Montáž rozvodů recirkulace

Cirkulace dává smysl hlavně tam, kde je ohřívač daleko od místa odběru. Typický příklad je rodinný dům, kde stojí kotel a zásobník v technické místnosti v přízemí a koupelna je v patře. Podobně to vypadá ve větším nebo mezonetovém bytě s několika koupelnami. V malém bytě, kde je bojler hned vedle koupelny, se cirkulace většinou nevyplatí, protože voda v krátkém potrubí doteče rychle i bez ní.

Důležitý je i zdroj teplé vody. Cirkulace potřebuje zásobník, do kterého se voda vrací. U plynového kombinovaného kotle bez zásobníku, který ohřívá vodu průtokově, se cirkulace běžně zapojit nedá. Výjimkou jsou kotle připravené na tento režim. Pokud bydlíte v bytovém domě s centrální přípravou teplé vody, cirkulaci ve stoupačkách má na starosti SVJ nebo správce domu. Do společných rozvodů bez jejich souhlasu nezasahujte.

Dobrá montáž začíná návrhem. Instalatér nebo topenář si nejdřív prohlédne, kde je zásobník, kudy vede potrubí teplé vody a kam až je potřeba zpětné potrubí dovést. Cirkulace se obvykle táhne k nejvzdálenějšímu odběrnému místu nebo na konec hlavní větve, ne ke každé baterii zvlášť.

1. Uzavřít přívod vody a vypustit dotčenou část rozvodu teplé vody.
2. Vyznačit trasu zpětného potrubí co nejkratší a bez slepých odboček, ideálně souběžně s potrubím teplé vody.
3. Uložit cirkulační potrubí, které má obvykle menší průměr než přívod teplé vody, a napojit ho na konec větve teplé vody.
4. Obě potrubí, teplé i zpětné, zaizolovat po celé délce včetně kolen a armatur.
5. U zásobníku osadit cirkulační čerpadlo s uzavíracími ventily na obou stranách a se zpětnou klapkou, šipkou ve směru toku k zásobníku.
6. U více větví osadit vyvažovací nebo termostatické cirkulační ventily, aby voda proudila rovnoměrně do všech větví.
7. Napojit zpětné potrubí na cirkulační hrdlo zásobníku, pokud ho zásobník má.
8. Napustit systém, odvzdušnit ho a provést tlakovou zkoušku těsnosti.
9. Připojit čerpadlo k elektřině a nastavit regulaci, tedy časy chodu nebo teplotu.

Elektrické připojení čerpadla, hlavně pevné připojení bez zástrčky, patří osobě s odpovídající elektrotechnickou kvalifikací. Při běžných úpravách rozvodů uvnitř domu nebo bytu se stavební povolení zpravidla neřeší. Pokud by ale práce zasahovaly do nosných konstrukcí nebo do společných částí bytového domu, ověřte si postup předem podle platného stavebního zákona na stavebním úřadě. V bytě navíc vždy u SVJ nebo správce.

Na teplou pitnou vodu se používá čerpadlo určené pro pitnou vodu, s tělesem z bronzu, mosazi nebo nerezové oceli. Obyčejné oběhové čerpadlo na topení s litinovým tělesem sem nepatří, protože by ve styku s čerstvou vodou korodovalo. Pro běžný rodinný dům stačí malé čerpadlo, výkonnější jsou potřeba jen u dlouhých rozvodů a velkých objektů.

Proč tolik záleží na regulaci? Čerpadlo, které běží nonstop, neustále žene teplou vodu potrubím a ta cestou ztrácí teplo. Většina domácností potřebuje teplou vodu ráno a večer, proto se používají tyto možnosti:

• časový spínač: čerpadlo běží jen v nastavených časech, například ráno před odchodem a večer,
• termostat: čerpadlo se zapne, když voda ve zpětném potrubí vychladne pod nastavenou teplotu,
• samoučící čerpadlo: podle výrobce si zapamatuje, kdy se v domácnosti pouští teplá voda, a přizpůsobí se,
• spuštění na vyžádání: tlačítkem nebo čidlem u baterie, čerpadlo se rozběhne jen na krátkou dobu.

Nezapomínejte ani na hygienu. Teplá voda v okruhu by neměla dlouhodobě stát při nízké teplotě, protože se v ní snáz množí bakterie, například legionely. Proto se teplota na výstupu ze zásobníku obvykle drží zhruba kolem 55 až 60 °C a mnoho zařízení umožňuje občasný ohřev na vyšší teplotu. Na potrubí se používají běžné materiály pro vodovodní rozvody, tedy plast, vícevrstvé trubky nebo měď, s izolací přiměřené tloušťky.

V souvislosti s cirkulací se občas zmiňuje i anuloid. Ten ale patří do okruhů topení, kde odděluje kotel od otopných okruhů. Do okruhu teplé pitné vody se neosazuje. Pokud se při té příležitosti předělává technická místnost a topení, jde o samostatnou práci.

Nejjednodušší je novostavba nebo kompletní rekonstrukce, kdy jsou stěny otevřené a zpětné potrubí se uloží spolu s ostatními rozvody. Pomůže i zásobník s připraveným cirkulačním hrdlem a krátká, přehledná trasa.

Náročnější je dodatečná montáž do hotového domu. Je potřeba najít trasu, která nevyžaduje mnoho sekání, například instalační šachtu, sádrokartonový podhled, prostor pod schody nebo technickou místnost. Práci prodlužují i staré rozvody ve špatném stavu, které je nutné částečně vyměnit, chybějící uzávěry, zásobník bez cirkulačního hrdla nebo více větví, které je třeba vyvážit. Čím víc takových překážek, tím je montáž pracnější, a tedy i dražší.

• Čerpadlo bez regulace. Běží celý den i noc, zbytečně spotřebovává elektřinu a ochlazuje vodu v zásobníku.
• Chybějící nebo slabá izolace. Voda v potrubí rychle ztrácí teplo, zásobník víc dohřívá a úspora mizí.
• Chybějící zpětná klapka. Voda může proudit opačným směrem a do zpětného potrubí se může tlačit studená voda.
• Špatný směr čerpadla. Šipka na čerpadle musí ukazovat k zásobníku.
• Nevyvážené větve. Voda jde nejkratší cestou a vzdálená koupelna zůstane bez teplé vody.
• Nevhodné čerpadlo. Topenářské čerpadlo s litinovým tělesem koroduje, příliš velké čerpadlo je hlučné a spotřebuje víc energie.

V praxi se často stává, že cirkulace sice funguje, ale účet za ohřev vody stoupne. Skoro vždy za tím stojí čerpadlo bez časování a neizolované potrubí.

Při přebírání si nechte ukázat, jak systém funguje, a zkontrolujte tyto body:

• tlaková zkouška proběhla a spoje jsou suché, bez kapek,
• zpětné potrubí i potrubí teplé vody jsou zaizolované po celé délce,
• čerpadlo je určené pro pitnou vodu a šipka směřuje k zásobníku,
• u čerpadla jsou uzavírací ventily a zpětná klapka,
• regulace je nastavená a víte, jak změnit časy nebo teplotu,
• teplá voda na nejvzdálenějším místě teče během několika sekund,
• čerpadlo běží potichu, bez hučení a bublání,
• elektrické připojení provedla osoba s odpovídající kvalifikací,
• dostali jste návod k čerpadlu a regulaci, případně nákres trasy potrubí.