Montáž držáku do stěny na radiátor

Nový držák potřebujete vždy, když na stěně zatím nic není. Častěji ale jde o výměnu. Nový radiátor má téměř vždy jiné rozměry, jinou hmotnost a jiné rozteče uchycení než ten původní, takže staré konzoly na něj jednoduše nesednou.

• montáž nového radiátoru v bytě nebo rodinném domě,
• výměna starého článkového radiátoru za deskový,
• uvolněný radiátor, který se při doteku hýbe nebo odstává od stěny,
• zkorodované nebo ohnuté konzoly ve starších domech,
• rekonstrukce, při které se radiátor přesouvá na jiné místo.

Při výměně radiátoru se vyplatí řešit demontáž, nové držáky i ventily najednou. Do stěny se zasahuje jen jednou a omítka se opravuje také jen jednou. V bytovém domě s ústředním topením nemůžete radiátor sundat bez uzavření a vypuštění vody, proto se předem domluvte se SVJ nebo se správcem domu. Někdy je potřeba vypustit celou stoupačku a to se dělá v domluveném termínu, ideálně mimo topnou sezónu.

Typ držáku určuje hlavně radiátor. Výrobce ho obvykle dodává v balení nebo ho přesně předepisuje v návodu.

Konzoly pro deskové radiátory

Dnes nejběžnější řešení. Jde o plechové konzoly s plastovou vložkou, do které zapadnou úchyty na zadní straně radiátoru. Vložka tlumí pnutí při ohřevu a umožňuje radiátor snadno sejmout, třeba při malování.

Držáky pro článkové radiátory

Litinové a starší ocelové článkové radiátory visí na háčcích nebo trnech, které se kotví do stěny. Litinový radiátor je velmi těžký, proto potřebuje více bodů uchycení a pevnou stěnu.

Podlahové stojany

Pokud stěna neunese nic těžkého, například slabá příčka nebo sádrokarton bez výztuhy, postaví se radiátor na stojany kotvené do podlahy. Na stěně pak drží jen proti převrácení. Podlahu je třeba připravit dřív, než se dělá finální nášlapná vrstva.

Držáky pro koupelnové žebříky

Žebříkové radiátory mají vlastní úchyty, které nastavují vzdálenost od stěny. Tady záleží na přesnosti, protože žebřík je na očích a každá křivost je vidět.

Proč to celé závisí na stěně? Protože radiátor plný vody netahá hmoždinku jen dolů, ale i od stěny. Každý materiál drží kotvu jinak.

Beton

Typický pro panelové domy. Drží velmi dobře, ale vrtá se hůř a ve stěně může být výztuž. Používají se běžné nylonové nebo kovové hmoždinky s vruty odpovídající délky.

Plná a děrovaná cihla

Plná cihla je pro kotvení příjemná. Děrovaná cihla, dnes velmi rozšířená v novějších rodinných domech, má uvnitř dutiny, ve kterých se obyčejná hmoždinka nemá kde roztáhnout. Tady se používají delší hmoždinky do dutých materiálů nebo chemická kotva. Vrtá se bez příklepu, aby se vnitřní stěny cihly nerozbily.

Pórobeton

Měkký a lehký materiál, v novějších domech hodně používaný. Běžná hmoždinka se v něm snadno protočí. Potřebné jsou hmoždinky určené do pórobetonu nebo chemické kotvení.

Sádrokarton

Nejnáročnější případ. Do samotné desky se radiátor kotvit nedá. Buď se při stavbě příčky vloží do konstrukce dřevěná nebo kovová výztuha, nebo se radiátor postaví na podlahové stojany. Pokud výztuha chybí a příčka je už hotová, je potřeba stěnu otevřít nebo zvolit stojany.

Nejjednodušší je montáž na rovnou, pevnou stěnu, kde je jasná poloha přípojek a stará konzola se jen vyměňuje za novou stejného typu. Práci naopak prodlouží a ztíží:

• děrovaná cihla, pórobeton nebo sádrokarton bez výztuhy,
• těžký litinový radiátor nebo velmi dlouhé těleso s více konzolami,
• staré otvory v místě, kde je potřeba vrtat nové, takže kotva nemá do čeho držet,
• elektrické nebo vodovodní rozvody ve stěně, které je třeba obejít,
• přípojky, které nesedí s polohou nového radiátoru a musí se upravit,
• špatný přístup, například za kuchyňskou linkou nebo pod parapetem s malou mezerou.

Samotné osazení konzol na betonovou nebo cihlovou stěnu zvládne šikovný domácí kutil. Sundání a připojení radiátoru k topení, vypouštění a napouštění soustavy nebo úpravu rozvodů nechte topenáři. Pokud si nejste jisti, co ve stěně vede, přizvěte odborníka dřív, než začnete vrtat.

1. Najít v návodu výrobce radiátoru doporučenou výšku nad podlahou, vzdálenost od stěny a rozteče konzol.
2. Ověřit polohu přívodu a zpátečky, aby radiátor po zavěšení seděl přesně na přípojky.
3. Detektorem zkontrolovat, zda v místě vrtání nevedou elektrické kabely nebo potrubí.
4. Vodováhou nebo laserem narýsovat vodorovnou čáru a označit body pro konzoly.
5. Vyvrtat otvory vrtákem vhodným pro materiál stěny, u děrované cihly bez příklepu.
6. Vyfoukat prach z otvorů a osadit hmoždinky nebo chemickou kotvu podle návodu.
7. Přišroubovat konzoly a dotáhnout je tak, aby se nehýbaly, ale vrut se neprotočil.
8. Zkontrolovat vodováhou, že jsou všechny konzoly v jedné rovině a ve stejné vzdálenosti od stěny.
9. Zatlačit na konzolu rukou a ověřit, že pevně drží.

Většina problémů se neukáže hned, ale až po několika týdnech topení. Radiátor se začne naklánět, konzola se vytahuje ze stěny nebo popraskají spoje u ventilů. V praxi se často stává, že někdo počítá s hmotností prázdného radiátoru a zapomene na vodu, nebo použije univerzální hmoždinku do stěny, pro kterou není určená. Častou chybou je také radiátor osazený příliš nízko nebo těsně pod parapetem. Vzduch kolem něj pak špatně proudí a místnost se ohřívá pomaleji.

Při převzetí hotové montáže zkontrolujte:

• konzoly jsou pevné a při zatlačení se nehýbou,
• radiátor je vodorovně, u některých typů s mírným spádem k odvzdušňovacímu ventilu podle výrobce,
• výška nad podlahou a odstup od parapetu odpovídají návodu,
• mezi radiátorem a stěnou je mezera pro proudění vzduchu,
• přípojky nejsou pod pnutím a nikde nekape,
• okolí otvorů je bez prasklin a omítka je začištěná,
• dostali jste návod k radiátoru a informaci o použitém způsobu kotvení.