Natlakování a odvzdušnění radiátoru

Vzduch je lehčí než voda, proto se hromadí v nejvyšších místech soustavy, tedy v horní části radiátorů a v nejvyšším podlaží. Typické příznaky jsou tyto:

• radiátor hřeje jen dole nebo se nezahřeje vůbec, i když kotel běží,
• klokotání a bublání v radiátoru nebo v trubkách, hlavně po spuštění topení,
• nízký tlak na tlakoměru kotle nebo chybové hlášení kotle kvůli nízkému tlaku,
• v místnosti je chladněji, než máte nastaveno na termostatu.

Proč vlastně tlak klesá? Při odvzdušnění uniká spolu se vzduchem i voda. Malé ztráty vznikají také na těsněních a ventilech. Pokud ale musíte vodu dopouštět často, třeba každých pár týdnů, někde voda uniká nebo nefunguje expanzní nádoba. Pak už dopouštění nepomůže a je čas zavolat topenáře.

Topenář nebo zkušený domácí kutil postupuje ve dvou krocích. Nejdřív vypustí vzduch, teprve potom doplní tlak. Opačné pořadí nedává smysl, protože by tlak po odvzdušnění zase klesl.

Před odvzdušněním se vypne topení i oběhové čerpadlo a soustava se nechá chvíli stát. Vzduch tak vystoupá nahoru a voda trochu vychladne. Pak se na každém radiátoru pootevře odvzdušňovací ventil, který bývá v horním rohu na boku. Otevírá se odvzdušňovacím klíčkem, u některých typů plochým šroubovákem. Ventil zůstane otevřený, dokud syčí vzduch. Zavře se ve chvíli, kdy začne téct souvislý proud vody bez bublinek. Ve vícepodlažním domě se začíná v nejnižším podlaží a postupuje se nahoru, protože nejvýše položené radiátory zachytí nejvíc vzduchu a přicházejí na řadu jako poslední.

Natlakování znamená doplnit vodu přes napouštěcí ventil. Ten bývá na spodku kotle nebo na potrubí u něj, někdy jde o ohebnou hadičku připojenou na studenou vodu. Voda se pouští pomalu a přitom se sleduje tlakoměr. U běžného kotle v rodinném domě se tlak ve studené soustavě obvykle drží zhruba mezi 1 a 2 bary. Přesnou hodnotu uvádí výrobce kotle v návodu. Ve vyšším domě může být potřeba tlak o něco vyšší, aby voda došla i do nejvyšších radiátorů.

V rodinném domě nebo v bytě s vlastním kotlem tuhle práci zvládnete sami. Na kotli nic nerozebíráte, jen otevíráte ventily určené pro uživatele. Pokud bydlíte v bytovém domě s ústředním topením z domovní kotelny nebo z teplárny, tlak sami nedopouštíte. Nejdřív se zeptejte SVJ nebo správce domu, jestli si můžete radiátor odvzdušnit sami a jak to v domě řeší.

1. Vypnout topení a oběhové čerpadlo a počkat, až radiátory vychladnou aspoň na vlažnou teplotu.
2. Podívat se na tlakoměr kotle a zapamatovat si, jaký tlak ukazuje.
3. Pod odvzdušňovací ventil podložit hadr nebo podržet malou misku.
4. Klíčkem pomalu pootočit ventilem zhruba o čtvrt až půl otáčky, ne víc.
5. Nechat vzduch vysyčet a počkat, až poteče voda bez bublinek.
6. Ventil zavřít, jen dotáhnout, ne silou.
7. Stejně postupovat u dalších radiátorů, od spodního podlaží nahoru.
8. Znovu zkontrolovat tlakoměr.
9. Pokud tlak klesl pod hodnotu od výrobce, pomalu otevřít napouštěcí ventil a sledovat ručičku.
10. Napouštěcí ventil pevně zavřít, jakmile tlak dosáhne doporučené hodnoty. Pokud jde o hadičku, odpojit ji podle návodu ke kotli.
11. Spustit topení a po půl hodině až hodině zkontrolovat, jestli radiátory hřejí po celé ploše.
12. Po zahřátí soustavy se ještě jednou podívat na tlak a v případě potřeby odvzdušnění zopakovat.

Pokud ucítíte plyn, nic nezapínejte ani nevypínejte, vyvětrejte, opusťte prostor a volejte plynárenskou pohotovost na lince 1239, případně tísňovou linku 112. Jakoukoli práci na samotném plynovém kotli, jeho hořáku nebo odvodu spalin smí dělat jen oprávněný servisní technik.

Jednoduchý případ je novější soustava s dobře přístupnými radiátory, funkčními ventily a kotlem s napouštěcím ventilem a čitelným tlakoměrem. To zvládne i laik za krátkou dobu. Víc času a zkušeností vyžadují tyto situace:

• hodně radiátorů a víc podlaží, kdy je potřeba projít celý dům a někdy odvzdušňovat opakovaně,
• zapečené nebo zrezivělé odvzdušňovací ventily, které nejdou otevřít nebo po otevření netěsní a musí se vyměnit,
• radiátory za nábytkem nebo pod kryty, ke kterým je špatný přístup,
• stará soustava s usazeninami, kde z ventilu teče tmavá voda a radiátor po odvzdušnění pořád nehřeje,
• opakovaný pokles tlaku, za kterým stojí únik vody nebo vadná expanzní nádoba,
• kombinace s podlahovým topením, kde se okruhy odvzdušňují přes rozdělovač a postup je složitější.

V takových případech nejde jen o odvzdušnění, ale o hledání příčiny. Topenář pak zkontroluje expanzní nádobu, čerpadlo a termostatické ventily a posoudí, jestli soustava nepotřebuje propláchnout.

• odvzdušňování při běžícím topení: voda je horká a čerpadlo rozhání vzduch po soustavě, takže ho nevypustíte celý,
• příliš otevřený ventil: malý ventil se dá úplně vytočit a voda pak stříká na zeď a podlahu,
• předčasné zavření: ventil se zavírá až ve chvíli, kdy teče čistá voda bez bublinek, ne po prvním cáknutí,
• zapomenutý tlak: po odvzdušnění zůstane tlak nízký a kotel se po chvíli odstaví,
• přetlakování: příliš vysoký tlak otevře pojistný ventil, který u běžných kotlů obvykle reaguje kolem 3 barů, a voda začne kapat,
• nedovřený napouštěcí ventil: voda pak pomalu dotéká a tlak sám stoupá,
• časté dopouštění bez hledání příčiny: každá nová voda přináší kyslík a minerály, které podporují rez a usazeniny.

Po odvzdušnění a natlakování nechte soustavu zahřát a projděte si tyto body:

• všechny radiátory hřejí rovnoměrně po celé ploše, i nahoře,
• v radiátorech ani v trubkách nic neklokotá a nebublá,
• tlak ve studené soustavě je v rozsahu, který uvádí výrobce kotle,
• po zahřátí tlak mírně stoupne, ale nepřiblíží se k hranici pojistného ventilu,
• odvzdušňovací ventily jsou suché a nekapou,
• napouštěcí ventil je zavřený a hadička odpojená, pokud to návod vyžaduje,
• kotel nehlásí žádnou chybu,
• po několika dnech provozu tlak výrazně neklesl.