na nádobu netlačí voda, jinak vyjde zkreslený.

O velikosti rozhoduje druh topení a množství vody v systému. Podlahové topení obsahuje mnohem víc vody než několik radiátorů, takže potřebuje větší nádobu. Kotel na tuhá paliva s akumulační nádrží potřebuje ještě větší rezervu.

• vestavěná nádoba v kotli: většina nástěnných plynových kotlů ji má uvnitř a pro menší byt často stačí, při rozšíření topení nebo u podlahového topení se ale obvykle doplňuje další nádoba zvenku,
• samostatná nádoba na stěnu: běžné řešení pro rodinné domy, dobře přístupná při kontrole,
• stojatá nádoba na nožičkách: pro velké objemy, například u akumulačních nádrží.

Pozor na záměnu. Nádoby pro pitnou teplou vodu, obvykle modré, a nádoby pro solární okruhy mají jiné vlastnosti než nádoby pro topení, které bývají červené. Navzájem se nahrazovat nemají. Objem by měl vycházet z výpočtu, ne z odhadu. Poddimenzovaná nádoba dělá stejné potíže jako vadná.

Pokud se mění nádoba vestavěná přímo v kotli, jde o zásah do kotle. U plynového kotle to patří servisnímu technikovi s oprávněním pro daný typ, jinak hrozí ztráta záruky i bezpečnostní riziko. Kdybyste při práci kolem kotle ucítili plyn, kotel nezapínejte, zavřete přívod plynu a volejte plynárenskou pohotovost na čísle 1239.

Nejjednodušší je výměna stejné nádoby na stejném místě, když je u ní servisní uzávěr. Topenář ji odpojí bez vypouštění celého systému a práce je hotová poměrně rychle.

Náročnější bývají tyto situace:

• chybí uzávěr a je potřeba vypustit celé topení,
• nádoba je v kotelně špatně přístupná nebo vysoko pod stropem,
• je třeba upravit potrubí, doplnit armatury, manometr nebo pojistný ventil,
• starý systém je zanesený kalem, který se při vypouštění rozvíří,
• současně se řeší anuloid (hydraulický vyrovnávač) nebo odstranění starého zásobníku.

Anuloid odděluje okruh kotle od otopných okruhů a pomáhá tam, kde má dům víc okruhů, například radiátory i podlahové topení. Pokud se systém předělává, vyplatí se nádobu i anuloid zapojit najednou.

V bytovém domě s centrální kotelnou expanzní nádobu jednotlivý vlastník neřeší. Když vám kolísá tlak nebo topení nehřeje, obraťte se na SVJ nebo správce domu.

V praxi se často stává, že potíže nezpůsobí vadná nádoba, ale špatná montáž. Nejvíc se opakují tyto chyby:

• předtlak zůstal z výroby a nikdo ho nepřizpůsobil domu,
• předtlak se měřil, když byla nádoba pod tlakem vody, a výsledek byl zkreslený,
• nádoba je oddělená obyčejným kulovým ventilem, který někdo zavře, a systém zůstane bez ochrany,
• nádoba je připojená na nevhodném místě, kde na ni působí čerpadlo nebo vysoká teplota,
• objem byl zvolený od oka,
• plnicí ventilek nádoby je otočený ke stěně a předtlak nejde zkontrolovat.

Podle výrobců i norem ČSN EN pro otopné soustavy má být systém chráněný za všech okolností. Proto nádoba nesmí jít odpojit běžným ventilem bez pojistky proti zavření.

Při převzetí si nechte ukázat, jak je nádoba zapojená, a projděte tyto body:

• nádoba je pevně uchycená a její plnicí ventilek je přístupný,
• připojení vede přes servisní uzávěr s ochranou proti zavření,
• topenář vám sdělil nastavený předtlak a plnicí tlak systému,
• spoje zůstávají suché i po zahřátí topení,
• tlak při ohřevu stoupá jen mírně a po vychladnutí se vrací na původní hodnotu,
• pojistný ventil během topení neodkapává,
• radiátory jsou odvzdušněné a hřejí po celé ploše,
• dostali jste doklad o provedené práci a návod k nádobě.